Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika

Muž, který se nebál stoupat vzhůru

Naréndra Módí podruhé a ještě silněji okouzlil miliardovou Indii

India's Prime Minister Narendra Modi waves to his supporters as he arrives to address them during…
Autor: REUTERS

Není těžké propadnout pocitu, že z místa pomocníka prodavače čaje na nádraží malého zapadlého města je do funkce premiéra příliš daleko, zvlášť pokud je ze země, kde se sociální původ nepřehlíží. Naréndra Módí, muž z chudých poměrů západoindického státu Gudžarát, si ovšem uměl s nepřízní osudu poradit už v roce 2014, kdy suverénně vyhrál své první parlamentní volby a stal se indickou odpovědí na trend nových tváří v politice patrný v celém demokratickém světě.

Nyní dosáhla módímánie v Indii nového vrcholu. Ve většinovém systému, kde se utkávají jednotlivci mezi sebou, Indové podle zpráv z terénu často neřešili, jakého kandidáta vlastně volí, hlavně když je z Módího strany. „Volby byly celé o něm,“ prohlašovala ve zpravodajství indických televizí řada pozorovatelů. Módí tedy uspěl podruhé, z 543 křesel jich získal 350 a ještě tak navýšil svůj náskok nad hlavním rivalem, Indickým národním kongresem, který kdysi vedl boj za indickou nezávislost a určoval indickou politiku desítky let.

Vadodara 2002

Před zrodem nezávislé Indie (1947) vedli její otcové zakladatelé debatu, nakolik hned od začátku zavést všeobecné volební právo v zemi, kde tehdy bylo přes osmdesát procent lidí negramotných. Mahátma Gándhí si ale ideu demokratického státu prosadil a udělal dobře. Indové dodnes o sobě s pýchou mluví jako o největší demokracii světa, která vyniká i díky povaze sousedních států, především nesvobodné Číny a chaotického Pákistánu.

Reklama
Reklama

Dodnes je vskutku indické hlasování největšími svobodnými volbami světa, kde se politici během pěti týdnů ucházejí o 900 milionů hlasů. Účast bývá vyšší než v Česku, letos 67 procent voličů. „Pro mnoho z milionů Indů žijících v chudobě, v nízkých kastách, pro ženy a zástupce menšin jsou volby a jejich princip ,jeden člověk – jeden hlas‘ symbolem rovnosti. Tento pocit sice může být pomíjivý, přesto vyjadřuje autentickou důvěru v demokracii a naději na zlepšení života,“ napsal nedávno Chinvradž Džangir z Jindal Global University v Dillí.

Ani tahle rámcová důvěra neznamená, že by Indové byli imunní vůči tomu, o čem se mluví jako o celosvětovém politickém trendu, tedy obliba neokoukaných, populisticky laděných politiků, kteří si libují v tématech, jimž se tradiční politici spíš vyhýbají.

Čína-Indie-diplomacie-doprava-4
Indicko-čínská hranice • Autor: ČTK

Zosobněním téhle politiky je právě Módí. Syn nádražního prodavače čaje se ještě ve svých dětských letech stal aktivistou a později i zaměstnancem radikální hinduistické organizace RSS, která se snaží potírat tradičně silný vliv islámu na Indii. Později Módí prokázal obrovský politický talent a skrz složité stranické struktury, kde velmi často rozhodují konexe a původ, se dostal až do pozice premiéra Gudžáratu, jednoho z nejbohatších indických států ležícího u hranice s Pákistánem.

Módí se předvedl důrazem na ekonomickou modernizaci včetně podpory zelené energetiky, v Indii dlouho značně podceňované. Hlavně ale „zaujal“ nadbíháním tradičně silným antimuslimským náladám, a pak především tím, jak řešil poslední velký pogrom proti muslimům v Indii, který se odehrál v jeho státě v roce 2002. Zfanatizovaní hinduisté tehdy v rámci odvety za jiný ošklivý útok proti hinduistům na zcela jiném místě vypalovali domy a obchody v muslimské čtvrti města Vadodara. Policie proti nim zasáhla pozdě a soud později řešil podezření, že za to mohl právě Módí, který jako šéf vlády zásah policie úmyslně pozdržel.

Pro Módího dopadl spor bez vážnějších potíží, z případu si ale odnesl nálepku nebezpečného radikála, které se už nezbavil. Dokonce se dostal do mezinárodní izolace (především zásluhou americké vlády) a jeden čas se zdálo, že kvůli tomu nebude hrát na federální úrovni významnější roli, ale vše bylo jinak.

Hindutva

Módí měl štěstí, že se trefil do doby, kdy jeho politická strana BJP (Indická lidová strana) střídala po mnoha letech vedení a hledala nového volebního lídra. Zaujal voliče rétorikou o podpoře ekonomického růstu a reforem, boji proti chudobě a korupci, a především nacionalistickým slovníkem, přesněji řečeno útoky na indické muslimy a spolehlivý svorník indických populistů – Pákistán.

Módího nacionalismus přitom není dílem okamžité vypočítavosti, jak to Češi znají třeba u Miloše Zemana, ale dlouhodobé politické orientace. Módí posílil kontakty s radikály ze strany RSS a nasměroval svoji BJP blíže k ideologii hinduistických nacionalistů hindutva (cesta hinduisty). To se projevuje v mnoha směrech: například v právní oblasti prosazováním jednotného občanského zákoníku (muslimové mají svůj a trvají na něm například kvůli poměrům v rodině) nebo snahách bránit smíšeným sňatkům. Ve vzdělávání, kde se z osnov vytlačují informace o vlivu islámu (například mogulů) na formování moderní Indie. V kultuře, v níž se stává terčem násilí kritická umělecká otevřenost (například ve filmech) vůči hinduismu. Z veřejného prostoru se vytlačuje i urdština jako jazyk indických muslimů (je velmi podobný jazyku severoindických hinduistů hindštině, má ale jiné písmo odvozené od arabštiny).

https://www.youtube.com/watch?v=Dh-n_LF0Xqc

Jde přitom o nesmírně citlivé věci v zemi, kde obě největší náboženské komunity stovky let často násilně hledají způsob, jak vedle sebe v míru a spolupráci fungovat. Módí posiluje i nálady, které ústí například v to, že se muslimům ve veřejném prostoru někdy říká hanlivě Pákistánci, a zpochybňuje se tak jejich loajalita k Indické republice, kruciální v časech kvetoucího islámského terorismu.

Náš Hindustán

Módí ale není jednorozměrný radikál okamurovského ražení. Je chytrý politik, který si umí hrát s náladami svých voličů, z velké části početné indické střední třídy. Libuje si například v módních doplňcích – roztodivných čepicích, šátcích, šálách, které hinduisté nosí a vyjadřují jimi náklonnost k různým kultům složité hinduistické mytologie. Zároveň dává okázale najevo, ke komu ani jako premiér sekulárního státu nepatří (k muslimům). Nebo vyrazí do Himálaje, aby se nechal efektně vyfotit v oranžovém přehozu (barva hinduistických radikálů) při osamoceném rozjímání. Při nedávném ozbrojeném střetu v Kašmíru na hranici s Pákistánem Módí ucítil příležitost a šikovně rozfoukával oheň vzájemné nenávisti, místo aby jej dusil.

Jeho hlavní soupeř Rahúl Gándhí symbolizuje opačný pól  - sekulární Indii vstřícnou ke všem náboženstvím. Módího stoupenci proto v kampani s oblibou zpochybňovali fakt, že Gándhí vůbec je hinduista. Říkají mu Ital (podle národnosti matky) a vyzývají ho, aby se jasně vyjádřil k často velmi sporným událostem politicky-náboženského charakteru.

Například nedávno Nejvyšší soud zrušil zákaz vstupu žen před menopauzou do významného chrámu na jihu Indie. Radikálové se proti tomu vzbouřili, vstup do chrámu ženám blokovali, dokonce fyzicky útočili na novináře, kteří o blokádě referovali. Politici čelili otázce, na čí stranu se postaví. Módí se radikálů zastal, zatímco na adresu Gándhího padala kritika, že není dobrý hinduista, pokud neučiní totéž.

Kromě rozdmýchávání těchto věcí Módí jako nový premiér před pěti lety babišovsky sliboval zmíněné potírání korupce a rychlý ekonomický rozvoj. Jedním z jeho sloganů byly „dobré časy“, které měla jeho vláda zemi přinést. Indie je ale příliš velká a příliš složitá na to, aby se dala výrazněji vylepšit během čtyř let. Indická města se mění, v zemi rapidně přibývají dálnice, životní úroveň roste, početné indické chudiny se ale slibovaný ekonomický rozvoj týká jen málo.

Všechny navíc drtí zoufalá úroveň znečištění životního prostředí, které si běžný Evropan stěží umí představit, i když popustí uzdu své fantazii. Po přistání v Dillí má člověk zpočátku dojem, že v tak zamořeném vzduchu se nedá vydržet, samozřejmě než si po několika dnech alespoň trochu zvykne. Indické řeky vypadají jako smrduté stoky. Méně frekventovaná místa ve městech bývají pokryta souvislou vrstvou odpadků. Módí propaguje rozvoj zelené energetiky, zvlášť když se při tom může někde nechat vyfotit a předvést svůj nový turban.

Ostatně bylo by absurdní sluneční energetiku, která je v indických podmínkách odsouzena k úspěchu, nepropagovat. V zemi, která trpí častými výpadky proudu, vloni polovinu nové elektrárenské kapacity tvořily solární panely. Ovšem z drtivé většiny indická energetika stále běží na uhlí.

Pověst muže z lidu, schopného politika, který zlepšuje život, a přitom Pákistánu nic nedaruje a muslimy udrží zkrátka, to všechno udělalo z Módího ikonu, jakou Indie od časů Indíry Gádhí neměla.  Indové se právem cítí být jedním z nejvýznamnějších světových společenství a při hledání nové „národní“ hrdosti se cítí být ve stínu úspěšnější Číny.

Indie je bohatá země plná často směšných, přitom ale nesmírně sympatických (protože z nesmírné rozmanitosti a svobody vzniklých) chyb. V Nárendrovi Módím objevili Indové postavu, která má Hindustán, jak Indii říkají indičtí muslimové, pozvednout mezi světové velmoci. Zbytek světa musí doufat, že ji nepřivede do ještě hlubšího konfliktu s Pákistánem.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Marek Švehla

zástupce šéfredaktora

2007-1057-vobr-svehla.jpg
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Od roku 1994 jich napsal/a 2043
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte