Odkaz Vojtěcha Šimíčka. Z Ústavního soudu odchází soudce, který uměl strategicky přemýšlet

Příští týden ve funkci ústavního soudce skončí místopředseda Ústavního soudu Vojtěch Šimíček. Vrací se během léta na Nejvyšší správní soud, odkud do Joštovy ulice před dekádou přišel. A ačkoli ve vedení Ústavního soudu byl z této doby něco málo přes rok, za roky svého působení ho formoval dovnitř i navenek.

Pohledem do databáze Ústavního soudu se stal soudcem zpravodajem ve více než 3100 případech. Dá se vysledovat, že během svého funkčního období rád tematizoval svobodu podnikání, byl liberální, a tedy zdrženlivý, pokud šlo o ekonomické otázky; zároveň se v případě zásadních politických excesů politiků nebál konstatovat protiústavnost (známý je jeho disent například v případě kritizované úpravy aktuálního nastavení financování politických stran a politických institutů). 

Některé „jeho“ nálezy se v tomto ohledu staly zásadními příspěvky ve vývoji Ústavního soudu. Naposledy v nálezu o ústavnosti mimořádné valorizace důchodů vlády Petra Fialy, ve kterém za souhlasu většiny potvrdil zdrženlivost Ústavního soudu, pokud jde o daňovou a ekonomickou politiku státu (což je názor, se kterým nesouhlasí v právní obci všichni). Zároveň šlo o nález, kvůli němuž čelil asi nejvypjatější situaci v profesní kariéře – výhrůžky nejrůznějšího typu od podporovatelů hnutí ANO směřovaly především jemu.

I když s ním člověk nemusel vždy souhlasit, jeho argumentace nikdy nebyla účelová, naopak vždy vyjadřovala autentický názor autora rozhodnutí – a to i ve velmi kritizovaných rozhodnutích, jako byl nález známý pod přezdívkou Rusové v hotelu. Ostravský hoteliér tehdy odmítal ubytovat ruské klienty, pokud písemně nevyjádřili nesouhlas s anexí Krymu. Podle Ústavního soudu nešlo o diskriminaci, ale o svobodu projevu v rámci podnikání. Jeho názor se ve většinové právnické komunitě neuchytil, přesto odpovídal před kamerami i mimo ně, proč k takovému rozhodnutí došel.