Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Jak se máte? Nikola Logosová

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

„U mě furt stejný, kdyby nebyl covid, chodím akorát na keramiku a plavat,” žertuje ilustrátorka Nikola Logosová, držitelka ceny Czech Grand Design 2019. V bytě na Smíchově, kde ustavičně štěkají psi, množí v miniaturním skleníku květiny a vyrábí vlastní ziny a sešity s ilustracemi. Na sklonku loňského roku dokončila dětskou knihu Nad večerní černí, která svítí ve tmě, a v současnosti pracuje na ilustracích pro Malé fotografy - publikaci nakladatelství Běžíliška.

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

Baví mě piplačky: Konečně mám čas pracovat na svém atlase. Měl by vyjít koncem roku nebo začátkem příštího. Původní idea byla „velký ilustrovaný atlas světa” - tlustá barevná knížka pro děti, všechny země a to, co je v nich zásadní a čím se liší jedna od druhé. Bylo to ale dost velké sousto, takže, teď dělám na Evropě - už mám hotovou Itálii a taky Řecko. Když jsem si přečetla, že vám Lucie Lučanská, moje bývalá spolužačka z UMPRUM, řekla, že nemá ráda piplačky, musela jsem se smát - to je právě to, co mě baví nejvíc. Zaplnit obrázek věcmi, jít pořád do menších a menších detailů.

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

Jiné načasování: Nemám stálou práci - co se nachomýtne, to dělám. Asi jako teď všichni. Je to trochu tlak - furt se musí něco dělat, aby byly peníze na zaplacení základních věcí. Skoro všechno, co dělám, vychází z touhy kreslit zážitky z jiných zemí nebo měst. Ráda bych se někdy vrátila do Izraele, už bych ale asi nechtěla do Jordánska - hrozně se mi tam nelíbilo. Cestovaly jsme s kamarádkou, dvě samotné holky v Ammánu bez mobilních dat, bez možnosti objednat si třeba Uber - místní to tak dělají, hromadná doprava tam prakticky nefunguje. Co si z té země pamatuju, je cesta podél rušné silnice, kde jezdily mraky aut, a k tomu jsem měla horečku a bylo mi blbě. Asi to chtělo jiné načasování.

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

Hrát automaty: První sešitek jsem vyrobila před několika lety v Japonsku - potřebovala jsem zachytit, jak moc jiné to tam je. Fascinovalo mě to. Nejen kultura a stavby, ale i způsob zábavy - mladí lidé večer chodí hrát automaty. Ale automaty na plyšáky! Jsou tam obří herny se stovkami velkých průhledných beden, do kterých házíš peníze a robotické ruce z nich pak vytahují plyšáky, mobily nebo manga postavičky. Zkusila jsem to taky, vyhrála jsem holku s růžovými vlasy.

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

Váza plná příběhů: Kvůli pandemii zavřeli i keramický kroužek, kam jsme chodily se spolubydlící. Tu obrovskou vázu dělám skoro rok, ale ještě jsem nebyla schopná ji dokončit. V každém okýnku měl být malý příběh. Moje máma pracuje jako malířka keramiky Maříž už od devadesátých let, vždycky jsem k tomu měla blízko. Vyrábím vlastně všechno možné - například nášivky. Už dlouho je i sbírám. Nedá mi to, musím si je koupit. Stojí asi pět korun a nejvíc mě baví ty, které se snaží nějak vypadat - třeba falešný Tom a Jerry nebo Disneyland.

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

Podobný mustr: Karanténa tomu docela nahrála - sedět doma, něco si vyšívat a koukat na seriál. V poslední době jsem jich viděla hrozně moc, sjela jsem skoro celý Netflix. Líbil se mi A Perfect Crime o znovusjednocení Německa - nikdo mi tam není sympatický. Moc jsem o téhle novodobé historii nepřemýšlela, nepátrala jsem po tom, jak to celé bylo. Mám ráda i dokumenty, ale když znám Netflix od shora dolů, zápletky už nejsou moc překvapivé, nečekané je očekávatelné a má to dost podobný mustr.

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

„Nedělám nic moc, hlavně teď sedím a kreslím.”

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].