Zpráva ze zapečetěného Wu-chanu: za jakou cenu Čína zkrotila pandemii
 
CoroNation
CoroNation

Ruka zřízence v gumové rukavici systematicky drtí obsah plátěného sáčku. Kamera na něm ulpívá do posledního křupnutí. Pak prášek směřuje do černé urny, kterou jiné ruce balí do rudé látky. V záběru sedící muž v ochranném obleku zdrceně odvrací zrak. V sáčku křupou tělesné ostatky jedné z obětí koronaviru v čínském městě Wu-chan, původním epicentru současné pandemie.

Scéna z filmu Coronation od  čínského umělce a v Anglii usazeného aktivisty Aj Wej-weje nese jeho charakteristický rukopis dlouhých ponorných záběrů. A setrvání v úřadovně krematoria – stejně jako celý snímek - vykresluje tíživou zprávu o efektivním, ale odosobněném systému, který je prodlouženou rukou autoritativního státu. Aj Wej-wej přitom sám na místě nebyl. Výrazně výtvarný dokument sestříhal ze záběrů, které mu posílali ze zapečetěného města místní najatí kameramani. Přesto vzniklo neúprosné svědectví z bodu nula současné globální pandemie, které v české premiéře uvádí festival dokumentárních filmů v Jihlavě a on-line je k vidění do 8. listopadu.

Reklama
Reklama

Čínská vláda uzavřela neprodyšně jedenáctimilionový Wu-chan, hlavní město provincie Chu-pej, od 23. ledna do 8. dubna. Za pomoci obrovských finančních nákladů i rekrutování obrovského množství lidí ho proměnila v izolované město duchů, jehož ulicemi se proháněly „mimozemské“ postavy v ochranných oblecích stříkající mraky desinfekce. Obyvatele zamkly komunistické autority pod zámek, často pod nátlakem. Dveře zapečetily páskami, které se snímaly jen pro dovážku jídla. Během krátké doby vyrostly nové polní nemocnice, kam se sváželi nemocní. Ty nezřídka ošetřovali doktoři a sestry navezení autobusy během několika dní z dalších částí Číny. Podobně přicestovali i zedníci a dělníci, kteří nemocnice stavěli. Někteří už se pak nestihli dostat z uzavřeného města zpět.

Komunistická strana ve snaze mít vše pod kontrolou přitom dlouho tajila, že je virus přenosný z člověka na člověka. Podle výpovědí zachycených v dokumentu tak zbytečně přicházeli o život lidé. U mnohých není doposud jasné, na co zemřeli, a vláda je jako covidové pacienty neeviduje - i ve snaze mít lepší statistiky, než je realita. Když se podařilo šíření viru zastavit, oficiální počet mrtvých byl pět tisíc. Číslo nepoměrně nižší například ve srovnání se Spojenými státy, na jeho stvrzení komunistická vláda pořádala i oslavná setkání.

https://www.youtube.com/watch?v=uL4X26wEDQw

Coronation propojuje příběh moderního, v neonu a smogu zahaleného velkoměsta, na nějž se kamera často dívá z ptačí perspektivy, systémová opatření proti šíření covidu a osobní příběhy lidí chycených ve vládní mašinérii. Jejich osudy jsou rozzlobené, bezmocné, dojemné, drtivé, kafkovské. Starší generace zasloužilých komunistů se střetává s mladší generací svých dětí, kteří už nejsou tak jednoznačně ve vleku ideologie. Konverzace syna a matky, bývalé odborové předačky vyznamenané řadou diplomů, odhaluje propast myšlení ve vztahu ke straně i ve schopnosti chápat moderní nástroje ideologické indoktrinace a dohledu.

Muž, jehož otec zemřel na koronavirus, bojuje s úřady o vydání ostatků, aby ho mohl pohřbít. Dělník bydlí ve svém autě v podzemních garážích, protože nemůže dostat správný papír, který by ho opravňoval k opuštění Wu-chanu. Kamera ho zastihne při výpadku elektrické energie a rozhovor je tak vedený v polotmě. Tisková zpráva k filmu později uvedla, že se sice nakonec vrátil domů ke své rodině, ale kvůli finančním problémům spáchal sebevraždu…

Právě jejich příběhy, názory i boje evokuje dopady systému, který Aj Wej-wej dlouhodobě kritizuje. Čínský státní aparát je ve své síle schopný zvládnout pandemii efektivněji, rychleji  a ve svém důsledku i optimističtěji než mnohé jiné státy. Jenže tento optimismus je organizovaný a zároveň hrozivý jako vše ostatní. Coronation je tak pozoruhodný ze dvou důvodů.

Jednak nabízí nečekaně zblízka pohled na současnou Čínu, o níž toho Západ stále ví málo. „Chtěl jsem nabídnout z první ruky pohled na Čínu a její obyvatele… pod takovými dramatickými podmínkami můžeme lépe pochopit politiku a lidskost každé společnosti,“ popsal pro server DW záměr Aj Wej-wej. Za druhé pak dokument výjimečně přesně zachycuje, co se zachycuje těžko – obrovskou sílu organizovaného autoritářského státu, kterou jde napřít pozitivně i negativně. Ke zvládnutí pandemie, stejně jako ke kontrole vlastních obyvatel, k většímu dohledu a ukrajování svobod.

Snímek ukazuje, že dnešní Čína je společností bez důvěry; zemí, v níž jsou občané oddělení od státu. Jak k tomu poznamenal Aj Wej-Wej: „Čína pozřela svobodu každého z jejích obyvatel pro vlastní sílu. To je základní rys jejího rychlého rozvoje a přiblížení se Západu za posledních třicet let.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jindřiška Bláhová

redaktorka, kultura

blahova
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 502

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte