Vary 8: V muzikálu Mamma Mia! jsem měl jen zdobit. Došlo mi, jak se cítí herečky, které takové role dostávají pořád

Historky z natáčení a vstřícné sebevědomí profesionála, který strávil ve filmovém průmyslu bezmála šest dekád, přivezl na karlovarský filmový festival švédský herec Stellan Skarsgård, který letos byl hlavní hvězdou závěru přehlídky.

V pátek uvedl projekci svého nejnovějšího filmu Citová hodnota a dal k dobru vzpomínku na tah po pražských hospodách s režisérem a producentem Václavem Marhoulem, v jehož Nabarveném ptáčeti si zahrál. Na sobotním zakončení festivalu převezme Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Skarsgård je na karlovarském festivalu podruhé – v roce 2002 doprovodil film Na miskách vah maďarského režiséra Istvána Szabóa.

Populární herec stojí v čele silné herecké dynastie: poté, co se stal výraznou tváří evropské kinematografie, uspěl i v Hollywoodu, a v jeho šlépějích jde i několik jeho synů. Jednou z jeho posledních rolí byla šedá eminence v pozadí galaktické revoluce a distingovaný obchodník se starožitnostmi v seriálu Andor z vesmíru Hvězdných válek. Režiséři jej obsazují často právě do rolí, kde může nejvíc uplatnit svoji autoritativní přítomnost danou i výškou přes 190 centimetrů, chraplavý hlas a pronikavý, nekompromisní pohled.

Na Citové hodnotě, dramatu bergmanovského typu o zabezpečených lidech řešících citové a existenciální trauma, spolupracoval s režisérem Joachimem Trierem. Hraje filmového režiséra a odcizeného otce dvou dcer, ke kterým se snaží najít po letech cestu. „Nemusel jsem hledat inspiraci jinde. Podíval jsem se na sebe,“ řekl na pátečním setkání KVIFF Talk, kde se ohlížel za kariérou: „Sám jsem umělec a často nejsem dobrý otec. I když někdy jo. Mám chyby, ale děti vám stejně nakonec budou mít něco za zlé.“

Čtyřiasedmdesátiletý herec začínal v šestnácti malým rolemi v domácí kinematografii. Prosadil se rolí mírně postiženého mladíka ve filmu Slabomyslný vrah z roku 1982, za kterou dostal hereckou cenu na Berlinale. Zlomovou pro něj byla na evropské straně Atlantiku spolupráce s Larsem von Trierem na krutém melodramatu Prolomit vlny (1996).

Hrál v něm hlavní mužskou roli muže, který ochrne po nehodě na naftařské mořské plošině a přinutí svoji věrnou a lehce slabomyslnou manželku v podání Emily Watson, aby spala s jinými muži, když s ním už nemůže. „Konečně love story, se kterou se můžu ztotožnit,“ vtipkoval s vážnějším dodatkem, že ho oslovil příběh o čistotě lásky.

S Larsem von Trierem, kterého považoval za autora technicky skvělých filmů, prý chtěl pracovat už dlouho. Jeho osobní zkušenost pak potvrdila, že von Trier je nejen technický, ale i herecký režisér. Jeho režijní metoda stojí na maximálním prostoru pro herce a herečky. Bez téhle volnosti by podle něj bylo sledovat Prolomit vlny příšerné.

„Je to film-konstrukt, každá scéna je svým způsobem vrcholná, ale vy tu konstrukci nevidíte, protože vnímáte tvář Emily Watson, na kterou se Lars soustředí. Dodává herci s každým dalším záběrem scény odvahu,“ vysvětloval. Drama Prolomit vlny vyhrálo na festivalu v Cannes Velkou cenu poroty a bylo nominované na Oscara. „Věděl jsem, že Prolomit vlny bude dobrý film, ale nevěděl jsem, jestli se někomu bude líbit. To jsou dvě hodně rozdílné věci,“ podotkl.

Kromě Larse von Triera pracoval i se Stevenem Spielbergem nebo Ingmarem Bergmanem, gigantem švédské i světové kinematografie. Zatímco o prvních dvou mluví v superlativech, ke třetímu je kritický. „Bergman nebyl dobrý člověk. Byl manipulativní. Nebylo příjemné s ním pracovat,“ řekl: „Ale byl skvělý režisér. Pojí se s ním věčná otázka, jestli jde oddělit dílo od jeho autora.“

Jazyková vybavenost, kdy je ve Švédsku angličtina víceméně druhým jazykem, mu otevřela cestu za hranice. Jeho první prací v Americe byla série American Playhouse pro veřejnoprávní stanici PBS. Následoval akční snímek Hon na ponorku, kde si zahrál sovětského kapitána. „Nerozuměl jsem tomu, proč obsadili zrovna mě. Nebyl jsem známý. V tom filmu jsem točil všehovšudy dva dny,“ vzpomínal.

Pak přišla role arogantního profesora v oscarovém dramatu Dobrý Will Hunting, Spielbergovo historické drama Amistad a návrat k Larsi von Trierovi na jeho kontroverzní Tanec v temnotách, kde hrál spolu s islandskou zpěvačkou Björk. Ta režiséra později obvinila, že ji na natáčení sexuálně obtěžoval. Skarsgård si na nic takového nevzpomíná, i když přiznává, že to bylo jiné natáčení než to první o čtyři roky dříve. „Byli to dva lidé posedlí kontrolou, kteří byli zvyklí, že jsou věci po jejich,“ glosoval.

Larse von Triera se zastal, i když došlo na neslavnou kauzu z Cannes z roku 2011, kde při uvedení filmu Melancholie na konferenci režisér řekl, že je nacista. „Udělal špatný vtip,“ komentoval moment, který byl tehdy hlavním „skandálem“ canneského festivalu toho roku a zahnal von Triera na nějaký čas do ústraní. „Celý život si myslel, že jeho otec byl Žid, ale na smrtelné posteli mu matka řekla, že jím ve skutečnosti byl německý nacista, její boss. Proto utrousil, že je tedy nacista,“ popisoval ve Varech Skarsgård.

Věty se chopila média, dala ji do titulků a von Trier strávil zbytek festivalu vysvětlováním, jak to myslel a že není antisemita. Mohl se rozloučit s jakoukoli cenou, ale porota ocenila Kirsten Dunst, která ve filmu ztvárnila jednu ze sester ovlivněnou zprávou, že zemi zasáhne a zničí jiná planeta. Von Trier pak Skarsgårda obsadil ještě například do obou dílů provokativní Nymfomanky. Roli mu prý nabídl oznámením, že chystá porno a má pro něj hlavní part.

Herec neříká ne ani hollywoodským velkofilmům podle komiksů. Role astrofyzika Erika Selviga v sériích o Thorovi či Avengers z něj udělala hvězdu pro nové generace globálních fanoušků. To ukázaly i Karlovy Vary, kde jednomu fanouškovi podepisoval Thorovo kladivo.

Jako herec prý k rolím v komiksových adaptacích přistupuje prý stejně, jako by přistupoval k malému evropskému artovému filmu. „Musíte vědět, co přesně po vás ta role chce. Jestli vyžaduje emoce, nebo naopak jen pohled nebo způsob, jak se tvářit,“ vysvětloval.

Možná nejmíň prý po něm za celou jeho kariéru v tomhle ohledu chtěl romantický muzikál Mamma Mia!. V komedii na hudbu skupiny ABBA o svatbě na řeckém ostrově, kam nevěsta pozve tři bývalé matčiny milence, aby zjistila, který z nich je její otec, hrál spolu s Piercem Brosnanem a Collinem Firthem jednoho ze tří adeptů. On byl zamlada nezkrotný hippie.

„Měli jsme hlavně zdobit. Být mužská obdoba typu pěkných, ale hloupých holek. Být tam pro ženské postavy. Neměli jsme žádný vnitřní život,“ popisoval zadání, které jako herec dostal: „Došlo mi, jak se cítí ženy nebo herečky, které dostávají podobné role pořád. Ale byla to legrace.“