Problémy vyřešíme jen společně, řekla Angela Merkel ve svém politickém odkazu

Za poslední čtyři roky, kdy se Respekt účastní Mnichovské bezpečnostní konference, neměl žádný z řečníků tak silný aplaus jako v sobotu německá kancléřka Angela Merkel. Projev byl shrnutím jejího politického odkazu - a byl jedním z nejsilnějších v kariéře političky, která rétorickým talentem neoplývala.

Své vystoupení uvedla zásadami před 250 lety narozeného cestovatele a přírodovědce Alexandera von Humboldta. “Byl prostoupen touhou chápat tento svět jako jeden celek,” řekla o a doplnila krédo, které si během pobytu v Mexiku zapsal do svého deníku: “Svět je výsledkem vzájemného ovlivňování.”

Poznání této propojenosti a přesvědčení, že jen společně můžeme řešit problémy naší planety, poté prostupovalo celým projevem. V diplomatické mluvě se tomuto přístupu k mezinárodní politice říká multilateralismus - a stojí v protikladu k rozhodování států bez ohledu na druhé, které je poslední léta příznačné pro Rusko, v Čínu i v USA.

Světovou bezpečnost přitom podle kancléřky neohrožují jen zbraně a armády, ale také změny klimatu, rychlý růst populace, dramatická nerovnost životních podmínek mezi kontinenty, nadměrné plundrování surovin. Proto je možné bezpečnost chránit jen pomocí mezinárodních struktur, v jejichž rámci státy spolupracují. Klasická vojenská spolupráce je jen jednou ze složek této spolupráce. Angela Merkel uznala, že současné mezinárodní instituce vznikly v jiném světě, po porážce nacismu a na začátku studené války. Jsou tak do jisté míry přežité, a proto se nyní ocitají pod tak masivním tlakem. “Ale musíme je reformovat, ne zničit,” apelovala směrem k publiku.

Jméno amerického prezidenta, jenž zavedené způsoby spolupráce nectí, Merkel ani jednou nezmínila. Přesto několikrát jeho přístup “Amerika především” (America first) kritizovala: ve vztahu k íránské jaderné dohodě, k chystaným clům na německá auta, která Trump považuje za nebezpečí pro americké zájmy, i v souvislosti s Afghánistánem, odkud chce americký prezident brzy stáhnout své vojáky. “Šli jsme tam jako aliance společně, proto bych prosila, abychom také spolupracovali na dalším vývoji a společně o něm rozhodovali,” sdělovala na dálku kancléřka. V publiku naslouchala americká “první dcera” Ivanka Trump.

Ve vztahu k Rusku Merkel apelovala na spojení tvrdosti a udržení vzájemných vztahů. Rusko je soupeřem Evropy, pomocí hybridní informační války využívá našich slabin, dokáže snadno přes internet vytvářet různé kampaně - ovšem zároveň nemá geostrategický smysl všechny vztahy přerušit a zahnat Rusko jen do závislosti na Číně.

V pasáži věnované rostoucí “Říši středu” pak zůstala kancléřka obecná. Svěřila se, že ji čínští partneři při návštěvách Pekingu pravidelně uklidňují tím, že prvních 1700 let po narození Krista byla Čína nejsilnějším hospodářstvím světa. Nyní se do této role jen vrací - a nemáme  tedy na Západě důvod k panice a obavám. Angela Merkel jim prý na to odpovídá, že posledních 300 let zase dominovali Evropané, a pak Američané spolu s Evropany, které přesun moci na Východ pochopitelně znejišťuje.

“No a teď s touhle situací musíme rozumně zacházet a hledat rozumná řešení, aby z toho nebyl souboj, který obě strany  bude oslabovat,” řekla Merkel směrem k vysoce postavenému zástupci čínské komunistické strany v publiku. “Máme na světě tolik jiných problémů k řešení, že by bylo nápomocné, abychom se dorozuměli.”

Merkel hovořila i směrem ke kritikům, kteří kvůli nízkým výdajům na obranu považují Německo za černého pasažéra mezinárodní politiky. Situace se pomalu mění, uvedla, výdaje na obranu od roku 2014 každým rokem stoupají. Zároveň stoupají i výdaje na rozvojovou pomoc, které Merkel považuje za stejně důležité pro mezinárodní bezpečnost jako výdaje na obranu a klasickou vojenskou spolupráci. Kupříkladu vojenská mise v Mali, které se bundeswehr účastní, nepřinese stabilitu bez skutečného hospodářského rozvoje, který dá mladým lidem práci.

Německo se pod jejím vedení snaží podpořit nové investice firem v Africe, navýšit rozvojovou pomoc: vytvářet nový, těsnější vztah mezi EU a africkými státy a preventivně tím bránit masové migraci mladých Afričanů do Evropy. V Mnichově však otevřeně přiznala, že momentálně nemáme jasné recepty a jasnou strategii, jak v tomto snažení uspět, jak v Africe vytvořit dost pracovních míst.

Po skončení proslovu dostala kancléřka z publika bilanční otázku: jaká jedna věc se v německé zahraniční politice za její vlády podařila, a jaká jedna věc se naopak Němcům nedaří? “Myslím, že pořád potřebujeme hrozně dlouhou dobu, než se v zahraniční politice pro něco rozhodneme,” začala kancléřka tím negativním a dala německou pomalost do kontrastu s mnohem větší rozhodností jiných mocností. “Dobré naopak je, že když už se pro něco rozhodneme, tak za tím dlouhodobě stojíme a je na nás spolehnutí.”