Čínské bradavky

Mám jídelní lístky z italské, indické, čínské, turecké, vietnamské, řecké a nějakým zoufalým pokusem-omylem i z bulharské restaurace. Česká chybí, ale která ženská potřebuje guláš, když nemá chlapa? Sýr, rajčata, špagety a kuřecí maso (pokud uvěříme, že v Asii chodí psi po dvou) se k single životu hodí víc než knedlíky. Talíř mám doma demonstrativně jen jeden. Když jsem si ho šla do krámu koupit, prodavačka mi vytrvale nabízela dva. Prý je sada levnější. Kašlu na sady! Sleva 1+1 má v mém životě význam snad jedině, pokud jde o čokoládu nebo o skla do růžových brýlí. V opačném případě mě všechny podobné proklamace vztahu neuvěřitelně vytáčí. Říkám si, nechte nás být. Kdybych měla spočítat, kolikrát se mě v životě někdo zeptal „Už někoho máš?“, musela bych zpátky do lavic, zopakovat si velkou násobilku. Já přeci taky za nikým nechodím a neobtěžuji ho nenormálními dotazy, jestli už se konečně rozešel. „A proboha proč ne?“ reagovala bych na zápornou odpověď a na obličej natáhla fusekli ze soucitně nechápavého výrazu.

Celý blog Radky Velikovské si můžete přečíst zde.