Chtěla bych svou vnučku vídat častěji, ale její rodiče mi to neumožňují

Jsem babičkou tříleté vnučky. Její rodiče už mají po čtyřicítce, takže mé rady jsou už zbytečné. Nelíbí se mi, že dítě nechávají příliš dlouho ve školce, kterou navštěvuje od dvou let. Pro mě byly moje děti vždy prioritou, proto to těžko snáším.

Smířila bych se s tím, kdyby byla školka do tří, ale jsem svědkem toho, že dítě vychovává instituce. Má každý den kroužky, dvakrát týdně gymnastiku, angličtinu. Mně vyhrazují čas jednou týdně na dvě hodiny. Prosím je, abych ji mohla alespoň vyzvednout po třetí (vnučka mě miluje, nechce jít ode mě ani domů), ale jsou krutí, neumožňují mi to. To je jediné, co jim vyčítám. A také mi vadí, že dítě jde do školky i nemocné. Když je na to upozorním, řeknou mi, že já nejsem její matka, oni jako rodiče rozhodují.

Ráda bych s vnučkou trávila více času, nemyslím si, že by ji měla vychovávat instituce a že takové malé dítě má mít každý den kroužek, ještě i o víkendu. Nejsou přece nuceni svěřovat ji cizím lidem, když má milující babičku a je ještě maličká. Také cítím, že jejich „pravidla“ vůči mně jsou obyčejné psychické vydírání až týrání. Mám ráda syna i nevěstu, nemotám se jim do života, ale na vnučku jsem velmi citlivá, protože ji neskonale miluji a chci pro ni jen to nejlepší, což oni nechápou a berou to jako kritiku a zasahování.

Jak zlepšit vztahy v rodině? Dítě přece nemusí být ve školce pomalu do večera, když má babičku, se kterou je šťastné.