Víc soucitu aneb Koho trápí trápení laboratorních zvířat

Únava ze soucitu je syndrom, který dobře znají pracovníci ve zdravotnictví a sociální péči. Lidé, o které se staráte, vám chřadnou a někdy i umírají před očima. Někdy odejdou, aniž byste se s nimi mohli rozloučit. Máte výčitky, že jste jim nedokázali pomoci; litujete, že jste k nim někdy nebyli laskavější. Výsledkem je únava, vyhoření, emocionální bolest, problémy v práci i v osobním životě.

Jestli je ale únava ze soucitu málo známá diagnóza, o jednom jejím aspektu se dosud nemluvilo vůbec, přinejmenším v Česku. Co kdyby existovala pečovatelská profese, kde svým svěřencům, ke kterým jste možná i přilnuli, zároveň musíte fyzicky ubližovat, nebo je dokonce zabíjet? Jak připomíná časopis Science, taková profese existuje: péče o laboratorní zvířata. „Experimentální léky mohou zhoršit zdravotní stav zvířat, implantáty jim mohou způsobovat diskomfort, eutanasie obvykle přichází mnohem dříve, než by zvíře přirozeně uhynulo,“ píše Science – a tyto léky či zákroky musí někdo zvířatům aplikovat.

Jedním z hrdinů textu je Conner Sessions z University of Washington v Seattle. Vyrůstal na farmě ve státě Washington obklopen koňmi, kravami, psy a kočkami, o které se staral. Poté, co získal bakalářský diplom z biochemie, jej chuť pracovat se zvířaty přivedla do univerzitních laboratoří, kam nastoupil jako ošetřovatel pokusných zvířat – myší, prasat, psů a dalších – s úkolem čistit jim klece, výběhy a pečovat o ně.