Vypadni, arcibiskupe

Nedávno jsem psal o tom, že slovenská katolická církev exkomunikovala tři čerstvě vysvěcené kněze, kteří si dopisem vrchnosti vynucovali návrat církve do středověku.

Před několika dny se provalilo, že už v září napsal nový arcibiskup trnavské diecéze Robert Bezák rozzlobený dopis svému předchůdci Jánovi Sokolovi, v němž ho žádá, aby nesloužil mše bez jeho svolení, aby nechodil do Arcibiskupského paláce, když tam on není – proto dal také vyměnit zámky na dveřích -, aby splnil svůj slib, který dal Vatikánu a odstěhoval se z Trnavy a vůbec, „velice ocením, když uvidím, jak se pomalu stěhuješ do úzadí k zaslouženému odpočinku“. Dále ho upozorňuje, že když byl on – Bezák – dosazen do této funkce tak „překvapivě“, je to odkaz Vatikánu, který by on – Sokol – měl respektovat. „Tady není třeba číst mezi řádky!“ píše mu Bezák doslova. Nového arcibiskupa evidentně rozčiluje, že Sokol se mu montuje do výkonu funkce a dává najevo, že je v Trnavě stále pánem.

Nálada dopisu je mrazivá, text je navzdory zdvořilému tónu urážející a hněvivý. A podobně jako v případě exkomunikace těch tří zbloudilých mladých knězů, i tady církvi fandím. Ján Sokol byl totiž více než dvacet let prakticky hlavou slovenské církve a byla to ostudná postava. Sokol, jak se ukázalo, byl spolupracovníkem StB s bohatým spisem, měl za sebou všelijaké podivné aféry a výroky, jeden z nejtrapnějších byl ten, v němž velebil fašistický slovenský stát, a po jeho odvolání Vatikánem (oficiálně kvůli vysokému věku) zůstala v diecézi díra po desítkách milionů korun, které se bez dokladů vypařily. Jelikož nejsem katolík, byl jsem ušetřen povinnosti ctít tohoto muže, který jako kdyby vypadl z těch nejtrapnějších karikatur církevních hodnostářů. Nicméně kdykoli jsem ho viděl v televizi, běhal mi po zádech mráz a bylo mi líto věřících, že ho musí snášet jako zastupitele Boha na zemi. Jak se zdá, arcibiskup Bezák už ho odmítá snášet i jako obyčejného člověka.