Kyjev je důležitější než Bílý dům
Stěžovat si z Prahy na to, že Ukrajina je zhroucený stát, nic neřeší
Jedním z témat, která budou ústavní činitelé probírat na středeční schůzce k zahraniční politice, bude koordinace zahraničních cest. Politici se předhánějí, kdo dříve pojede do Bílého domu, podá si ruku s německou kancléřkou, francouzským prezidentem nebo anglickou premiérkou. Jedna destinace však zůstává zcela stranou pozornosti - Ukrajina.
Posledním českým premiérem na Ukrajině byl Mirek Topolánek, to se psal rok 2008. Ve stejném roce navštívil Kyjev předseda Poslanecké sněmovny Miloslav Vlček. Prezident Zeman se naposledy na Ukrajinu podíval v roce 2013. Naopak v Česku byl naposledy před sedmi lety, v roce 2011, tehdejší ukrajinský premiér Mykola Azarov.
Od té doby se na Ukrajině mnohé změnilo. Padl proruský režim, lidé se vzbouřili proti tomu, že politické elity chtěly Ukrajinu odvrátit od evropské cesty. Do čela země se postavili prozápadní politici, Rusko reagovalo na změny násilně: nejdříve anektovalo Krym, následně východní část Ukrajiny. Ukrajina složitě zápasí o uchování nezávislosti, pokouší se, byť hodně klopotně, reformovat, potýká se s následky ruské války.
Ukrajina je přitom v podstatě hned za rohem, dvě hodiny cesty letadlem. Zájmem Česka by tak měla být podpora prozápadního, především proevropského směřování našeho východního souseda - jedině to totiž garantuje jeho větší stabilitu. O to víc je znepokojující, že to čeští politici nepociťují.
Tak dlouho nenavštívit na nejvyšší úrovní spřátelenou spojeneckou zemi nedává logiku. Zvlášť ve světle toho, že třeba předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček zvažuje v brzké době cestu do Ruska, které Ukrajinu napadlo. Na Ukrajinu má přitom oficiální pozvání, ale zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se tam vydal.
Ukrajině se často vyčítá, že reformy se zastavily a nové elity jsou podobně zkorumpované jako ty předchozí. Do jisté míry je to pravda, je ale nutné dodat kontext. Země byla v minulosti těžce poničena hladomorem a nedávno válkou. Česko si tak tragickou zkušeností neprošlo, přesto i u nás reformy nejdou kdovíjak rychle. Chtít po Ukrajincích zázraky není na místě, tlačit je ke změnám ano.
Jenže kdo je ke změnám může tlačit, když do Kyjeva nikdo z Česka nejezdí, a „na dálku“ není efekt zdaleka srovnatelný. Stěžovat si z Prahy na to, že Ukrajina je zhroucený stát - jak se často ozývá – tak nakonec vypovídá především o lidech, kteří to hlásají.
Přečtěte si více k tématu
Respekt 37/2018: Zeman zkouší odstřelit ruské sankce
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].