Multikulti takhle v adventu

Tuhle znáte? Muslim, křesťan a buddhista sedí kolem stolu a muslim povídá: „Pánové, já bych hřešil, co takhle panáčka do každé nohy?“ A křesťan na to: „Jasně, Pánbůh přece nemá oči všude.“ A buddhista: „A i kdyby, žijeme jen jednou!“

Ale teď vážně, tohle je hódně seriózní textík:

Žijeme v bláznivě propleteném světě plném částečného pochopení a vědomých i nevědomých nedorozumění. Užíváme světonázorovou svobodu, podnikáme hledačské výpravy do spirituality svých předků i sousedů a ve chvílích úzkosti váháme, zda objímat stromy, nebo dát na modlení. Ne všichni, samozřejmě, ale mnozí.

V angličtině existuje pojem „spiritual but not religious“ – v inzerátech pro úsporu „SBNR“, což značí: ne úplný ignorant, ale pořád dost nad věcí. Taky se to může nazývat vznosně „eklekticismus“: ode všeho trochu. Ale ani vznosné pojmenování moc nemění na tom, že jde o dosti pohodlný světonázor, kterým odmítáme ateismus (fuj!), ale který nic moc nestojí, nijak moc neomezuje a nic neukládá. Máme bódhisattvy na skříni, chamsy nade dveřmi a Ježíška pod stromečkem. Ne všichni, samozřejmě, ale mnozí. A tím končíme. Mnozí.

Celé zamyšlení nad náboženskou symbolikou svátků vánočních v multikulturním světě si můžete přečíst ZDE.