0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Nenechte si ujít11. 4. 20134 minuty

Orthodox Riot

I když se o tom moc nemluví, Pussy Riot mají zastánce i v ruské pravoslavné církvi. Jedním z nich je i Sergej Baranov, bývalý duchovní, který se punkové skupiny zastal - a dnes žádá o azyl v Česku.

Ostře sledovaný soud s Pussy Riot (na snímku Naďa Tolokonnikovová)
Autor: Naďa Straková

Nemůžu být v jedné partě s vámi, s lidmi, kterých si nevážím, i když kvůli tomu přijdu o jednu z nejdůležitějších věcí svého života. To bylo sdělení dopisu, který ruskému duchovnímu Sergeji Baranovovi navždycky změnil život. Dopis poslal v srpnu loňského roku, rozhořčený rozsudkem nad Pussy Riot, patriarchovi Kirilovi, svému nejvyššímu představenému, a zároveň jej zveřejnil na svém facebookovém profilu. Žádal o odsvěcení, dostalo se mu ho. A kromě toho se dočkal i ústrků, nechtěných policejních návštěv a strachu z veřejných pomluv. Cesta, která začala před půl rokem u poštovní schránky v domovském Tambově, nakonec skončila v Praze – tady bývalý pravoslavný jáhen Baranov čeká, jestli mu Česko udělí azyl, o který požádal.

Budeš mlčet?

↓ INZERCE

„Každý se modlí, jak dokáže, a ony svým činem ukázaly choroby našeho společenství. To se mělo stát už dávno,“ uvažoval nad punkovou modlitbou skupiny Pussy Riot Sergej Baranov. Duchovní a zároveň čerstvě vystudovaný právník celou kauzu od samého začátku sledoval a výsledný přísný rozsudek jej šokoval. Ale vlastně nepřekvapil. Jen potvrdil to, co už dlouho – taky formou dopisů představeným, jen neveřejných – kritizoval: srůst pravoslavné církve a ruského státu. Utvrdil jej v tom i text rozsudku, který podle něho nese jasnou stopu církevního právníka. „Nepřípustné. Církevní právo v soudní síni? Středověké,“ komentoval závěrečnou řeč soudkyně Mariny Syrovové a zároveň se v něm něco v tu chvíli zlomilo.

„Zůstat mezi duchovenstvem se lháři, pokrytci a kupčíky je pro mě eticky nepřijatelné. Cením si své víry, ale po tom, co se stalo, by setrvat dál znamenalo se na těchto činech spolupodílet,“ napsal v už zmiňovaném dopise, a požádal o uvolnění ze služby. Svěcení byl zbaven skoro obratem, a zároveň následoval kolotoč pomluv a zastrašování. Nejprve církevní úřady oznámily, že žádný Sergej Baranov neexistuje a v té době už slavný a po síti šířený dopis je falzum. Když ruští novináři existujícího jáhna Baranova vypátrali, zveřejnila jeho diecéze alespoň komuniké, že je pijan, má problémy s disciplínou a kauza Pussy Riot je mu jen dobrou záminkou k tomu opustit církev. Což premiant kněžského semináře a člověk, který se do pravoslavných bohoslužeb beznadějně zamiloval ve třinácti letech, samozřejmě popírá. Zároveň začaly pravidelné návštěvy příslušníků ruské tajné služby FSB, bývalých nadřízených i místních politiků. Všichni s dobře míněnou radou „mlčet a nemíchat se do politiky“. Zablokovaný facebookový účet, hlavní spojnice se stejně smýšlejícími lidmi, prolomené heslo na email a skype, nefunkční SIM karta.

Takhle to šlo tři měsíce, po které se Sergej Baranov pohyboval ve zvláštním tambovském vzduchoprázdnu – zaměstnání hledal bývalý duchovní jen obtížně a vždy jen na krátkou dobu, jeho jméno i pověst člověka s FSB za patami fungovaly v – na ruské poměry – maloměstě jako spolehlivé stigma. Navíc se nedržel rad a nemlčel, naopak byl dál aktivní na sociálních sítích. A tak neustávaly ani nezvané návštěvy v malém bytě, kde bydlel s matkou. Učinil tomu přítrž před Vánoci. Odcestoval do Česka a požádal tu o azyl.

Dobrá volba

S českými novináři se nebaví – jednou se, v polovině března, krátce sešel s deníkem Právo, ale jinak mlčí. Veřejně se neangažuje, podle svých slov tráví dny v pražských kostelích a modlí se. Nejspíš i za kladné vyřízení svojí žádosti, což mu pravděpodobně vyjde i bez modliteb. „Zvolil si dobře,“ komentuje jeho rozhodnutí požádat o azyl právě v Česku Martin Rozumek, šéf Organizace pro pomoc uprchlíkům. Česko je podle něho k žadatelům o azyl z bývalého Sovětského svazu vstřícné, a zvlášť pokud jde o „celebrity“ jako je Sergej Baranov. Ty zpravidla ani nepodstupují mnohaletou anabázi čekání na rozhodnutí, kterým většina úspěšných žadatelů musí v Česku projít. „Za dva, tři měsíce mu ministerstvo vnitra azyl v tichosti udělí,“ myslí si Martin Rozumek. A pro tuhle možnost mluví i fakt, že ho – tehdy ještě do Ruska – podpořil v jeho postojích dopisem i ministr zahraničí Schwarzenberg.

Na kariéru disidenta se nechystá. Pokud mu azyl Česku skutečně udělí, chce tu Sergej Baranov podle svých slov vstoupit do kláštera.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].