Loupežníci

Za tři týdny jsou na Slovensku volby a na jasného favorita – stranu Smer – vytáhla média skandál pořádného kalibru.

Zveřejnila fotokopii jedné ze smluv, které tato strana před deseti lety údajně uzavírala se sponzory a slibovala jim za to účast na vládě. Premiér a šéf strany Robert Fico tvrdí, že smlouva je falsifikát (sponzor, podnikatel s ocelí a uhlím, který obchodoval s Ukrajinou, zemřel před pár lety prý na infarkt, takže nemůže promluvit) a strana podala na média trestní oznámení.

Jenže najednou promluvil bývalý zakladatel Smeru, jistý pan Hanzel, který popsal, jak to před lety fungovalo: sponzoři dávali miliony a za ty si kupovali místa ve státní správě a členství ve vedení státních podniků (slýchal jsem tehdy historky, že třeba jedno poslanecké místo stojí zhruba 5 milionů korun a ministerské 15 milionů) – a Robert Fico prý věděl o každé koruně. Sám se prý Hanzelovi pochlubil, že sehnal velkou sumu a podle vypravěče to bylo někde kolem sta milionů.

Pan Fico si tento skandál plně zaslouží. Sám před několika měsíci vytáhl dokumenty, z nichž vyplývalo podivné financování opoziční strany SDKÚ, která je jeho ideovým soupeřem. Tehdy vyzýval šéfa SDKÚ Mikuláše Dzurindu, ať se k tomu postaví jako chlap a pořádně vše vysvětlí. Dzurinda odstoupil z kandidátky, což se dnes ukazuje jako prozíravé gesto. Opozice teď říká Ficovi, aby následoval Dzurindův příklad. Celá kauza jen potvrzuje, co už všichni dávno víme: státy střední Evropy jsou tak prorostlé korupcí, že politika se stala jen odnoží byznysu (za peníze daňových poplatníků).

Kromě mnoha špatných zpráv z poslední doby mne zneklidňuje jev, který s korupcí úzce souvisí – postupná eroze svobody. Jeden příklad za všechny: televize Joj, která patří finanční skupině JαT, zakázala vysílat reportáž o skandálu Smeru a s bohorovným klidem to přiznala.

Není to jen slovenský fenomén. Jak upozorňuje maďarský spisovatel György Konrád, v Maďarsku sílí rezignace lidí na svobodu, vytrácí se jejich demokratické instinkty, „jako kdyby souhlasili s vlastní porážkou“. A upozorňuje také, že všem zvratům v evropských dějinách a nástupu autoritářských pořádků vždy „předcházelo vyblednutí myšlenky svobody.“

Tato slova platí i pro Slovensko. Smíření se lidí s korupcí je v podstatě rezignace na svobodu. Bohužel, obávám se, že ani skandál kolem financování strany Smer nepřinutí voliče této strany, aby ji přestali volit, protože důležitější je pro ně žít v iluzi, že jen premiér Fico jim zaručí „jistotu v těžkých časech“, jak zní jeho předvolební slogan.

Nicméně jedna dobrá zpráva na závěr: karikaturista deníku Sme s přezdívkou Shooty vypsal sbírku na své billboardy jako osobní příspěvek do kampaně. Je na nich namalován Fico, Mečiar a Slota, jak si dělí lup a nápis: „Co je vaše, to je naše. Co je naše, do toho vám nic není.“ Potřeboval 5 tisíc eur (asi 130 tisíc korun) na tři velké billboardy v Bratislavě a Žilině. Za dva dny mu přišlo na účet 14 tisíc eur a další nabíhají.