Ranní postřeh Daniela Hůleho: Neziskovky, které vadí politikům, a hranice svobodné společnosti

Po volbách se politická debata rychle posunula od témat, která skutečně ovlivňují život lidí, k oblíbeným symbolickým bitvám. Nově se formující vláda ANO, Motoristů a SPD nyní hovoří o vytvoření registru neziskových organizací, které čerpají veřejné prostředky. Záměr působí na první pohled rozumně – transparentnost je přece žádoucí. Absurdní je však to, že by se registr měl týkat pouze neziskovek. Smysl by měl tehdy, pokud by zahrnoval všechny příjemce veřejných dotací – tedy i firmy, svazy, sportovní kluby či jiné instituce, které veřejné peníze čerpají.

Populisté z řad Motoristů či SPD se přitom těší na odhalení „velkého byznysu s dotacemi“. Jenže realita pro ně bude zklamáním: neziskové organizace čerpají přibližně dvě procenta z celkových veřejných dotací. A z těchto prostředků, po odečtení dotací na sport, se naprostá většina používá na sociální služby – pomoc seniorům, rodinám v krizi nebo lidem bez domova. Ne na „politickou agitaci“, jak se dnes rádo říká, ale na práci, kterou by jinak musel vykonávat stát, často dráž a méně efektivně.

Často se také mluví o vzdělávacích programech neziskovek na školách. Ano, jejich spektrum je široké, ale učitelé si sami vybírají, co chtějí využít. Výjimečně se může objevit i program s kontroverzním hodnotovým obsahem, ale tyto případy jsou spíše okrajové a obvykle financované ze soukromých zdrojů. Navíc školy musí s každou aktivitou souhlasit. Naproti tomu otevřená diskuze o problémech, které děti skutečně trápí – od kyberšikany po tlak výkonu – není ideologie, ale součást výchovy k občanství.

Pojem politická neziskovka se tak stává stigmatizujícím označením, jehož cílem je diskreditace. Jak výstižně poznamenal Jindřich Šídlo ve Šťastném pondělí – politická neziskovka je taková neziskovka, která vadí nějakému politikovi. Podobné nálepky se používají k vyloučení těch, kdo se snaží ovlivňovat veřejné politiky z občanské pozice. I my například o změnách exekučního byznysu, s cílem omezit dluhové pasti více než patnáct let za peníze soukromých dárců jednáme s politiky napříč politickým spektrem. Děláme to otevřeně, jsme vedeni v registru lobbistů. Znamená to, že jsme „politická neziskovka“, když se snažíme bránit vymahačům dluhů ohýbat systém pro své potřeby?