Vyloučené lokality a města zaplavená turisty mají hodně společného

Obyvatelé Českého Krumlova a jeho návštěvníci mohou v historickém centru města od června do srpna potkat zvláštní bytosti. Lidi, kteří se tu chovají „normálně“ – větrají peřiny v oknech, chodí na nákup v domácím oblečení, hrají si s dětmi v ulicích či u Vltavy, večer klábosí na židlích vynesených před dům. Rodiny provozující v prakticky neobývaném centru „ohrožené činnosti“ sem pozvala umělkyně Kateřina Šedá. Její projekt UNES-CO, který zkoumá, jak cestovní ruch ovlivňuje život ve městech, je součástí bienále architektury v Benátkách.  Centrum Českého Krumlova je málo obývané už dnes, Benátky něco podobného čeká podle statistik kolem roku 2030.

Proč jste si vybrala zrovna Český Krumlov?

Nevybrala jsem si ho, pozvala mě ředitelka krumlovského Egon Schiele Art Centra Hana Jirmusová Lazarowitz, která se později stala kurátorkou Česko-slovenského pavilonu na mé prezentaci v Benátkách a zásadním člověkem při realizaci projektu. Zaujala ji moje kniha Brnox o brněnském Cejlu, vyloučené lokalitě. A ukázalo se, že centrum Krumlova je také vyloučená lokalita, je tam řada shodných prvků.

To vás napadlo při návštěvě?

Zpočátku se mi tam moc nechtělo — turisty přeplněná destinace je to poslední místo, kam bych v létě jela s dětmi. To, co jsem zažila, ale zdaleka „předčilo“ mé očekávání. Na ulicích se prostě nedalo hnout a člověk si připadal jako v přeplněné kleci. Měla jsem intenzivní pocit, že jsem něco podobného už viděla. „To jsou neuvěřitelní zloději!“ posteskla si moje mamka při pohledu na ceny zboží v jedné výloze. „Copak kradu?“ odsekl vzápětí můj muž, když naše osmiletá dcera chtěla předraženou zmrzlinu. „Tady se fakt nedá bydlet!“ shrnula ona na závěr. Zírala jsem a snažila se vzpomenout. Všechno mi bylo jaksi povědomé a přitom úplně naruby. Každý detail mi něco připomínal, ale nebyla jsem schopná ho nějak zařadit. A potom mi to došlo. Tohle jsou přeci znaky vyloučené lokality!

To na první pohled může vypadat jako absurdní srovnání diametrálně odlišných míst…

Ano, ale při hlubším zkoumání najdete spousty společných bodů pro sociálně vyloučené lokality a nejkrásnější města na světě zapsaná v seznamu národního dědictví UNESCO. Proto jsem se rozhodla k centru přistoupit jako k vyloučené lokalitě a  použila strategii z těchto míst. Při podrobné analýze jsem si uvědomila, že nejvíce potřebná pracovní pozice v centru Krumlova je „člověk viditelně provozující normální život“. Právě takový typ činnosti dělá z města skutečné město, nikoliv kulisu pro aktivity turistů.

A jaké jsou tedy ty shodné prvky krumlovského centra a brněnského Bronxu?

Když člověk není upjatý a dívá se trochu z nadhledu, shodných prvků je hodně. Domy, kde nikdo nebydlí. Obchody, které nikdo nepotřebuje – v Brně zastavárny, na dvou ulicích je jich skoro dvacet, v Krumlově například zlatnictví - v centru je jich okolo třiceti. Ulice, kde se lidé spíš vyhýbají, než aby se vzájemně setkávali. V brněnském Bronxu stejně jako v centru Krumlova chybí například místa k sezení a důvod je podobný: lidé nechtějí, aby jim před domem někdo seděl. Do centra Krumlova jsme dali šest laviček, během pár dnů několikrát změnily místo, lidé je přenesli. Někdo dal na radnici dokonce stížnost, že mu před domem posedávají turisté. Právě přirovnání krumlovského centra k vyloučené lokalitě je pro projekt klíčové. A protože většina lidí ve vyloučené lokalitě hledá práci, pro Krumlov jsem si to půjčila. Rozhodla jsem se vytvořit tu nová pracovní místa: zkoumala jsem, co tu nejvíc chybí, a zjistila, že je to právě „normální život“. Nová pracovní místa proto spočívají v provozování normálního života.

Jak jste krumlovský život zkoumala?

Začala jsem loni v létě, nejsem sociolog a nemám přesnou strategii. Souběžně dělám různé věci, rozhovory s místními lidmi, konzultuji s odborníky, místa si kreslím, fotím. Rovněž jsem dělala dlouhé rozhovory s krumlovskými podnikateli nebo politiky, vedoucími spolků, s Romy, kteří kdysi žili v centru a dnes bydlí na sídlišti, s průvodci turistů. Slyšela jsem protichůdné názory. Na jedné straně, že turisté přinesli život a na rozdíl od místních se usmívají - a naopak, že s jejich příchodem město zemřelo. Většina není spokojena, centrum s minimem obyvatel je podle nich už jen kulisa, mluví o ukradeném městě, říkají, že je město vydýchané; večer svítí jen zvenku, nikoliv okna zevnitř. Pokusila jsem se dát dohromady jakési top ten jejich výhrad a z toho sestavila i seznam „ohrožených činností“.

Jaké výhrady se opakují?

Nejčastější výtka je, že město dělá všechno pro turisty a nic pro občany. Místním lidem také vadí problematická doprava ve městě, nedostatek „normálních“ obchodů v centru, předražené hospody plné turistů a především to, že město nedokáže turismus regulovat a vytěžit z něj dostatek peněz, které by investovalo třeba do sídlišť.  Vše jsem si ale také ověřovala na radnici, probírala se řadou dokumentů a studovala strategický plán, který si město zadalo. Určitě nesouhlasím s názorem, že město dělá všechno jen pro turisty, to je spíš nějaký pocit. Lidé si fakta neověřují v rámci dohledatelných informací. Situace v Krumlově není jednoduchá, podobný problém řeší řada turistických měst. Lidé na radnici si to uvědomují a z mého pohledu se tím skutečně zabývají. Bohužel ale existuje řada věcí, na které město nemá prostě vliv – to jsou třeba soukromé objekty a jejich náplň. Mluvila jsem s mladou rodinou, která vlastní historický dům v centru. Chtěli v něm udělat menší rekonstrukci a postavit dětský pokoj, ale památkáři jim přestavbu nechtěli povolit, tak se rozhodli, že se odstěhují mimo centrum a dům pronajmou. Ptala jsem se jich, co v jejich domě bude, říkali, že uvažují nad penzionem - přestože se jim nelíbí, jak se centrum mění. Tohle je bohužel velmi typické.

A co lidé myslí tím, že pro ně město nic nedělá?

Mnoho lidí opakuje v menších obměnách pořád dokola stejnou větu: „Když už nám centrum vzali turisté, tak ať se to aspoň odrazí jinde. Proč nemáme dva suprové bazény a velký stadion?“  Mají pocit, že z turismu nic nemají, teprve letos se třeba konečně opravuje autobusové nádraží. Nicméně do centra by se příliš obyvatel vrátit nechtělo. Odrazují je nejen turisté, ale i řada praktických věcí - např. že se k domu nedostanou autem a na nákup musí jezdit do supermarketů na okraji města.

Co jsou ty „ohrožené činnosti“?

Půl roku jsem od místních sbírala jejich názory na to, co z centra zmizelo,  a seznam je docela dlouhý. Zmizel lékař, potraviny, parkování, chození po ulici v domácím oděvu, vynášení odpadků během dne, větrání peřin z okna. Moje rodiny mají tenhle seznam k dispozici, aby se mohly inspirovat. Zároveň jsou v seznamu uvedené i příklady činností, které se ve městě nevyskytovaly, ale místní je uváděli jako příklad něčeho, co by chtěli ve městě zkusit  - od různých her až po přespání na náměstí.

Kolik rodin se v Krumlově vystřídá?

Plánuji, že od června do srpna by jich tu mělo žít  patnáct, každá z nich zhruba měsíc.  K tomu zaměstnáváme brigádníky, kteří nepracují na plný úvazek, ale vybranou činnost realizují v domluvených termínech. Jedná se například o pravidelné cvičení jógy v centru nebo nabízení chleba a soli návštěvníkům.

Projekt se týká Krumlova a Benátek - co konkrétně děláte v Benátkách? 

Jak na váš projekt reagují v Krumlově?

Jedním z cílů bylo taky vyvolat debatu, která by zasáhla co největší spektrum lidí, a ti měli potřebu se k městu vyjádřit… A to se skutečně povedlo. Je to v podstatě škola vzájemné komunikace. Těch názorů je strašně moc, často velmi protichůdné. Od nadšených až po velmi kritické. Jenže při podrobné analýze jsem zjistila, že kritici se nevyjadřují k mému projektu, ale spíš k tomu, jak ho překroutila některá média. Byla jsem v šoku, když jsem zjistila, že seriozní media pracují často bulvárním způsobem a titulek schválně postaví tak, že celý projekt vyznívá úplně opačně.

A co konkrétně se stalo?

Na tiskové konferenci jim půl hodiny vysvětluji, že nezaměstnávám žádné herce, ale normální rodiny. Jejich pracovní náplní není předvádění normálních činností turistům, to Krumlov opravdu nepotřebuje.  Proto žádný „zaměstnanec“ není označený, takže ho na ulici nepoznáte. Rodiny mají za úkol zkoušet v centru různé činnosti a každý večer je na našem webu reflektovat. Cílem je prostředí zkoumat a přinést nové impulsy pro město, nikoliv hrát divadlo.  Jenže poté vyjde článek s titulkem:  Běžný život budou v centru Krumlova předvádět brigádníci, za plat i byt. A takový titulek by naštval i mě.  Ale opakuju, je to reakce na překroucený smysl projektu, nikoliv na můj záměr.

Za co ještě vás kritizují?

Lidé mě rovněž kritizují za to, že se mi nikdy nepodaří znovu osídlit centrum města jako v minulosti, ale já si přece takový cíl nikdy nekladla. Denně mi chodí dopisy, že například peřiny nikdy nikdo na Latránu z oken nevyhazoval. Ale já proboha nejsem politická strana, abych dokázala zajistit zabydlení centra města, nejsem ani historik, který se snaží během akce striktně dodržovat činnosti, které se v centru v minulosti vyskytovaly. A někteří místní dokonce protestují.

A co dělají místní na protest?

Třeba když si děti malovaly na chodníku, jeden místní vzal kýbl s vodou a hned jim to na protest  smazal.  Nějaká paní mi zase psala, že na protest bude chodit po centru se psem. Jindy si místní vytáhli před dům židle a grilovali. Ale jsem ráda, že jsem vyvolala jakoukoliv aktivitu.

Celá galerie