0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Newsletter13. 6. 20237 minut

Kamerunský král Rudolf byl dobrý Němec, který se postavil kolonialismu

Fascinující příběh popraveného Rudolfa Dualy Manga Bella je těsně spjatý s Hamburkem a dokládá mnohdy opomíjenou propojenost světa

(Vpravo) Rudolf Duala Manga Bell s rodinou, u které žil • Autor: markk-hamburg.de

Čtete jeden z našich pravidelných newsletterů. Přihlaste se k jejich odběru a budou vám chodit do e-mailové schránky. Píšou je pro vás Tomáš Brolík, Pavel Turek, Magdaléna Fajtová, František Trojan, Ondřej Kundra, Jiří Sobota, Silvie Lauder a Andrea Procházková.

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

“Hej, Hamburku, znáš Dualu Mangu Bella?“ Už déle než dva roky jsou plakáty s tajemným titulkem vylepeny po německé přístavní metropoli. Na pestrobarevném podkladě je otištěna historická černobílá fotografie mladého Afričana v obleku a s hůlkou v ruce. Láká k návštěvě výstavy ve slavné etnologické instituci Museum am Rothenbaum, která je cílená zvláště na návštěvníky školního věku (a počátkem července končí). 

Naprostá většina Hamburčanů - možná skoro všichni - před zahájením expozice na uvedenou otázku odpovídala prostým “Ne”. Příběh Rudolfa Dualy Manga Bella je přitom fascinující, s jejich městem těsně spjatý a dokládá mnohdy opomíjenou propojenost světa.

Rudolf Duala Manga Bell byl vnukem krále, jenž v roce 1884 podepsal smlouvu s hamburskými koncerny C. Woermann  a Jantzen & Thormählen, které desítky let u kamerunského pobřeží s královstvím Duala obchodovaly. Kupovaly slonovinu, palmový olej, kaučuk. Prodávaly pálenku, sůl, látky. Dualové byli jakýmisi překupníky mezi Němci a africkými národy žijícími hlouběji v kamerunském vnitrozemí a na základě uvedené smlouvy předali Němců suverenitu nad svým územím.

Nechtěli se ale stát protektorátem – prahli po převzetí německého právního a vzdělávacího systému, po rovnocenném vztahu s Němci a po posílení vlastní pozice vůči sousedním africkým monarchiím. Ve smlouvě byl závazek, že majetky dnešní i dalších generací Dualů zůstanou nedotčeny, a kolonialisté budou respektovat místní mravy i pozici Dualů coby prostředníků v obchodu s africkými národy ve vnitrozemí. 

Elita Dualů k Němcům vzhlížela a dětem dávala německá jména. Rudolfa Dualu Mangu Bella jeho otec, jeden ze synů tehdejšího krále, po absolvování místního vzdělání a německé koloniální školy (s podporou německé správy) vyslal do Evropy. Měl proniknout do německé kultury a za tím účelem ve věku osmnácti let nastoupil do základní školy v Aalenu a poté v Ulmu ve Švábsku na jihozápadě Německa. Na výstavě je vidět společná fotografie s německou hostitelskou rodinou učitele Österleho, u níž v letech 1891 až 1896 bydlel. Upoutá i černobílý třídní snímek, kde je africký mladý muž zobrazen se zhruba o deset let mladšími německými spolužáky. Na jiné fotografii se účastní místního masopustního karnevalu. 

V roce 1897 se Manga Bell vrátil do Kamerunu, ale po pěti letech zamířil zpět do Německa, kde se například potkal s ředitelem koloniálního oddělení na říšském ministerstvu zahraničí a získal vhled do struktur koloniální správy. V roce 1908 byl pak jmenován králem Dualů, byl však fakticky součástí koloniální správy. Historik Christian Bommarius, autor knihy Dobrý Němec. Zavraždění Manga Bella v Kamerunu 1914”, v týdeníku Die Zeit píše, že ho platili Němci a při korunovaci slíbil, že “pomůže hájit zájmy císařské vlády”.

Léta strávená  na německém maloměstě se do něj každopádně otiskla. I doma, v tropech jihozápadní Afriky, chodil v obleku. Do jazyka duala se mu vkradl německý přízvuk. Němečtí kolonialisté mu jako jedinému místnímu obyvateli vykali. V duchu německého lpění na dodržování závazků - konkrétně zmíněných smluv, které hamburští podnikatelé s jeho dědečkem podepsali - se ale velmi brzy s Němci dostal do střetu.

Ti se totiž podepsanými zárukami neřídili. Koloniální správa už před Rudolfovým nástupem na trůn Dualy vyšachovala z velké části obchodu s kamerunským vnitrozemím. Často také bez povolení bořila domy starousedlíků a vyvlastňovala je, tlačila je k nucené práci bez nároku na mzdu. A po roce 1910 chtěla Dualům vzít i jejich půdu.

Měli být povinně vystěhováni z centra královského města Duala, kde měli napříště žít jen běloši. Dostat měli jen symbolickou kompenzaci a nově měli bydlet v bažinaté, komáry zamořené části města. Mezi černošskou a bělošskou čtvrtí Dualy měl vzniknout kilometrový koridor. K této segregaci docházelo oficiálně kvůli prevenci šíření malárie, což odráželo dobové protínání vědeckých a lékařských teorií s rasovými ideologiemi. 

Král Rudolf Duala Manga Bell se postavil do čela odporu proti těmto plánům, a stal se tak jednou z tváří první generace protikoloniálních vůdců. Nebojoval zbraněmi, nýbrž peticemi. Do Německa ilegálně odplul jeho sekretář Adolf Ngoso Din a podařilo se mu vyvolat zájem části tisku, například novin Welt am Montag, s pomocí právníků dokonce iniciovali i debatu v berlínském Říšském sněmu. Na svou stranu tu získal především sociální demokraty (včetně Augusta Bebela) i některé centristy a křesťanské misie.

Koloniální správě v Kamerunu s ním ale došla trpělivost. Těsně před prvními výstřely světové války byl v Duale zatčen, v Berlíně byl současně zatčen a do vlasti poslán i jeho vyslanec Adolf Ngoso Din. Oba byli obviněni z toho, že se žádostí o pomoc obrátil na Brity a Francie, tedy velmocenské rivaly německého císařství. Dokládat to mělo svědectví panovníka z jiného západokamerunského království. Ten však coby hlavní svědek k soudnímu procesu nebyl vůbec předvolán.

Soudce tribunálu byl zároveň i žalobcem, koloniálními úřady přidělení obhájci proti trestu smrti nevznesli žádné námitky - a v rychlém procesu tak byli oba 7. srpna 1914 kvůli údajné velezradě odsouzeni k smrti a hned o den později popraveni. Vše se událo tak rychle, že do Afriky nestihli dorazit jejich prominentní obhájci, sociální demokraté Hugo Haase a Paul Levi (později spoluzakladatel Komunistické strany Německa).  

Koloniální správa pak naplnila své plány a protesty Dualů rozehnala a rozstřílela. Ti se poté skutečně přidali na stranu Britů v počínající první světové válce a Německo coby poražená mocnost o své africké kolonie v roce 1918 přišlo. Rudolf Manga Bell zůstal v paměti kamerunských potomků jako „otec vlasti“ a lídr prvního vzepětí proti koloniálnímu útlaku.

Nejen díky výstavě v Hamburku se tak dlouho “vytěsněný” kamerunský král Rudolf vrací do německé paměti. Náměstí v centru Berlína, které dosud vzdávalo hold kolonialistickému vědci Gustavu Nachtigalovi, nese od minulého roku název Manga-Bell-Platz. V Ulmu, kde mladý aristokrat chodil do školy, po něm bylo vloni v říjnu pojmenováno náměstí stojící před budovou zemského soudu. Bádensko-württemberská ministryně spravedlnosti Marion Gentges (CDU) jej označila za “velkého bojovníka a právo, před nímž se sklání”.  Pamětní deska na náměstí připomíná život zavražděného krále. 

Slavnostního odhalení se mimochodem účastnili i Rudolfův prasynovec Jean-Pierre Félix- Eyoum, který se narodil v Douale a většinu života vyučoval na střední škole v bavorském Erdingu. Přítomná byla i princezna Marilyn Douala Bell, ekonomka a prezidentka sdružení podporujícího v dnešním kamerunském městě Douala současné umělce (byla jednou z kurátorek výstavy v Hamburku). Společně s historikem Christianem Bommariusem a dalšími iniciovali petici za rehabilitaci zavražděného krále a jeho vyslance. Chtějí dosáhnout toho, aby spolková vláda po více než sto letech oficiálně uznala jejich nevinu.


Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newslette


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].