Reklama
 
Politika

Írán - Západ 1:1

Po ataku na britský tanker je situace krajně napjatá

HMS Montrose
HMS Montrose • Autor: REUTERS

Válka s Íránem byla před třemi týdny na spadnutí, respektive byla již na cestě: ve vzduchu byly americké letouny a od stisknutí spouští a zásahu íránských vojenských cílů dělilo americké letectvo deset minut. Donald Trump si nicméně odvetu za sestřelení amerického dronu a útoky proti tankerům v Perském zálivu na poslední chvíli rozmyslel, a vzbudil tak vlastně dojem, že to se svými výhružkami nemyslí zase tak vážně. Jako by v nebezpečné situaci jako první mrknul a odvrátil zrak Washington. Teď se ale situace obrátila.

V uplynulých dnech nejdříve britské loďstvo v blízkosti Gibraltaru zadrželo íránský tanker směřující do Sýrie. Podle tvrzení Londýna se jednalo o preventivní krok, Britové měli podezření, že dochází k porušování evropského embarga namířeného proti syrskému režimu Bašára Asada, jejž podporuje právě Írán. Teherán označil britský postup za akt námořního pirátství a odveta na sebe nenechala dlouho čekat.

Reklama
Reklama

Ve čtvrtek brzy ráno zablokovala tři íránská pravidla britský tanker poblíž Hormuzské úžiny a žádala, aby pod jejich dohledem odplul do íránských výsostných vod. Íránci nicméně neuspěli, do hry vstoupila britská válečná fregata HMS Montrose, podle tvrzení britského námořnictva zamanévrovala mezi tanker a agresivní íránské lodě - a když viděly, že to Britové s případnou obranou myslí vážně, vzaly do zaječích.

Skóre vysoce rizikové hry mezi Západem a Íránem je tedy v tuto chvíli jedna jedna, ale situace je ale podle všech indicií krajně napjatá - a záruka, že i případná další konfrontace se obejde bez palby ostrými, neexistuje. Írán zároveň stupňuje sázky, když postupně opouští jeden bod jaderné dohody za druhým. Nejdříve oznámil, že jeho zásoby obohaceného uranu překročily povolený limit. O něco později dodal, že začíná palivo obohacovat na vyšší koncentraci, než má podle úmluvy dovoleno, což ho o něco přibližuje zisku jaderné zbraně; konkrétně se jedná o koncentraci 4,5 místo povolených 3,67 procenta.

Írán
Írán mobilizuje své obyvatelstvo

V uplynulých hodinách pak Teherán oznámil, že pokud Evropa nezačne během šedesátidenní lhůty plnit závazky plynoucí z jaderné dohody, přistoupí ke „třetí fázi“. Nikdo neví, co to znamená, ale má se za to, že Írán přistoupí k instalaci nových centrifug.

Žádný z podniknutých kroků není nevratný, cesta zpět stále existuje. Někdo by však musel vzít rozum do hrsti. Írán argumentuje tím, že od dohody odstoupily Spojené státy - a přestože Evropané s krokem Washingtonu verbálně nesouhlasí, nejsou ochotni dodržet svou část závazků a nabídnout Teheránu obchodní dohody. Írán se tak dusí pod nově uvalenými sankcemi a snaží se z nich výhrůžkami nějak uvolnit.

Trumpovy Spojené státy zase mají za to, že Teherán buduje jakousi sféru neformálního íránského vlivu, jež by se táhla od Sýrie do Iráku a do dalších oblastí Blízkého východu - v nichž by byl vliv íránského režimu tak silný, že by místní vlády byly v podstatě jen formální záležitostí. Pokud by Teherán k dosavadním závazkům zastavit jaderný program přidal zjevnou zdrženlivost v oblasti, byl by Washington svolný k nové dohodě.

Oba pohledy vypadají nesmiřitelně a cesta ke konfliktu se zdá být otevřená. Jak by případná válka vypadala, je samozřejmě obtížné odhadnout, Ted Galen Carpenter z think-tanku The Cato Institute ve svém komentáři pro časopis The National Interest varuje, že by proti ní byl konflikt v Iráku procházkou.

Írán má jednak vyspělý arzenál prostředků, s nimiž je možné vést asymetrickou válkou: od kybernetických útoků přes flotilu útočných člunů v Perském zálivu a ponorky až po řízené střely a v boji na Blízkém východě vytrénované speciální jednotky. Kromě toho má po Blízkém východě rozesety i šíitské spojence, již se mohou zapojit do bojů v týle.

Prezident Trump dává najevo, že by celou akci zvládl pouze za pomocí amerických vzdušných a námořních sil, ale o tom citovaný expert pochybuje a upozorňuje, že podobný optimismus se v minulosti Američanům často vymstil, od Vietnamu až právě po Irák. Tam sice spojenci skutečně snadno zvládli první útok a svržení režimu, avšak následovalo povstání a občanská válka, v níž nakonec zahynulo 4400 amerických vojáků, o materiálních nákladech nemluvě -  a země je nakonec stejně pod vlivem právě Teheránu.

Írán i Spojené státy z otevřených konfrontací již dvakrát na poslední chvíli vycouvali, zdá se tedy, že si obě strany uvědomují, že si hrají s ohněm. Mezi oběma zeměmi však zároveň v tuto chvíli neexistuje oficiální komunikační kanál, Trumpův poradce pro otázky národní bezpečnosti John Bolton si v uplynulých dnech vyměňoval s íránským ministrem zahraničí vzkazy na Twitteru. Dodejme, že Bolton v nich projevoval nečekanou zdrženlivost a tvrdil, že svému protějšku „jednou v klidu vysvětlí, jak se odstupuje od špatné dohody“. Zdá se, že takový návrh obsahuje předpoklad konečného smíru.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jiří Sobota

redaktor, zahraničí

sobota2
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte