0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Politika14. 1. 20183 minuty

Hilšer: Jsem rád, že jsem dal lidem inspiraci, ale stranu nezaložím

S prezidentským kandidátem o nečekaně dobrém výsledku a o tom, jak s ním naloží

Marek Hilšer s manželkou Monikou • Autor: Milan Jaroš

Když se začaly v sobotu sčítat hlasy pro devět prezidentských kandidátů, vstupoval Marek Hilšer mezi své příznivce se slovy: „Byl bych rád, kdyby to byla aspoň tři procenta.“ Během skoro dvou let od chvíle, kdy veřejnosti neznámý lékař oznámil svou kandidaturu, často slyšel posměvačné „budeš půlprocentní kandidát“. Průzkumy mu pak dávaly šanci nejvýš na pětiprocentní zisk. Ale nakonec mu hlas odevzdalo bezmála devět procent voličů.

Překvapilo vás těch skoro devět procent?

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Když jsem šel do volby, mnozí říkali, že to je marné, ať to nedělám. Předpovídali mi půl procenta, dělali si ze mě legraci.

Kteří mnozí, kamarádi a známí?

Spíš lidé na sociálních sítích. Předvolební průzkumy mi dávaly pět procent, pak jsem se začal propadat, sázkové kanceláře na mě snižovaly kurz. Takže těch téměř devět procent je vynikající výsledek, je to úspěch.

Čím si ho vysvětlujete?

Nevím, možná tím, že jsem byl takový, jaký jsem, autentický; to v lidech nějak zarezonovalo. Měl jsem nevýhodu, že nemám tak velké finanční prostředky jako ostatní. Ale možná i to byla nakonec výhoda, musel jsem oslovovat lidi na ulici, abych sobě a svým myšlenkám mohl udělat reklamu. Řada lidí mi napsala, že jsem pro ně jistou inspirací, dávám jim naději, že i běžný občan může vstoupit do toho volebního klání, může se podílet na dění ve společnosti. To je důležitý základ: víra v to, že je možné něco změnit, budovat občanskou společnost. A tuhle misi jsem, myslím, docela splnil, což mě naplňuje takovým, řekl bych, klidem.

Jak s nenadálou politickou silou naložíte, založíte třeba stranu nebo hnutí?

To nechci, na to se zase necítím, že bych byl takový lídr. Chci se teď trochu zklidnit, všechno si promyslet. Nechtěl bych ale důvěru lidí úplně vyhodit z okna. Uvidím, musím si to ještě rozmyslet, zatím jsem o tom nepřemýšlel, důležitá pro ně byla volba.

Chcete třeba zkusit senát nebo posílit stranu, která je vám blízká?

Ano, lidé na sociálních sítích říkají, běžte do senátu, byl byste dobrý senátor. Uvidíme, teď o tom nechci mluvit, budu se rozhodovat.

Krátce po vyhlášení výsledků jste odjel za druhým nejúspěšnějším kandidátem Jiřím Drahošem, který se utká se současným prezidentem Milošem Zemanem ve druhém kole. Co jste si řekli?

Pogratuloval jsem mu a řekl, že jsem rád, že postoupil. A pokud by potřeboval nějakou moji pomoc, tak mu ji nabízím. Pokud ve druhém kole uspěje, bude to znamenat změnu stylu. Od pana Drahoše rozhodně nemůžeme očekávat vulgární slova a nějaké „virózy“. A naši zemi nepotáhne na Východ. Proto jsem mu vyslovil podporu.

Kdy jste se během kampaně cítil nejmizerněji?

Když někteří lidé z mého týmu ztráceli naději a víru, že by kampaň mohla být úspěšná, a někteří třeba i odešli.

Uvažoval jste někdy sám, že to vzdáte?

Takhle jsem to neřekl nikdy. Někdy jsem měl bezesné noci, říkal jsem si, jak to půjde dál -  nechtěl jsem celé té myšlence občanského kandidáta, který jde opravdu zdola, udělat medvědí službu. To mě drželo nad vodou. Ráno jsem občas pochyboval o tom, zda to má smysl, během dopoledne jsem se ale dal dohromady a zase naskočil: Jo, má to smysl, nemohu to teď vzdát.

Kdy jste naopak zažíval euforii?

Rozhodně teď, na konci, po vyhlášení výsledků. A radost mi dělalo – možná to bude znít jako fráze – setkávání s lidmi, to bylo vždycky nabíjející.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].