sobota 25. 11. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Největší úlevu americkým liberálům dnes přináší něco, co si mohou pořídit za 30 dolarů v opuštěném skladišti v Los Angeles. Právě tam se nachází zařízení zvané Rage Ground, kde lidé plní zlosti, frustrací a napětí mohou upustit páru a dát průchod svým destruktivním instinktům tak, že baseballovými pálkami, perlíkem nebo jen ocelovými trubkami roztřískají, co jim přijde pod ruku. Nejvíc na odbyt jde ale jedna specialita - piñata v podobě Donalda Trumpa.

Od července, kdy ji svým zákazníkům začali nabízet, se každý týden vyprodá a poptávka se už ztrojnásobila. Zaměstnanci tvrdí, že pro mnoho účastníků je akt rozmlácení piñaty mimořádně emocionálním zážitkem a není výjimkou, že při tom lidé propukají v pláč či žádají hudební doprovod v podobě písní od kapely Rage Against The Machine – průkopníků moderního pojetí angažované hudby.

Reklama
Reklama

O pohnutých náladách svědčí i renesance a nebývalá pestrost v žánru protest-songu v roce 2017. Dvacítku z nich aktuálně vybral server Pitchfork a většina pochází od umělců zastupující hlasy, které se Trumpova administrativa různým způsobem pokouší marginalizovat čí umlčet.

https://www.youtube.com/watch?v=70meH-9hApU

Figuruje tu rap a Joey Bada$$, který ve své kladbě Land of Free konstatuje: Three K's, two A's in AmeriKKKa. Což je odkaz na poker, kdy trojice králů a dvojice es představuje full house, ovšem ona tři K jsou samozřejmě i rasistický Ku-klux-klan.

Spolu s ním tu figurují punkoví Downtown Boys, jejichž latinskoamerický původ je zase vede k nutnosti vyjádřit se k možné stavbě zdi podél mexických hranic ve skladbě A Wall. Přímou citaci emotivní řeči Michelle Obama zase do textu své skladby vtělilo francouzsko-kubánské sesterské duo Ibeyi a říká tu: „Měřítkem každé společnosti je, jak se chová ke svým ženám a dívkám.“

Proti homofobii se vymezil písničkář Perfume Genius - a zřejmě nejvíc adresnou anti-trumpovskou píseň představila Fiona Apple, když na skandální nahrávku s výrokem „grab her by the pussy“ zareagovala skladbou Tiny Hands a rýmem: „Nechceme tvoje malé ruce v blízkosti našich kalhotek.“

https://www.youtube.com/watch?v=EXVIjFODaqQ

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

O čem si může povídat protagonista nejslavnější televizní kuchařské show a průkopník punk-rocku? Anthony Bourdain a Iggy Pop mají překvapivě mnoho společného - a překonaná drogová závislost je jen zlomek toho, co zachycuje jejich rozhovor pro časopis GQ, který se uskutečnil doma u Iggy Popa v Miami. Příjezd novinářů s Bourdainem zdržel policejní zátaras na ulici, kde došlo k vraždě, načež Pop jen suše odtuší: „Jo, to se stává. Je to tu docela tvrdé.“

Oba muži se pak okamžitě pustí do popisování různých útrap, které jim jejich práce přinášela a přináší. V případě Iggyho Popa se jedná kupříkladu o pečlivě promyšlenou strategii stage divingu – neboli skákání do publika, kdy si nejprve obezřetně vybírá husté místo v davu, kde se lidé nemohou rozestoupit, nebo jde rovnou po nejmohutněji vyhlížejícím jedinci. Úsměvná je historka z devadesátých let, kdy skočil směrem k jedenáctiletému klukovi, který uhnul, a Pop si tak vyhodil rameno.

Reklama
Reklama

Bourdain na oplátku líčí zážitky z natáčení v zemích jako Rumunsko, které ve své show nepodal úplně v růžových barvách, a už tam není vítaný. Zcela mrazivá je vzpomínka na jeho večeři v Moskvě s Borisem Němcovem. V roce 2014 se Bourdain opozičního politika ptal, zda má strach z Putina a o svůj život. „Jsem hodně známý muž, kdyby se mi něco stalo, byl by z toho skandál nejen v Moskvě ale po celém světě,“ odpověděl mu tehdy Němcov v pevné víře, že mu známost zajišťuje bezpečnost. O rok později byl zavražděn.

Iggy Pop poté zavzpomíná na své berlínské roky a na přátelství s malířem a velkým flamendrem Martinem Kippenbergerem, načež se hovor stočí ke vzteku – energii, která oba muže po nějaký čas života hnala vpřed.

"Mno, často bývám vzteklý,“ přiznává Bourdain. „Mnohá z Iggyho nejlepší hudby byla ta naštvaná. Myslím, že to je důležitý pocit. Když jsem byl mladý rozhořčený muž, tak byly písně z alb Raw Power a především Fun House přesně ty, které jsem potřeboval slyšet. Byl jsem velmi nešťastný, rozzlobený, frustrovaný. A člověk musí být opatrný v tom, jak zachází se svým hněvem. Přesto si myslím, že strach je daleko nebezpečnější emoce. To, co zažíváme aktuálně v Americe, je podle mě spíš velmi ošklivá reakce na strach než na hněv.“