Comeback Blur je plný melancholie a hledání naděje

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Album týdne

Po dvou obřích koncertech, jimiž na začátku července ovládli stadion v londýnském Wembley, se návrat Blur na scénu stal bezesporu největším hudebním comebackem tohoto roku. Ovšem albová novinka The Ballad of Darren, která nyní následuje monstrózní koncerty, není ani náhodou vyjádřením triumfu jako spíš pochybností a neodbytné melancholie, která byla v tvorbě kapely sice vždy přítomná, ale nikdy tak výrazně nedominovala.

Tempo a náladu startuje hned úvodní, adekvátně pojmenovaná The Ballad, již zpěvák Damon Albarn otevírá slovy: „Pohlédl jsem do útrob svého života a spatřil jsem jen to, že se nevrátíš.“ Následující singl St. Charles zase otevírají slova: „Po*ral jsem to, nejsem první, komu se to stalo.“ Věty, které jako by živily spekulace o jeho rozchodu s dlouholetou partnerkou, umělkyní Suzi Winstanley.

Nicméně osobní linku záhy střídá Albarnova neutuchající schopnost glosovat život současné Británie – s tím, že je dávno pryč jízlivost prvních alb Modern Life is Rubbish a Parklife. V post-brexitových časech a s pětapadesátkou na krku přichází spíše znechucení mírněné právě smířlivou melancholií. Dokonce i na rozdíl od předchozí řadovky The Magic Whip (2015) neobsahuje The Ballad of Darren žádný hybný kus. Nic, co by donutilo dav tančit jako kdysi v minulosti diskoparodie Girls & Boys či šílet v kotli jako při punkovém Song 2.

Nová deska se drží v meditativních polohách věrná názvu „balada“ a evokuje spíše kabaretně-šansonové vlivy Davida Bowieho než frackovitost britpopu devadesátých let. Přílišnou sentimentalitu narušuje neučesaná kytara Graham Coxona, ale i on se cíleně vyhýbá výrazným zapamatovatelným riffům.

The Ballad of Darren je v mnohém nádhernou deskou pocitu vyčerpanosti spojeného s touhou najít tváří v tvář globálním katastrofám cosi nadějeplného. Přání, které Blur nejvíce vyjadřují singlem Narcissist, kde zní až prosebná motlitba: „Ó slavný svět, ó vlny mocné, v údolích to zuří. Spojte nás s láskou a dopřejte nám chvíle klidu.“ Pavel Turek 

Film týdne

„Co by kdyby“ je vděčná filmová premisa. Plná příslibu možností i tragiky jejich nenaplnění. Míjení se duší, které si byly souzeny, stejně jako rozjímání nad životy, které jsme mohli žít, ale nežili. Na bohatou tradici navazuje americká režisérka korejského původu Celine Song debutem Minulé životy (Past Lives), který přes premiéru na festivalu Sundance a uvedení v Berlíně i Karlových Varech doputoval do českých kin.

Nora a Hae-Sung jsou blízcí kamarádi z dětství. Možná by mezi nimi bylo něco víc, kdyby se jednoho dne Nořina rodina neodstěhovala ze Soulu do Kanady. Nora následně přesídlí do New Yorku, kde si buduje kariéru spisovatelky. „Když se něčeho vzdáš, něco jiného získáš,“ zdůvodňuje rodinné rozhodnutí emigrovat matka Nory na lavičce v parku matce Hae-Sunga. Dívají se na své ratolesti dovádějící v dešti, které jsou na prvním a posledním nevinném rande.

A ono vzdávání se a získávání je pak hlavním motivem Minulých životů, které Song vypráví v rozmezí čtyřiadvaceti let. Během nich se cesty dvojice občas protnou, ale je stále jasnější, že jsou odsouzeni k věčnému míjení se. Zatímco Nora chce získat Pulitzerovu cenu, Hae-Sung absolvuje povinnou vojenskou službu a odejde na stáž do Číny. Oba potkávají partnery, někdo zůstává, někdo se rozchází...

Režisérka, jejíž osobní příběh odchodu do Ameriky kopíruje příběh její hrdinky, do mixu přidává korejský koncept „inyon“: kým jsme, podle něj záleží na minulých životech, které jsme žili, a na našem napojení na další lidi. Pokud někoho potkáme v současném životě, znamená to, že jsme ho potkali i v tom minulém. Milenci a milenky jsou zrození z osmi tisíc vrstev minulých životů. I život, který žijeme, už je jedním z „budoucích minulých“. Otázka, (s) kým jsme mohli být, a voleb, které jsme neudělali, se pak ubíhajícím časem a přibývajícím věkem hořkosladce a neodbytně vkrádá s čím dal větší intenzitou. Song s ní pracuje citlivě, byť do značné míry předvídatelně, jako by bez osudové jiskry, která vše zažehne. 

Civilní, ztišený, rozjímavý film stojí na intimních dialozích a úvahách o životě. Na jeho pouti festivaly a distribucí mu hodně pomohlo spojení s A24, která je v současnosti považovaná za nejvýraznější a nejprogresivnější společnost specializující se na nezávislý film. Značka A24 – je třeba na filmech Slunovrat (Midsommar), Maják (The Lighthouse), nebo Všechno, všude, najednou (Everything Everywhere All at Once) – dává filmu automaticky punc, na který slyší minimálně festivalové publikum.

Minulé životy jsou ideální na letní večer, nabízí se je spárovat s těžkými vahami žánru existenciální romance jako Annie Hall Woody Allena nebo Před úsvitem (Before Sunrise) Richarda Linklatera, které patří k evidentním autorčiným inspiracím. Jindřiška Bláhová

Natáčí se  

Filmová značka Vetřelec se rozroste o seriál. Pro stanici FX ho začal natáčet režisér Noah Hawley (Fargo), který je zároveň autorem scénáře, jenž byl hotový už před začátkem stávky hollywoodských scenáristů. Zároveň v seriálu hrají - až na tři členy amerických hereckých odborů - britští herci, kteří se nemohou dle smlouvy solidárně přidat ke stávkujícím americkým kolegům. Seriál vzniká v Thajsku a děj by se měl odehrávat na Zemi před filmovou sérií Ridleyho Scotta se Sigourney Weaver coby akční hrdinkou Ripley bojující s vesmírným monstrem. Štáb plánuje natočit co nejvíce scén bez zmíněné trojice chybějících herců; a zbytek s nimi dotočit, až to bude možné. jb

Hudební festival

Festival Beseda u Bigbítu bude slavit. Na výročním 30. ročníku v Tasově přivítá příští pátek a sobotu zavedená jména nezávislé hudby i řadu nových objevů. Tradičně nejvíc bude obsazená česká a slovenská scéna, která vždy představuje nejsilnější, dramaturgicky vytříbenou linku programu. Už roky tak podává festival nejucelenější zprávu o nových jménech a aktuálním dění na poli domácí alternativy. „Mladí umělci, kteří přinášejí něco nového, a tím ovlivňují celou hudební scénu, nás zajímají nejvíc,“ potvrzuje zaměření dramaturgyně festivalu Kač Fišer. Reprezentativní tuzemský výběr doplňují dancepunková čtveřice Special Interest z New Orleansu, výrazný objev Mandy, Indiana z Manchesteru kombinující post-punk s industriálem nebo irští The Murder Capitol.tur

Kulturnímu mixu věnujeme čtyři stránky v každém čísle týdeníku Respekt a vždy ve čvrtek vám přinášíme výběr z chystaného vydání

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter