Brusele, máme problém

Bez velkého zájmu prošel ve středu vládou bilanční dokument o tom, jak si Česko vede v čerpání evropských fondů. Přitom nejde o příliš povzbudivé čtení. Inventura se týká peněz určených k rozebrání v letech 2014–2020. Česko může v této sedmiletce dohromady dostat 634,7 miliardy korun. Vládní dokument shrnuje stav čerpání ke konci června, tedy – technicky vzato – přesně v poločase období 2014–2020. A čísla ukazují, že se opakuje situace z minulého rozpočtového období, kdy v prvních letech čerpání vázlo a vše se dohánělo na poslední chvíli. V polovině letošního roku bylo z celého balíku proplaceno jen 9,5 procenta peněz.

Znepokojivě vypadá i stav žádostí poslaných ke schválení Evropské komisi, což je důležitý ukazatel, protože podle něj se bude za rok čerpání v Bruselu vyhodnocovat. V případě chabých výsledků může Česko o část peněz přijít. Praxe je taková, že žádosti se vyřizují v jednotlivých zemích, dočasně se proplácejí ze státního rozpočtu a až následně jsou předkládané k proplacení do Evropské komise. S Bruselem je dohodnuto, že ke konci roku 2018 – tedy za rok – Česko bude mít žádosti na 17 procent přidělených peněz. V polovině letošního roku to bylo ale jen 5,1 procenta.

„Finanční prostředky vykázané vůči EK jsou zatím stále na relativně nízké úrovni,“ konstatuje dokument zpracovaný na ministerstvu pro místní rozvoj, které má čerpání EU fondů za celou zemi koordinovat. Nedá se přitom počítat s tím, že by na smazání skluzu byl celý následující rok, protože administrativa před odesláním do Bruselu nějakou dobu trvá. „Je tedy nezbytné, aby tyto prostředky byly na úrovni příjemců vyúčtovány v žádostech o platbu s několikaměsíčním předstihem,“ varuje dokument.

Evropské fondy se v Česku rozdělují přes deset programů a na sedmnáctiprocentní „checkpoint“ se zatím dopracoval jen jeden z nich zaměřený na podporu venkova (viz graf níže). Šest programů bylo v polovině roku pod třemi procenty. Pokud skluz nedoženou, komise může celou českou „alokaci“ zkrátit na 596,9 miliardy korun. Smůla přitom je, že handicap v jedné kolonce nelze kompenzovat tím, že jiná kolonka funguje nad plán – logika je taková, že jednotlivé programy si navrhlo a zdůvodnilo samo Česko, a pokud svoje priority nedokáže naplnit, komise to těžko obhájí před státy, z jejichž peněz se fondy plní.

Skluz je způsoben tím, že úřady zodpovědné za čerpání evropských peněz byly v prvních letech současného rozpočtového období zcela vysíleny dočerpáváním fondů z období minulého. Na dohánění restů jsou k dispozici dva roky – minule šlo o roky 2014 a 2015, ale tím pádem nezbyly síly na rozběhnutí nových programů z období 2014–2020. Těmi se úřady začaly naplno zabývat až loni.

Polehčující okolností je, že podobné potíže mají i jiné země. Navíc se čerpání se v letošním roce už začalo zlepšovat. Na začátku roku byly do Bruselu odeslány žádosti jen za 2,5 procenta, v polovině roku zmiňovaných 5,1 procenta - a podle poslední statistiky na webu ministerstva se toto číslo ke konci října zvedlo už na 8,4 procenta.

Nadějně vypadá i to, že ke konci října už byly na 43,5 procenta přidělených peněz vydány takzvané právní akty, tedy smlouvy mezi českými úřady a žadateli o dotace. Ty ale nejsou zárukou, že peníze z fondů EU skutečně dorazí. Vcelku irelevantní je údaj, na který bilanční ministerská zpráva klade důraz v první řadě, a sice množství takzvaných vyhlášených výzev, což je jen úřední termín pro jednotlivé dotační programy (výzvy jsou de facto jen kolonky, do kterých je rozpočet rozdělen a ze kterých lze čerpat, o skutečném využití prostředků tedy tento ukazatel neříká nic).

Dva programy jsou v ministerské inventuře popsány jako „vysoce rizikové“. Jednak jde o OP Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost spravovaný ministerstvem průmyslu, pod který spadá například hojně popsané známé fiasko s podporou vysokorychlostního internetu (psali jsme zde – Konec jednoho snu – a zde – Neschopni absorbovat). V případě internetu šlo o akci, na kterou mohlo jít z Evropy až 11,55 miliardy korun, přihlásily se ale nakonec jen tři firmy s malými lokálními projekty.

Program už je uzavřen, zmíněné tři žádosti jsou dohromady jen na 47 milionů korun, takže z celého programu se nakonec vyčerpají nejvýš čtyři promile. Druhý vysoce rizikový program je OP Praha - pól růstu ČR, kde jsou podle materiálu podobné problémy jako na ministerstvu průmyslu, tedy mj. složitá byrokracie a špatně vypsané výzvy, o které není zájem. Ještě horší číselné výsledky než oba „vysoce rizikové“ programy má program IROP spravovaný přímo ministerstvem pro místní rozvoj. To si přitom svůj program zařadilo ještě s jedním dalším jen mezi středně rizikové. U šesti zbylých je riziko hodnoceno jako nízké.

Sobotkova vláda ve středu diskusi o materiálu přerušila a ponechala k projednání vládě příští, která by se měla i dohodnout na tom, jak situaci zlepšit.