„Jaké kapely by byla škoda, kdyby se rozpadla a zmizela ze světa? V tuhle chvíli snad jen Dead Can Dance, protože mám na ně lístek,” říká v parku nedaleko Podolské vodárny Michael Nechvátal známý jako producent Kult Masek, člen krautrockové pětice Raw Deal a nespočtu dalších hudebních projektů. S jedním z nich, Jasnovidcem, vydal začátkem května dvojkazetu Úvahy zvířete - nahrávku, která vznikla prakticky během jediného dne.
Chodí to ve vlnách: S Danem Jakešem se známe z Brna, kámoš nás seznámil na koncertě ještě v době, kdy jsem tam dokončoval vejšku. Chvíli jsme i bydleli v jednom domě, vídali se, pak jsem se odstěhoval do Prahy. Dvě kazety Jasnovidce jsme dodělali nedávno, tady u mě v pokoji. Dan přišel, přinesl si svůj modular, položil ho sem, nahráli jsme skoro všechno, pak jen vystříhali nejslabší místa. Byla to vyloženě improvizace, nedomlouvali jsme si předem, co budeme hrát. Během dvou měsíců to bylo venku. Rád bych letos vydal něco i pod Kultem Masek, vždycky se do toho zapáleně pustím, pak to zas opustím, chodí to ve vlnách.
Lidi z koncertů: Nikdo si nemohl uvědomit, že bude postrádat ty úplně základní věci a aktivity, než přišlo tohle. Nedokázal jsem si představit, jak moc mi bude chybět zajít do Puncta na koncert a jak zvláštní bude o to přijít. Nejbližších mám kolem sebe málo, ty jsem občas vídal, ale lidi, které jsem potkával dvakrát týdně na koncertě, což je vlastně opravdu často, mi chybí. Najednou zkrátka úplně vypadne ta skupina, se kterou se scházíš jen na určitém místě za určitým účelem.
Součást fantasy světa: Loni touhle dobou jsem si dost pouštěl Enyu, v devadesátkách byla fakt obří. Tak nějak jsem se k ní vrátil, byla na to nálada. Ne že bych měl v dětství doma cédéčko, ale nikdy mi nevadilo, když to hrálo někde kolem. Beru to jako příjemnou součást fantasy světa Pána prstenů a odtamtud jsem ji taky znal. Enyu letos vystřídali Dead Can Dance, This Mortal Coil a Joni Mitchell.
Hutný zvuk: Na seriály obvykle moc nekoukám - musí mě prostě zaujmout. A ni ne recenzemi, ale spíš podle popisu. Mám rád ty, kde je důležitá i hudba. Nedávno jsem na Netflixu objevil Sekyrku Steva McQueena. Ne všechny díly jsou skvělé, ale třeba ten první o karibské restauraci terorizované policií nebo ten o vyvrhelovi, který si začne stavět sound systém, se mi vážně líbil. Proposlouchávám se taky k reggae a dubu - to hraje celým seriálem. Baví mě ten hutný zvuk.
Éterická hudba: Nedávno jsem díky Love Spirals Downwards objevil bizarní osmdesátkový label Projekt s éterickou hudbou. Nejsem si jistý, jestli to vydavatelství ještě funguje, ale jsou to vesměs atmosférické synťáky, new age a kapely mají strašně divné názvy - třeba Black Tape for a Blue Girl mě nadchlo. Je to melancholické, někdy trochu do shoegaze. Vydali toho hodně, nikdy předtím jsem o tom neslyšel, ale snažím se to teď objevovat.
„Můj bytný v předzahrádce pěstuje brambory. Sám nejsem zas takovej zahradník, já bych spíš jen sklízel.”
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
