Prolamování tabu

Občas nastanou situace natolik nové, že společnost zůstane zcela zkoprnělá a neví si s nimi rady. Nová slovenská premiérka Iveta Radičová má skutečný talent společnost před takové situace postavit. Za oficiálního šéfa svých poradců si vybrala svého přítele, františkánského kněze Jana Křtitele Balásze, s nímž se ukazuje na veřejnosti už delší dobu (zejména poté, co se rozešla se svým partnerem, s nímž žila po smrti svého manžela a slavného humoristy Stana Radiče). Vzápětí Balász oznámil církvi, že v jejích službách končí a jako hlavní důvod uvedl dlouhodobé vzájemné neshody. Opustil i své církevní jméno Jan Křtitel a vrací se občanskému jménu Marián.

Ve slovenských médiích a na webu propukla vášnivá debata o všech možných aspektech této opravdu zvláštní situace. Zradil Balász své principy a podlehl svodům moci? Samotná církev se k věci postavila chladně a spíše se jí mohlo ulevit, neboť Balász ji už delší dobu otevřeně kritizoval za její konzervativismus a oportunismus a pro církev je pohodlnější, když to bude dělat „zvenčí“. Aby to bylo vše ještě složitější, Slovensko má s knězi v politice špatné zkušenosti a dodnes se úplně nevyrovnalo s traumatem, který mu způsobil válečný prezident Jozef Tiso. Balász sice naopak reprezentoval spíše „disidenta“ v církvi a stal se významným obhájcem lidských práv a kritikem autoritářské politiky, kterou reprezentoval Vladimír Mečiar i Robert Fico, nicméně jaksi potichu se předpokládalo, že v této roli disidenta zůstane.

Samozřejmě, nejzajímavější otázka, která se řeší ve slovenských hospodách, není ta, zda Balász podlehl svodům moci, ale zda podlehl svodům samotné Radičové (oba říkají, že jejich vztah je „čistě pracovní“). Kdyby se totiž mezi nimi vyvinul vztah mezi „mužem a ženou“, způsobilo by to malou společenskou revoluci. Z mravního hlediska by mu nebylo co vyčítat, protože oba jsou „svobodní“, nicméně historicky první žena na nejvyšším mocenském postu by tak prolomila mnohá tabu.

Zajímavé je, že bulvární noviny, které už uveřejnily i fotku, jak se oba drží za ruce, jsou až překvapivě tolerantní a opatrné. Zřejmě to lze přičíst rostoucímu liberalismu slovenské společnosti, ale možná také tomu, že novináři si prostě nevědí rady, jak se k celé situaci postavit, a proto se drží zpátky. Skoro to vypadá tak, že Radičová požívá větší ochranu médií právě proto, že je žena a že novináři intuitivně vyvažují své vlastní předsudky. Jsem zvědav, jak dlouho jim to vydrží.