Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Kultura

Zpráva ze sklepení nevědomí

Alan Moore provází ve svém opulentním komiksu dílem H. P. Lovecrafta

Snímek obrazovky 2020-04-02 v 15.12.36

Pro outsidery snažící se zvrátit řád měl komiksový tvůrce Alan Moore vždycky slabost. Definitivně tak rozebral mýtus nepřemožitelných superhrdinů a ve slavných Strážích z nich udělal pochybující maskované mstitele, kteří musí činit nelehká rozhodnutí na pozadí atomové hrozby. Jeho postava anarchistického revolucionáře bojujícího proti totalitnímu režimu v sérii V jako Vendeta zase inspirovala hnutí Anonymous. A jedním z takových vyděděnců je pro něj i americký hororový spisovatel H. P. Lovecraft (1890 – 1937).

Dobová kritika ho v první polovině minulého století buď ignorovala, nebo odpravila jako námezdního pisálka, ale jeho příběhy “nepojmenovatelného a nepředstavitelného” děsu nepřestávají přitahovat dodnes. Teprve v posledních dekádách se nicméně podivínskému spisovateli dostává většího uznání i mimo žánrové kruhy; je označován za průkopníka moderního hororu, vycházejí další sbírky jeho povídek s novými doslovy, vznikají další filmy a rozebírají ho kulturní teoretici. Moore už věnoval Lovecraftovi několik komiksů; ten nejrozsáhlejší z nich představuje dvanáctidílný Providence dokončený v roce 2017 a nedávno vydaný česky.

Reklama
Reklama

Na první pohled může působit jako průvodce po Lovecraftově díle, rodném kraji Provindence a fantazii, která sytila jeho příběhy. Zdaleka však nejde jen o pokornou poctu. Moore vtahuje čtenáře do temné hrůzy, děsům dává jasné obrysy a ukazuje mu sílu vyprávění v okultní detektivce. Zároveň si s ním pohrává a znejišťuje ho. A ve výsledku ho tak ještě naléhavěji vystavuje lovecraftovské otázce, jak tenká je hranice mezi noční můrou a realitou. Co je vlastně iluze - a jestli by některé věci neměly raději zůstat ukryté v sklepeních nevědomí.

Skrytá Amerika

Děj grafického románu zasadil Moore do období po první světové válce, kdy se rozpouštěla víra v racionalitu. Mladý novinář Robert Black z deníku New York Herald je na poslední chvíli vyslaný do terénu ulovit nějakou senzaci. Od podivného doktora se dozví o knize arabského učence, po jejímž přečtení někteří lidé zešíleli a jiným zajistila nesmrtelnost. “Pod společností, kterou ukazujeme světu, se ukrývá další země. Nepohodlná pravda, která číhá za naším neustálým předstíráním,” říká mu doktor Alvarez. Na Blacka taková slova obzvlášť zapůsobí: sám musel před okolím a redakcí skrývat svůj židovský původ, homosexuální orientaci a traumata. A rozhodne se proto o této skryté a pohřbené Americe “tvořené tajnými životy všech jejích občanů” napsat román.

259448_bg

Vydává se hledat starobylý svazek a při svém putování potkává postavy z Lovecraftových povídek. Prozkoumává odlehlé farmy i sklepení s katakombami, setkává se s podivnými sektami, rybími lidi, je svědkem démonických bakchanálií. A přestože se snaží výjevy neustále obhajovat rozumem a psychologickými poučkami, dostane se na pokraj šílenství.

Klíčem je Lovecraftova povídka Za stěnou spánku, která v komiksu očaruje i mladého reportéra. “Na základě svých zkušeností vůbec nepochybuji o tom, že člověk při ztrátě pozemského vědomí žije opravdu jiným, netělesným životem, velice odlišným od života, který známe,” přemítá v ní Lovecraft ústy psychiatra.  A vysvětluje tak původ mytologie, jež leží v základu autorovy tvorby a je založená na bájích o pradávných bytostech provozujících černou magii, které byly vyhnány z našeho světa a touží ho zase ovládnout. Stejně tak se tu objevují motivy čarodějnictví a tajemných společenství i šílenství, jež se stává branou do jiných světů. Spojnicí jsou právě vize a sny, jimiž spisovatel byl posedlý.

Moore se každé hrůzostrašné setkání vyvažovat vysvětlením a s odstupem je rozpitvává v oddělených deníkových zápiscích. Vypomáhá si právě výkladem snů a psychoanalytikem C. G. Jungem, podle kterého je podvědomí cestou do pomyslného podsvětí. Ve své slavné knize Člověk a jeho symboly napsal, že všechen mysticismus byl ze světa vyhnán a s i ním nevědomé asociace, které zajišťovaly životu fantastický nádech: “My takové věci držíme pod prahem. Když se tu a tam objeví, tvrdíme dokonce, že něco není v pořádku.”  A rozevlátý mystik Moore se stejně jako Lovecraft snaží tento svět navrátit alespoň v literatuře.

Snímek obrazovky 2020-04-02 v 14.41.08

Snímek obrazovky 2020-04-02 v 14.40.44

Podobně jako dříve Stephen King nebo Neil Gaiman přitom autorovu mytologii rozšiřuje, jak tomu ostatně vyzýval už sám Lovecraft. Protahuje ji až do současnosti a dokáže být méně předvídatelný, než je občas předloha. Skrze titulního hrdinu Moore sleduje opouštění racionality napříč 20. stoletím - a nakonec se (vlastně docela aktuálně) ptá, zda snem, z nějž můžeme procitnout, není nakonec spíše náš svět. Ve svém ohýbání dějových linek, časů a vzpomínek přitom dosahuje až halucinačních účinků: čtenář je neustále vykolejován a mnohdy neví, zda čte ještě knihu, nebo se už pohybuje ve vlastní fantazii.

Emoce podivna

Hranice skutečnosti Moore paralelně ohledává v Providence na mnoha úrovních. Už tím, že si hraje si s historickými fakty i reálnými místy a vysílá čtenáře ověřovat si všechno s Lovecraftovým originálem. Atmosférou Providence připomíná Mooreův opus Z pekla, kde propletl příběh Jacka Rozparovače s okultní aurou Londýna a příběhem o architektovi, který chtěl zajistit nesmrtelnost svým chrámům. Vyprávění o světě ovládaném tajnými pakty vystavěl na propojování symbolů a spletité mapě významů s takovou lehkostí jako mistr sémiotického románu Umberto Eco.

Providence můžeme brát také jako svéráznou, byť profesionální fan fiction, která v sobě nese zarputilou touhu psát příběh dál, když původnímu tvůrci došly síly. K tomu si autodidakt Moore hraje i na teoretika, když přemítá nad způsobem lovecraftovského vyprávění: “Skutečnou hrůzou by bylo, kdyby pouhá znalost toho, že taková věc existuje, byla dostačující k tomu, aby obyčejný člověk podlehl absolutnímu a nevyléčitelnému šílenství.”

b_7945-df1a6f7a042da8dd110fd03d67f5dcdc-1576257287

Snímek obrazovky 2020-04-02 v 14.40.32

Onu nepojmenovatelnou hrůzu, kterou u Lovecrafta nevidíme, v komiksu barvitě zachycuje expresivní kresba Jacena Burrowse. Vystihuje ve tvářích hrdinů nejsilnější lovecraftovskou emoci “podivna” – zvláštního výrazu ze setkání s něčím neznámým, co by nemělo existovat a nelze to vysvětlit obvyklými kategoriemi vnímání. Podlidské démony kreslí s takovým detailem, že se čtenáři vkradou do snů.

Velkolepě pojaté české vydání kazila jen tiskařská chyba, kdy v jednom panelu a u celé kapitoly vypadly bubliny s textem. Nakladatelství muselo první várku výtisků stáhnout a vrátit je na pulty s vloženým sešitem. Přestože to Providence neudělalo nejlepší reklamu, ve výsledku nevyčnívá sešit tak, jak by se mohlo zdát. Kniha je totiž z poloviny složená z ručně psaných deníkových zápisků, nebo strojopisů knih a různých brožur, jak to má grafoman Moore rád. Providence je každopádně jedním z jeho nejkomplexnějších a nejvelkolepějších děl, navíc zřejmě posledním, jelikož britská legenda loni oznámila odchod do komiksového důchodu.

Autor působí na katedře mediálních studií FSV UK.

Alan Moore & Jacen Burrows: Providence. Přeložil Marko Hauliš.  Argo, 592 stran

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte