Dvakrát mě Putinovi agenti téměř otrávili, ale do Ruska se vrátím

„Vzbudil jsem se okolo čtvrté ráno. Prudce mi bušilo srdce a nemohl jsem dýchat. Od začátku jsem věděl, co se děje,“ popisuje ruský opoziční lídr Vladimir Kara-Murza důvod, proč skončil na začátku února opět v nemocnici. Podruhé přežil otravu látkou neznámého původu - a díky lékařům, kteří ho se stejnými příznaky léčili před dvěma roky, nakonec přežil. Podle jeho slov za útoky stojí ruské tajné služby, které ho tak trestají za jeho politické aktivity a kritiku Kremlu.,,Opozice je odstraňována – politicky i fyzicky. To je fakt, se kterým se jako její představitelé musíme smířit,“ říká Kara-Murza.

Jaké je skutečné Rusko Vladimíra Putina?

Rusko je diktaturou, kterou vede jeden muž už téměř osmnáct let. Neexistují zde svobodné volby, parlament není místem pro diskusi, což mimochodem veřejně prohlašují i Putinovi lidé. Jakákoliv opozice je likvidována a hlavní televizní stanice jsou pod kontrolou Kremlu. Žijeme v autoritářském a kleptokratickém státě, kde ruské autority v čele s Vladimírem Putinem nejen celé Rusko řídí, ale i vlastní. Korupce není problémem současného Ruska, je nedílnou součástí současného režimu.

Jak přesně tohle popisují západní média?

Jsou dvě různá Ruska. Jedním z nich je Rusko ovládané režimem Vladimíra Putina - což je obraz, který podávají mezinárodní média nejčastěji. Slyšíte o zmanipulovaných volbách, politických represích, cenzuře médií a v posledních letech čím dál častěji také o porušování mezinárodního práva. Ale všichni zapomínají, že existuje i druhá strana. Že je to i země ruských občanů. Na konci března jsme byli svědky rozsáhlých protestů od Vladivostoku až po Novgorod, během kterých desítky tisíc lidí vyšly do ulic a protestovaly proti aroganci muže, který už příliš dlouho okupuje naši zemi. Ruští občané, kteří bojují za svá práva a svobody, jsou také Rusko - a je důležité to neustále připomínat. Ruská federace není jen Putin a jeho režim, i když on sám by si to moc přál.

To, že ruští občané potřebují vládu silné ruky, je podle vás jen mýtus. Proč se pak Putinův režim drží u moci po tak dlouhou dobu?

Ruští lidé nechtějí silného vůdce. To jen populistický stereotyp, který se dokola opakuje. Pokaždé, když ruská společnost měla ve svobodných volbách možnost výběru mezi demokracií a autoritářstvím, vybrala si demokracii. Jen si vzpomeňte na první volby do ruské Dumy nebo například na výhru Borise Jelcina nad tehdejší komunistickou stranou.

A Putinův režim?

Ten nevzešel z demokratických voleb a ani ze svobodné volby ruských občanů.  Je u moci díky kombinaci zdůrazňování rizika války, potlačování opozice a propagandy. Zvlášť třetí pilíř je velmi důležitý. Díky němu Kreml dokáže vytvořit úplně jiný obraz nejen o Rusku, jeho zahraniční politice a chování ostatních států vůči němu, ale zároveň přetváří pohled na osoby, které v Rusku žijí a rozhodnou se proti Putinovi bojovat. To byl i případ Borise Němcova. Putinův režim z něj udělal úplně jiného člověka - a nejhorší je, že tenhle obraz vnímá většina ruské společnosti pořád jako pravdivý.

Kvůli svým politickým aktivitám jste byl dvakrát otráven a málem jste zemřel. Je tohle běžnou součástí života opozičních představitelů v Rusku?

Opozice je odstraňována – politicky i fyzicky. To je fakt, se kterým se jako její představitelé musíme smířit. Když nás v roce 2003 zbavili míst v parlamentu, uchýlil se režim k fyzické likvidaci. Já jsem toho jen dalším příkladem. Podruhé jsem měl pouze pětiprocentní šanci na přežití. Selhaly mi orgány a doktoři mě kvůli tomu uvedli do kómatu. Dodnes nevím, jak a čím mě otrávili. Jediné, co vím, je diagnóza „akutní otrava látkou neznámého původu“. Proto si myslím, že tenhle sofistikovaný postup byl prací ruských tajných služeb. Být opozicí v Rusku už neznamená jen čelit vězení, ale i mučení a zabití. Po zavraždění Borise Němcova už nejsou hranice, které by se daly v tomto ohledu překročit. Ale všichni víme, do čeho jdeme – a už je to pro nás bohužel tak trochu "normální“.

Jaké nástroje má opozice k dispozici v boji proti současnému režimu? Říkal jste, že volby jsou zmanipulované - a vy jste důkazem, že Kreml se velmi snadno dostane tam, kam potřebuje.

Ano, nemáme parlament, televize, volby, ale máme ulice. Naše hlasy mohou být slyšet jen tehdy, pokud se vydáme ven, mezi lidi. Stalo se to po minulém "znovuzvolení“ Vladimíra Putina ruským prezidentem, letos znovu v březnu - a další protesty proběhnou v půlce června. Jen takhle zasáhneme Kreml.

Vybrala už opozice lídra, který se v příštím roce v prezidentských volbách postaví Vladimíru Putinovi?

To je pro mě složitá a citlivá otázka, protože tím nejlepším by byl právě Boris Němcov, kterého nechal Putin v únoru 2015 zavraždit. Sám mi ještě pár měsíců před smrtí říkal, že plánuje kandidovat. V současné chvíli je několik opozičních lídrů, kteří už naznačili, že se chystají postavit Putinovi. Mezi nejvýraznější patří Alexej Navalnyj a Grigorij Javlinskij; ale finální jméno zatím nemáme.

Má účast opozice v prezidentských volbách, které jsou podle vašich slov zmanipulované, vůbec smysl?

Dá se říct, že co do výsledku je účast bezvýznamná. Ale pořád nám to dává možnost pro ruské občany prezentovat alternativu. Ukázat, že zde existuje i jiná cesta - a že jí nemusí být vláda Vladimíra Putina.

 Jaký názor panuje uvnitř opozice ohledně anexe Krymu?

To, co udělal Putin ohledně Krymu, bylo nelegální a v rozporu s mezinárodním právem. Myslím si, že je důležité tohle otevřeně přiznat. Krym je velký problém, který bude potřeba v post-putinovské éře vyřešit. Nechci tady teď vyjmenovávat způsoby, protože se jedná o komplikovaný proces, který by zahrnoval nejen Krym a Ukrajinu, ale dotýkal by se i jednání s Evropskou unií. Ale jedno mohu říct určitě: záležitost ohledně Krymu musí být vyřešena. Nemůžeme předstírat, že se nic takového nestalo. Jednalo se o první mezinárodní anexi od druhé světové války a ještě ke všemu za situace, kdy Rusko nemá mezinárodně stanovené hranice. A nemyslím si, že chování v rozporu s mezinárodním právem je v zájmu Ruska.

Je Putinův režim reálnou hrozbou pro evropské země?

Ano, mnohokrát se to potvrdilo. Vnitřní represe vždycky vyústí ve vnější. Nemůžeme předpokládat, že režim, který nerespektuje své vlastní právo a vnitřní svobody, bude respektovat mezinárodní právo nebo zájmy ostatních států. Po mnoho let západní státy ignorovaly a stále ignorují to, co Putin dělá uvnitř své země. Říkají si, že když nebudou nic namítat, Putin je nechá být. Jenže události na Krymu, v Ukrajině a naposledy v Sýrii naznačují, že takhle to nefunguje. Snaží se nabourat i demokratické systémy. Putin prostě nerespektuje žádné právo a nezáleží na tom, zda je to uvnitř nebo vně jeho země.

Jak by se měly evropské země a Západ k Putinovi postavit?

Měly by být upřímné v tom, co se v Rusku děje - a nazývat věci pravými jmény. A zadruhé by si měly stát za principy, na kterých jejich demokracie stojí. Hájit lidská práva a svobody, právní stát, svobodné a demokratické volby, neporušování mezinárodního práva. Neměly by se snažit být přátelé se zkorumpovaným diktátorem; naopak by měly zavřít dveře před oligarchy, kteří stojí okolo Vladimíra Putina, a ukázat jim, že nejsou v demokratických zemích vítaní. Protože největší současnou slabinou Kremlu je provázanost ruských elit se Západem, kam posílají své děti, jezdí na dovolené a využívají finanční instituce.

Proč se to zatím ve většině zemí neděje? Evropští lídři nepovažují Putina za tak velké nebezpečí?

Bohužel západním politikům je tohle jedno; nezajímají se o to. Politická represe, porušování lidských práv či narušování voleb uvnitř Ruska, nic z toho názory evropských lídrů v minulosti nezměnilo. Ale i po tom, co se stalo na Ukrajině a s Krymem, zaznívají z Evropské unie hlasy o přátelství s Putinem. Takové výroky jsou neakceptovatelné a v naprostém rozporu s demokratickými hodnotami, které západní země včetně zemí Evropské unie symbolizují.

Před zvolením amerického prezidenta jste říkal, že by se jím měl stát někdo, kdo dokáže nebýt s Vladimírem Putinem „přítelem kvůli byznysu“ a jasně se postaví za demokratické hodnoty. Co jste si pomyslel, když byl Donald Trump zvolen americkým prezidentem? V současné době navíc probíhá vyšetřování o vměšování se ruských tajných služeb do amerických voleb.

Ohledně tohoto vměšování se už vede hodně diskusí, nerad bych začínal další. A nemyslím si, že to mám ze své pozice hodnotit.

Ale vidíte, jak se Trump v prvních měsících v úřadě chová. Dokáže naplnit vůči Rusku to, o čem jste mluvil?

Nechci komentovat vnitřní americkou politiku. Stejné požadavky jsme vznesli vůči všem demokratickým zemím - bez ohledu na prezidenta nebo politickou stranu, která je u moci. Nezáleží, jestli to bude Donald Trump, Angela Merkel nebo Emmanuel Macron. Předpokládáme, že je všichni vezmou v úvahu. Nicméně co se týče situace v USA, je příliš brzy něco hodnotit. Donald Trump se s Vladimírem Putinem ještě ani nesetkal.

Přes všechny vaše zkušenosti s tamějším režimem se opět chcete do Ruska vrátit. Proč?

Putinův režim by si nepřál nic jiného, než aby opozice zmizela ze země. A já jim toto potěšení nedopřeji. Je to i naše země a naše zodpovědnost pracovat na změně. Pokud bychom utekli, nikdy žádná změna nenastane.

A proč se nesnažíte o změnu zvenku? Pokud by byl třetí pokus tajných služeb úspěšný, už pro demokracii v Rusku neuděláte nic…

Samozřejmě se snažíme jezdit i do zahraničí a mluvit o současné situaci v Rusku. Moje žena a děti se nevrátí, kvůli bezpečí zůstávají v zahraničí. Ale já chci jet zpátky. Je to naše země, musíme za ni bojovat.

Vladimir Vladimirovič Kara-Murza (1981) je ruský politik a novinář. Je koordinátorem hnutí Otevřené Rusko a opozičním aktivistou. Byl poradcem a blízkým přítelem zavražděného opozičního lídra Borise Němcova. Sám byl dvakrát otráven, v důsledku čehož mu začaly selhávat orgány, a proto byl v obou případech uveden do kómatu. Vladimir Kara-Murza je synem ruského novináře Vladimira Alexejeviče Kara-Murzy, stoupence reforem Borise Jelcina. Vystudoval historii na Cambridge University. Pracoval jako londýnský dopisovatel např. pro list Kommersant (2000 až 2003) nebo rádio Echo Moskvy (2001 až 2003). Poté byl rok washingtonským dopisovatelm BBC (2004 až 2005). Pak byl po devět let ředitelem washingtonské pobočky televize RTVi; v září 2012 byl z této pozice propuštěn.