Vary 4: Adaptace Topolova románu je karneval selhávajících otců, pudů a nedospělé svobody

Odcházení ze sálu v reakci na dění na plátně patří k tradičním festivalovým disciplínám, podobně jako exaltované dlouhotrvající potlesky po konci projekce. A zdá se, že nejvíc v tom zatím na karlovarském festivalu lidem včetně kritiků zamotal hlavu Citlivý člověk – volná adaptace stejnojmenného románu Jáchyma Topola, ze kterou dostal v roce 2017 Státní cenu za literaturu. Druhý český film v soutěži je debutem Tomáše Kleina, jenž před sedmi lety dokončil za zesnulého nestora československé nové vlny Jana Němce jeho poloautobiografický snímek Vlk z Královských Vinohrad.

Knihy Jáchyma Topola se pokusili v minulosti zfilmovat dva režiséři. V roce 2000 sáhl Vladimír Michálek po Andělu Exit, o osm let později Vít Pancíř po Sestře. Oba filmy ukázaly, jak obtížně je Topolovu jazykově rafinovanou, formálně útržkovitou a hravou prózu plnou asociací, grotesknosti a horečnatosti převést do filmového formátu.

 Klein bezmála čtyřsetstránkovou předlohu nevyhnutelně zkondenzoval, osekal a stlačil. Vrstevnaté významy předlohy zásadně zredukoval na vykořeněnost, svobodu, která je někdy špatně rozeznatelná od sobectví a nedospělosti, a na selhávající rodičovství, jež se cyklí do jakési rodové patologie. Ale nakonec jeho film s Topolovým románem pojí spíš prostor pro hledání a hledačství, pro dešifrování - a důraz na fragmentárnost životů a životní zkušenosti.

Kočovný herec a porevoluční zkrachovalec Táta Mour (David Prachař) se vrací se svojí ženou-alkoholičkou (Tatiana Vilhelmová Dyková) a dvěma malými syny – jeden je v plenkách, druhý nemluvný teenager – z evropské štace. Zanedbaný karavan možná kdysi býval bohémský. Vyhladovělí a bez peněz se snaží najít (staro)nový domov v Tátově rodném Posázaví. V proměněném kraji ale na pořádek dohlíží samozvaná domobrana a hvozdy brázdí gangy na motorkách.