Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Politika

Válce s KLDR byl zatím nejblíž Clinton

S Janem Blinkou o současné situaci v konfliktu mezi Washingtonem a Pchjongjangem

Kim Čong-un • Autor: REUTERS
Kim Čong-un • Autor: REUTERS

Média plní zprávy o vzrůstajícím napětí mezi Washingtonem a Pchjongjangem včetně spekulací o možné válečné akci. Znalci tamního režimu ale tvrdí, že konflikt není o tolik vyhrocenější  než dřív. S jedinou výjmkou.  „Novinkou je Trumpova agresivní rétorika, která situaci vyostřuje i na americké straně,“ říká  Jan Blinka z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií na FSS Masarykovy univerzity v Brně a  spolupracovník výzkumného centra AMO.

Konflikt mezi Severní Koreou a USA se stále vyostřuje. Je pořád ve verbální rovině, nebo už se posunul do další fáze, která může vyústit v nějakou formu konfliktu?

Nebezpečí eskalace do otevřeného konfliktu je přítomné vždy a současná situace se zdá dosti vyostřená, ale jde zatím jen o rétoriku, i když tvrdší, než jsme zvyklí. Především proto, že tvrdě nemluví jen Pchjongjang, jak jsme léta zvyklí, ale také Washington - jak si s prezidentem Trumpem budeme muset zvyknout.

Jinak tedy nic zcela nového?

Přes konfrontační rétoriku není konflikt nijak zvlášť vyostřený - tedy ne nad rámec periodicky se opakujících fází. Vzpomeňme na přelom roku 2012 a 2013, kdy se situace vyostřila kvůli severokorejským jaderným i raketovým testům, následným sankcím Rady bezpečnosti OSN i dlouho plánovaným, každoročním cvičením vojsk USA a Jižní Koreje. V té době také padala ostrá slova, tehdy však jen z Pchjongjangu: vypovídala se příměří, uzavíral se Kaesong. Ve vztahu USA-Severní Korea se podobné cykly opakují. Tenhle je však novější právě o Trumpovu rétoriku, která situaci vyostřuje i na americké straně - a také o pokrok, který Severní Korea udělala ve vývoji jaderných zbraní i balistických střel.

Dá se jednoduše pojmenovat podstata konfliktu?

Konflikt je to politický a bezpečnostní – záleží, kterému z těch slov dává která strana důležitost. Je to dlouhodobý konflikt datující se až k roku 1953, kdy skončila korejská válka příměřím, nikoli však podepsáním mírové smlouvy. O její podpis, alespoň podle Severokorejců, Pchjongjangu jde. Chce si tak zajistit bezpečnost a vlastní existenci. Ze stejného důvodu si také obstarává jaderné zbraně: režim v Pchjongjangu se totiž bojí, že bude napaden Spojenými státy. Otázka ale je, zda tuto rétoriku nepoužívá pro ospravedlnění vlastní politiky dovnitř státu i navenek - je běžné, že si autoritativní státy, které si potřebují upevnit vnitrostátní moc, hledají vnějšího nepřítele. A okolo nepřítele z Washingtonu je vypracována celá severokorejská „mytologie“, která obhajuje i vládcovství dynastie Kimů. Na druhé straně, USA se taky snaží zajistit vlastní i světovou bezpečnost, když po KLDR požadují, aby se vzdala jaderných zbraní. Nemohou dovolit, aby někdo takto podle nich nevyzpytatelný disponoval jadernými zbraněmi a porušoval jeden ze základních principů mezinárodního pořádku, jímž je nešíření jaderných zbraní.

Donald Trump • Autor: REUTERS
Donald Trump • Autor: REUTERS

Může částečně napětí také souviset s novým prezidentem?

Ano, KLDR „vítá“ nové americké prezidenty nějakou provokací, a také Donalda Trumpa vítala vyhrocenou situací, viz letošní jaro. Trump ale krizi podporuje svými tvrdými vyjádřeními, což tady minimálně od prvního období prezidenta G. W. Bushe nebylo. Bush tehdy nazval KLDR součástí osy zla a v Nuclear Posture Review se mluvilo o tom, že by KLDR mohla být cílem amerických jaderných zbraní.

Má konflikt nějakou historickou paralelu? A nejen na Korejském poloostrově?

Historická paralela k současné rétorické situaci je ona zmíněná krize z první poloviny roku 2013. Vyhrocenější krizí však byla ta z roku 1994, kdy sice severokorejský jaderný a balistický program nebyl tak rozvinutý, avšak prezident Clinton vážně zvažoval užití síly, aby se s tímto problémem vypořádal jednou pro vždy. V té době nešlo o slova jako dnes. Trump sice mluví o všech řešeních, ale kromě přeletu bombardérů a demonstrace síly letadlovými loděmi další kroky nepodniká. Clinton už byl tak daleko, že málem došlo k evakuaci amerických občanů z Jižní Koreje. Až vyslání bývalého prezidenta Cartera jako emisara a jeho jednání s Kim Ir-senem a následný podpis tzv. Agreed Framework situaci uklidnily. I Clinton se přitom bál ze stejného důvodu jako prezidenti po něm: neúspěchu a severokorejské odvety.

Čeho chce Kim Čong-un stupňováním napětí dosáhnout? 

Nejde mu primárně o stupňování napětí či vytváření krizí pro krize samotné. Krize jsou vedlejším produktem snahy získat jaderné zbraně. A produktem krizí, v nějž také doufá, je to, že Spojené státy „vyměknou“ a nabídnou mu jednání na vysoké úrovni, jejímž výsledkem bude mírová smlouva se Spojenými státy a z ní vyplývající bezpečnostní záruky.

Kim ví, že by přišla drtivá odveta. Myslíte si, že přesto reálně zvažuje útok?

Kim není sebevražedný – tedy pokud nebude zahnán do kouta a nezbude mu žádné jiné řešení. Takže není pravděpodobné, že by KLDR zahájila vojenskou akci jako první, bylo by to proti jejím zájmům, nic by jim to nepřineslo. Severokorejský režim navíc dlouhodobě říká, že jaderné zbraně má na obranu. Ostatně totéž řekl o útoku na Guam – že na něj zaútočí v případě, že zaútočí Spojené státy jako první. Stejně tak Trump říká, že na KLDR zaútočí jen v odvetě na severokorejský útok. A jelikož jsou o pravdivosti slov toho druhého obě strany přesvědčeny, odstrašování funguje a neměli bychom mít důvod obávat se jaderné války. Přesto je vojenská eskalace možná - v případě přepočítání se, špatného pochopení toho druhého, selhání lidského faktoru… Kim i Trump každopádně vyznávají tvrdý, nekompromisní, nepředvídatelný styl vedení státu, a to by mohlo zavdat impuls k výše zmíněným chybám.

Kim Čong-un na inspekci
mezikontinentální balistické střely Hwasong • Autor: REUTERS
Kim Čong-un na inspekci mezikontinentální balistické střely Hwasong • Autor: REUTERS

Jaká je vlastně síla jaderného arzenálu KLDR? A Jak je vůbec možné, že Severní Korea disponuje jadernou zbraní? Je to poměrně malá země v izolaci, a navíc má kvůli smlouvě o nešíření jaderných zbraní ztížený přístup k potřebnému materiálu a technologiím.

KLDR vydává na zbrojení cca 23% ročního HDP, což je asi 3,5 miliardy dolarů. Ve srovnání s vojenským rozpočtem Jižní Koreje (35 miliard dolarů) a USA (stovky miliard dolarů) je to zanedbatelná, ale velmi dobře investovaná částka. KLDR by neuspěla v budování velké konvenční armády, ale „pár“ jaderných zbraní ji vytvoří sílu schopnou „soupeřit“ s největší mocností světa. Ne nadarmo se říká jaderným zbraním „zbraně chudého muže“. Funkční a operační jaderný arzenál je prioritou.

A velikost?

Velikost se odhaduje těžce, může jít o několik desítek jaderných bomb, odhady se různí. Přesto není důležitý jen počet, ale schopnost operačního nasazení. Nyní se objevily informace, že KLDR možná zvládla miniaturizaci jaderné nálože natolik, že ji může namontovat na hlavici rakety. Aby měla použitelnou mezikontinentální balistickou střelu s jadernou hlavicí, musí severokorejští inženýři ještě zvládnout to, aby se hlavice po vystřelení navrátila zpět do atmosféry, neshořela v ní a zasáhla vytyčený cíl. Tohle bude podle některých zpráv trvat ještě několik měsíců.

Jak vůbec zvládá svou roli prezident Trump? Proč reaguje způsobem, který podle mnoha hlasů napětí dál stupňuje?  Některé hlasy mluví o tom, že si tím řeší i vnitřní problémy.

Je pravda, že Trump se své role zhostil odlišněji, než ji vykonával Obama – směrem k Severní Koreji je konfrontačnější, nebere si servítky, není tak opatrný na slova. Říká, že mluví stejným jazykem jako Kim: že mluví tak, jak tomu Kim rozumí. Jeho tvrdší styl se dá jistě považovat za jeden z elementů, který přispívá k rozdmýchávání krize, respektive nepřispívá k jejímu utlumení. Proč tak reaguje? Třeba doopravdy věří, že takový přístup bude fungovat. Třeba takový Trump prostě je. Třeba je to proto, že se snaží vystupovat jako tvrďák a doufá, že s tímto přístupem dosáhne víc.

Je za tím vším i jeho nezkušenost? Vyřešil by hypoteticky jiný prezident napětí dřív a lépe?

Severokorejský jaderný problém či konflikt se Severní Koreou – protože to nejsou dvě shodné věci – řeší všichni prezidenti už minimálně od konce studené války. Nejblíže řešení byl právě Clinton, na konci jehož funkčního období se podařilo dosáhnout několika diplomatických úspěchů, například návštěvy ministryně Albright v Pchjongjangu. Bush však v tomto kurzu nepokračoval, nejspíš částečně právem tvrdil, že KLDR podvádí, že pokračuje ve vývoji jaderného programu a jednáními si jen kupuje čas. Od té doby, kdy ve druhém Bushově prezidentském období skončily neúspěchem šestistranné rozhovory, se žádná dlouhodobější jednání s KLDR vyjednat nepodařila. Jedinou politikou je nátlak pomocí sankcí. V této politice pokračuje také Trump - i přes vyjádření, jak je se strategickým vyčkáváním konec. Zatím mnoho nového neukázal. Tedy až na tu konfrontační rétoriku.

Autor: REUTERS
Autor: REUTERS

Kde v této hře stojí Rusko a Čína? V Radě bezpečnosti hlasovaly pro sankce, ale na čí stranu by se v případě konfliktu postavili? A jaké budou jejich bezprostřední kroky?

Rusko a Čína podporují sankce OSN, samy se zavázaly k jejich implementování, ale oběma státům jde o dodržení statutu quo v oblasti. Nechtějí vidět mocenské změny, nechtějí vidět narůstající nestabilitu. Oba státy společně proto navrhly, aby KLDR vyhlásila moratorium na jaderné a balistické testování výměnou za pozastavení vojenských cvičení USA a Jižní Koreji. Na tento návrh zatím nikdo nepřistoupil.

Mají shodné zájmy?

Rusko nemá v oblasti tak velké zájmy a páky jako Čína. Pro tu je důležité, aby severokorejský režim přežil, proto nepůjde do tvrdých akcí, které by narušily stabilitu režimu. Severní Korea funguje jako nárazníkové pásmo, které drží americké jednotky od čínských hranic. V případě nestability se Čína bojí také přílivu severokorejských uprchlíků. Sice tak souhlasí se sankcemi, protože „nezbedný“ severokorejský režim je pro ni v současnosti problémem a ospravedlňuje zvýšenou přítomnost Američanů v regionu. Čína ale nepůjde tvrdě proti Pchjongjangu - a je tu i obava, že by nemusela sankce poctivě vymáhat. Ostatně přes sankce čínský export do KLDR v prvních šesti měsících tohoto roku narostl, stejně jako import některého zboží z KLDR.

Jak se tedy podle vás bude konflikt vyvíjet?

Pokud některá strana nezmění postoj, nebo se nestane nějaké neštěstí a chybné vyhodnocení situace, tak stále stejně. Pozice k jednání jsou zablokované: obě strany chtějí jednat, ale KLDR bez jakýchkoli předchozích podmínek a USA až poté, co se KLDR vzdá svého jaderného programu. Jenže KLDR se jaderných zbraní nevzdá a USA budou, alespoň jak to nyní vypadá, pokračovat v uplatňování sankčních režimů. Ale je na USA, aby se snažily být flexibilnější a najít vhodnou politiku – např. dohodnout se na zmrazení severokorejského jaderného programu či na moratoriu na testy. Je to přece jen světová velmoc.

Je konflikt příznakem současné doby? Souvisí i s proměnou regionu a blízkostí Číny coby nastupující velmoci? Je KLDR hřištěm, které ukazuje změnu poměrů na globálním poli?

Konflikt na korejském poloostrově bych nazval spíše reminiscentem studené války nežli příznakem současné doby.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].