True crime po česku
Můj kamarád, sériový vrah
Aktuální romance zdejších filmových a televizních tvůrců se skutečným zločinem slibuje novou éru detektivky
„Spatřil jsem tam obraz jako z apokalypsy. Maminka ležela přes postel. Měla rozbitou hlavu. Chroptěla. Nad ní stál otec se sekyrou v ruce. Divně se díval. Zdálo se mi dokonce, že se usmívá.“ Tenhle obraz z 26. dílu seriálu Třicet případů majora Zemana nazvaného Studna představoval po dekády široce sdílené synonymum nemyslitelné hrůzy. Postava kývajícího se „starého Brůny“ spolehlivě děsila generace československých diváků.
Seriál je, jak známo, vynikající ukázkou komunistické propagandy. Dodnes nejasnostmi obestřená rodinná tragédie ve středočeské vsi z roku 1968, kde se našlo jedno ohořelé tělo v ložnici, druhé ve studni a jediným svědkem byl syn mrtvých s pořezanými zápěstími, posloužila jako metafora i pozadí pro vypořádání se s pravičáckými úchylkami šedesátkového pražského jara. Rozlousknutí vraždy tu symbolicky znamená „uklizení svinčíku po těch loňských nesmyslech“, jak Zeman nazývá pokusy o reformu tehdejší československé politiky.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
