Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Historie Afriky

Kamerunský král Rudolf byl dobrý Němec, který se postavil kolonialismu

Fascinující příběh popraveného Rudolfa Dualy Manga Bella je těsně spjatý s Hamburkem a dokládá mnohdy opomíjenou propojenost světa

(Vpravo) Rudolf Duala Manga Bell s rodinou, u které žil • Autor: markk-hamburg.de
(Vpravo) Rudolf Duala Manga Bell s rodinou, u které žil • Autor: markk-hamburg.de

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu


“Hej, Hamburku, znáš Dualu Mangu Bella?“ Už déle než dva roky jsou plakáty s tajemným titulkem vylepeny po německé přístavní metropoli. Na pestrobarevném podkladě je otištěna historická černobílá fotografie mladého Afričana v obleku a s hůlkou v ruce. Láká k návštěvě výstavy ve slavné etnologické instituci Museum am Rothenbaum, která je cílená zvláště na návštěvníky školního věku (a počátkem července končí). 

Naprostá většina Hamburčanů - možná skoro všichni - před zahájením expozice na uvedenou otázku odpovídala prostým “Ne”. Příběh Rudolfa Dualy Manga Bella je přitom fascinující, s jejich městem těsně spjatý a dokládá mnohdy opomíjenou propojenost světa.

Rudolf Duala Manga Bell byl vnukem krále, jenž v roce 1884 podepsal smlouvu s hamburskými koncerny C. Woermann  a Jantzen & Thormählen, které desítky let u kamerunského pobřeží s královstvím Duala obchodovaly. Kupovaly slonovinu, palmový olej, kaučuk. Prodávaly pálenku, sůl, látky. Dualové byli jakýmisi překupníky mezi Němci a africkými národy žijícími hlouběji v kamerunském vnitrozemí a na základě uvedené smlouvy předali Němců suverenitu nad svým územím.

Nechtěli se ale stát protektorátem – prahli po převzetí německého právního a vzdělávacího systému, po rovnocenném vztahu s Němci a po posílení vlastní pozice vůči sousedním africkým monarchiím. Ve smlouvě byl závazek, že majetky dnešní i dalších generací Dualů zůstanou nedotčeny, a kolonialisté budou respektovat místní mravy i pozici Dualů coby prostředníků v obchodu s africkými národy ve vnitrozemí. 

Elita Dualů k Němcům vzhlížela a dětem dávala německá jména. Rudolfa Dualu Mangu Bella jeho otec, jeden ze synů tehdejšího krále, po absolvování místního vzdělání a německé koloniální školy (s podporou německé správy) vyslal do Evropy. Měl proniknout do německé kultury a za tím účelem ve věku osmnácti let nastoupil do základní školy v Aalenu a poté v Ulmu ve Švábsku na jihozápadě Německa. Na výstavě je vidět společná fotografie s německou hostitelskou rodinou učitele Österleho, u níž v letech 1891 až 1896 bydlel. Upoutá i černobílý třídní snímek, kde je africký mladý muž zobrazen se zhruba o deset let mladšími německými spolužáky. Na jiné fotografii se účastní místního masopustního karnevalu. 

V roce 1897 se Manga Bell vrátil do Kamerunu, ale po pěti letech zamířil zpět do Německa, kde se například potkal s ředitelem koloniálního oddělení na říšském ministerstvu zahraničí a získal vhled do struktur koloniální správy. V roce 1908 byl pak jmenován králem Dualů, byl však fakticky součástí koloniální správy. Historik Christian Bommarius, autor knihy Dobrý Němec. Zavraždění Manga Bella v Kamerunu 1914”, v týdeníku Die Zeit píše, že ho platili Němci a při korunovaci slíbil, že “pomůže hájit zájmy císařské vlády”.

Léta strávená  na německém maloměstě se do něj každopádně otiskla. I doma, v tropech jihozápadní Afriky, chodil v obleku. Do jazyka duala se mu vkradl německý přízvuk. Němečtí kolonialisté mu jako jedinému místnímu obyvateli vykali. V duchu německého lpění na dodržování závazků - konkrétně zmíněných smluv, které hamburští podnikatelé s jeho dědečkem podepsali - se ale velmi brzy s Němci dostal do střetu.

Ti se totiž podepsanými zárukami neřídili. Koloniální správa už před Rudolfovým nástupem na trůn Dualy vyšachovala z velké části obchodu s kamerunským vnitrozemím. Často také bez povolení bořila domy starousedlíků a vyvlastňovala je, tlačila je k nucené práci bez nároku na mzdu. A po roce 1910 chtěla Dualům vzít i jejich půdu.

Měli být povinně vystěhováni z centra královského města Duala, kde měli napříště žít jen běloši. Dostat měli jen symbolickou kompenzaci a nově měli bydlet v bažinaté, komáry zamořené části města. Mezi černošskou a bělošskou čtvrtí Dualy měl vzniknout kilometrový koridor. K této segregaci docházelo oficiálně kvůli prevenci šíření malárie, což odráželo dobové protínání vědeckých a lékařských teorií s rasovými ideologiemi. 

Král Rudolf Duala Manga Bell se postavil do čela odporu proti těmto plánům, a stal se tak jednou z tváří první generace protikoloniálních vůdců. Nebojoval zbraněmi, nýbrž peticemi. Do Německa ilegálně odplul jeho sekretář Adolf Ngoso Din a podařilo se mu vyvolat zájem části tisku, například novin Welt am Montag, s pomocí právníků dokonce iniciovali i debatu v berlínském Říšském sněmu. Na svou stranu tu získal především sociální demokraty (včetně Augusta Bebela) i některé centristy a křesťanské misie.

Koloniální správě v Kamerunu s ním ale došla trpělivost. Těsně před prvními výstřely světové války byl v Duale zatčen, v Berlíně byl současně zatčen a do vlasti poslán i jeho vyslanec Adolf Ngoso Din. Oba byli obviněni z toho, že se žádostí o pomoc obrátil na Brity a Francie, tedy velmocenské rivaly německého císařství. Dokládat to mělo svědectví panovníka z jiného západokamerunského království. Ten však coby hlavní svědek k soudnímu procesu nebyl vůbec předvolán.

Soudce tribunálu byl zároveň i žalobcem, koloniálními úřady přidělení obhájci proti trestu smrti nevznesli žádné námitky - a v rychlém procesu tak byli oba 7. srpna 1914 kvůli údajné velezradě odsouzeni k smrti a hned o den později popraveni. Vše se událo tak rychle, že do Afriky nestihli dorazit jejich prominentní obhájci, sociální demokraté Hugo Haase a Paul Levi (později spoluzakladatel Komunistické strany Německa).  

Koloniální správa pak naplnila své plány a protesty Dualů rozehnala a rozstřílela. Ti se poté skutečně přidali na stranu Britů v počínající první světové válce a Německo coby poražená mocnost o své africké kolonie v roce 1918 přišlo. Rudolf Manga Bell zůstal v paměti kamerunských potomků jako „otec vlasti“ a lídr prvního vzepětí proti koloniálnímu útlaku.

Nejen díky výstavě v Hamburku se tak dlouho “vytěsněný” kamerunský král Rudolf vrací do německé paměti. Náměstí v centru Berlína, které dosud vzdávalo hold kolonialistickému vědci Gustavu Nachtigalovi, nese od minulého roku název Manga-Bell-Platz. V Ulmu, kde mladý aristokrat chodil do školy, po něm bylo vloni v říjnu pojmenováno náměstí stojící před budovou zemského soudu. Bádensko-württemberská ministryně spravedlnosti Marion Gentges (CDU) jej označila za “velkého bojovníka a právo, před nímž se sklání”.  Pamětní deska na náměstí připomíná život zavražděného krále. 

Slavnostního odhalení se mimochodem účastnili i Rudolfův prasynovec Jean-Pierre Félix- Eyoum, který se narodil v Douale a většinu života vyučoval na střední škole v bavorském Erdingu. Přítomná byla i princezna Marilyn Douala Bell, ekonomka a prezidentka sdružení podporujícího v dnešním kamerunském městě Douala současné umělce (byla jednou z kurátorek výstavy v Hamburku). Společně s historikem Christianem Bommariusem a dalšími iniciovali petici za rehabilitaci zavražděného krále a jeho vyslance. Chtějí dosáhnout toho, aby spolková vláda po více než sto letech oficiálně uznala jejich nevinu.


Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newslette

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].