Pak tě bodnu do břicha - a to bude refrén

To si takhle vyrazíte do Berlína za zahraničními zážitky, a když si hned na první vernisáži objednáváte pivo, galerista vám řekne, že se klidně můžete bavit česky. Tou galerií je Zwitschermaschine, což si pamětníci můžou plést se stejnou dederónskou kapelou, ale s ní to nemá nic společného. Česky se tu mluví, protože tu dříve spolupracovali s Divusem Ivana Mečla, ale víc se tu minulý pátek mluvilo rusky.

Vystavuje tu totiž Sergej Voronzov, který se za perestrojky v Moskvě vrhnul do tamních konceptuálních a postkonceptuálních akcí. Od doby, co na začátku devadesátých let dostal stipendium od Künstlerhausu Bethanien, žije v Berlíně. Když sem se po čase znovu díval na ten šrumot ve městě, ani se mu nedivím.

Koneckonců dost živo je právě v Künstlerhausu. Kurátor David Eliott ho totiž zařadil mezi tři galerie, pro které připravil projekt Balagan! Což je hebrejské slovo, které Rusové používají jak pro přemrštěné obcování s jídlem o spoustě chodů, tak pro bývalý „Sajuz“ - jak jsme zase my říkali SSSR. Rozsáhlá expozice mapuje aktuální výtvarné dění právě v zemích, které pod Sovětský svaz spadaly. Včetně Česka, jež v Berlíně zastupuje Krištof Kintera se svými nervozitou se třesoucími stromy a depresivním čertem mlátícím do bubnu.

Rusko je tu reprezentováno mimo jiné pracemi skupiny Blue Noses, kterou známe z jejích návštěv Prahy a okolí. Tahle práce se jmenuje Líbající se policisté a je z roku 2005. Vznikla tedy dva roky poté, co v Rusku zákonem stanovili, že spolu mohou mít homosexuálové legální styk už od šestnácti, tak jako heterosexuálové. A rok předtím, než tam naopak schválili zákony, které trestají propagaci „netradičních“ vztahů mezi dětmi a mladistvými. A osm let předtím, než průzkumy ukázaly, že kvůli podobným zákonům dnes dvě třetiny Rusů považují homosexualitu za morálně nepřijatelnou. Идиоты…

V Hamburger Bahnhof mají velmi chytrou instalaci Slavs and Tatars. Účastní se s ní soutěže o Cenu Národní galerie a prezentují tu mimo jiné své tradiční hrátky s textem. Tenhle v perštině znamená To beer or not to beer, čili naše Pít či nepít. Což je pro muslimy o to závažnější otázka, že pít nesmějí, tedy pokud chtějí být řádnými muslimy. Upřímně řečeno, už sem viděl dost z nich, kteří na hamletovskou otázku odpověděli jednoznačným Ano.

Ale teď na smutnější notu. V úterý večer mi přišla od Karla Cudlína esemeska, že umřel Aleš Veselý. Dost mě ta nečekaná informace zasáhla, protože jsme spolu mluvili ještě před třemi týdny a ve svých osmdesáti zrovna vypadal o dost líp než já. Více si o něm můžete přečíst v pondělním tištěném Respektu, pro vzpomínku sem dávám fotku z našeho setkání před deseti lety, kdy mě poprvé vzal do svého fenomenálního ateliéru ve Středoklukách. Bude tam teď bez vás smutno, pane Veselý…

V pondělí v Respektu vyjde vánoční literární příloha. Vybral jsem do ní netradičně samé neliteráty, respektive lidi, pro něž je psaní víceméně koníčkem. Nechci vás tlačit, ale kupte si to, bude to stát za to. Na ochutnávku krátká povídka od Zuzany Fuksové: „Dnes jsem u nás na diskošce pustila Cocorosie. Bodyguard-skin na mě: Co to hraješ za hovna? To nazpívala Aťka Janoušková nebo Mongol? 2. skin: Je to na poblití, kdo to moh pičo nahrát? Já: Ty, co to zpívají, s tím jezdí po celým světě a mají milióny. 1. skin k 2.skinovi: Pičo, sme blbí, že makáme, taky nahrajem desku. Já tě bodnu do břicha, ty zařveš - to bude první sloka, pak ty mě do stehna, já zařvu, to bude refrén.“

Ve středu Knihovna Václava Havla udílela Cenu za nejlepší studentský esej. Byl jsem v porotě, tak jsem byl zvědavý, jestli se najde někdo, kdo by třeba jednou mohl být taky v té naší příloze. Upřímně řečeno, úroveň sedmdesáti odevzdaných prací na téma migrace byla z valné většiny mizerná - a co je v souvislosti s pořadatelem ještě překvapivější, až otevřeně xenofobní. Což ovšem neplatilo pro výherce, který nad všemi tak vynikal, že jsme se na jeho vítězství s kolegy a kolegyněmi v porotě shodli během asi pěti sekund. Jmenuje se Josef Škrdlík a napsal Bělohorskou úvahu u braníka za 16 korun, v níž velmi dobře trefil českou povahu obalenou velkými kecy a smrdící zvětralým pivem. Přečíst si ji brzy budete moci na webových stránkách Havlovy knihovny.

Na závěr jedna samožerná. Na čtvrtečním večírku AVU jsem si konečně vyzvednul knihu Trafology, kterou jsme vytvořili s lidmi z nedávno zbořené Trafačky a jež měla křest o Mikuláši, tradičním to datu trafačkových mejdanů. Michal Škapa pojal grafiku dost velkoryse, pro srovnání tedy ke klíčům reprodukovaným na obálce přikládám klíče reálné. Což mi připomíná, že klíči se zvoní nejen o revolucích, ale i o Vánocích, když se zrovna nemůže najít zvoneček oznamující příchod Ježíška. Tak šťastné a veselé!