Jak se máte? Casablanka

Přes obrazy není bílá na stěnách letenského pokoje skoro vidět. Kromě maleb a ilustrací českých umělců tady visí silniční kolo nebo tričko s motivem filmu Matrix, na monitoru počítače běží video s hořícím krbem. Stanislav Štěpánek nebo taky Casablanka tady žije s Letty, se kterou se našli před obchodem v Malešicích, když byla ještě štěně. Momentálně je bez práce a vlastně ani neví, jak by se nazval: říkat si umělec se mu moc nechce. Kreslí, tetuje a hraje jako DJ s Opakem Dissu, jedním z nejoriginálnějších zjevení české rapové scény, v minulosti nominovaným na ceny Anděl nebo Vinyla  - ale všechno prý dělá spíš pro zábavu. „Kreslím si, co chci, a lidi to občas taky chtěj. Nerad bych se kategorizoval,” krčí rameny.

Už mi není patnáct: Momentálně mi hodně pomáhá nějaká pravidelnost. Nedávno jsem začal snídat, píšu si taky týdenní rozvrhy a dal jsem si závazek, že každý den nakreslím aspoň jednu A4 obrázků. Když to neudělám, další den musím pokreslit dvě. S režimem mi hodně pomohla i Letty. Došlo mi, že starat se o psa není jen tak. Uvědomil jsem si, že už mi není patnáct, nemůžu spát do odpoledne a musím s ní jít třeba ráno ven, trochu se jí věnovat a pečovat o ni.

Tvářičky a baret: Vlastně jsem dřív tetoval, než kreslil. To naplno začalo až s první karanténou, nejvíc mě inspiroval můj bratranec, ilustrátor Jakub Bachorík, který působí i v Opaku Dissu. Říkal jsem si, že pokud nebudu kreslit něco, co nikdo nedělá nebo to není aspoň trošku kontroverzní, asi nemá cenu to dělat. Tak jsem začal kreslit pérka. Spousta umělců kreslí vagíny, neznám ale moc lidí, co dělají pérka. Občas se stane, že mi kresbu někdo nahlásí na Instagramu jako nevhodnou. Baví mě taky různé obličeje, nekreslím skoro nic, co by nemělo oči nebo pusu, teď přidávám i tvářičky nebo třeba baret.

Paví pero nosí smůlu: Moje první tetování byl klíč. Udělal jsem si ho zhruba ve čtrnácti máminou jehlou na šití inkoustem z tátova plnicího pera. Když to máma zjistila, asi dva týdny se se mnou nebavila a trvala na tom, že s tímhle chodit nebudu a musím si to nechat přetetovat. Následoval asi dvouměsíční boj, kdy jsme se nemohli shodnout na motivu. Posílal jsem jí upíry z Nosferatu, ona pak navrhla paví pero. Někde jsem si přečetl, že nosí smůlu, což mi v té době připadalo cool, tak jsem s tím souhlasil. Dva roky nato jsem se rozhodl, že se potetuju úplně, což se rodičům vůbec nelíbilo. Nosil jsem trička s dlouhým rukávem a docela dlouho to skrýval. Zlomilo se to až loni o Vánocích, kdy dokonce sami přišli s tím, abych jim něco ukázal, a ptali se, jak mi to jde.

Chainy pro rappery: Před časem jsem vytvořil kolekci stříbrných řetízků s motivy, které jsem nakreslil - pérko, lady a nike smile. Přemýšlel jsem nad tím dlouho. Nejenže miluju šperky, ale vždycky jsem chtěl dělat chainy pro rappery. Myslel jsem si, že udělám třeba deset kousků, ale najednou to lidi hrozně chtěli. Chystám teď víc spoluprací, kde se moje ilustrace objeví třeba na tričkách designérek Anny Mimieux a ttapple.

Matrix fanatik: Viděl jsem to jako dítě na kazetě, vůbec jsem to nepochopil a tajně jsem si to pouštěl pořád dokola, když rodiče nebyli doma. Myslím, že k dnešnímu dni jsem to zhlédnul snad milionkrát, českou verzi zvládnu i dabovat. Ten film a jeho celková estetika mi připadá geniální a baví mě i ty věci kolem. Nedávno jsem sehnal několikahodinové dokumenty, které přesně popisují, jak se Keanu Reeves učil bojovat nebo kdo z herců se neobjevuje v dalších dílech, protože po tvůrcích chtěl moc peněz. Dokonce teď sháním Playstation 2, abych si mohl zahrát Enter the Matrix. Jsem fanatik. V poslední době se mi líbil třeba film Chlast s Madsem Mikkelsenem v hlavní roli. Přichází s teorií, že by se měl každý člověk narodit s malým množstvím alkoholu v krvi. To zní možná zábavně, jenže pak se to samozřejmě zvrtne. Na nic moc teď nekoukám, ale do pozadí ke kreslení si pořád pouštím Matrix nebo poslouchám rakouský rap.

„Neřeším peníze, hlavně abych měl co jíst a kde bydlet, zbytkem se nechci stresovat.”