Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Bude Netflix vadit na Oscarech?

Favorizovaný snímek Roma produkovala známá online platforma

Autor: Profimedia, New York Times
Autor: Profimedia, New York Times

Po nedělním předávání britských cen BAFTA se zdá, že snímek Alfonse Cuarona Roma je na své cestě za oscarovými žněmi nezastavitelný. Britští hlasující mu přiznali sedm cen včetně prestižní trofeje pro nejlepší film – kde Roma triumfovala nad britskou Favoritkou. Roma s deseti nominacemi je spolu s touto kostýmní groteskou Jorgose Lanthimose i nejžhavějším čekatelem nadcházejících Oscarů, které se budou předávat 24. února. Otevírání obálek by však mohlo být ještě zajímavé. Otázka je, zda výsledky ovlivní přesvědčení řady hlasujících, že filmy Netflixu na Oscary vůbec nepatří.

Zásadní součást

„Nemyslím si, že by měl být film, který se pro-forma promítne v několika kinech během jednoho týdne, nominovaný na Oscara,“ nechal se slyšet režisér Steven Spielberg v nedávném rozhovoru pro ITV News a dodal: „Pokud se jednou zavážete k televiznímu formátu, jste televizní film. Pokud je to dobrý film, pak si zaslouží Emmy. Ne Oscara.“ Jinými slovy, streamovací on-line služba, která neuvádí filmy do kin a jen symbolicky je nasadí, aby splnila oscarové podmínky, by neměla podle něj být odměňována Oscary. Tedy cenami čistě filmovými, které jsou napojené na systém, jehož jsou kina od dvacátých let 20. století zásadní součástí. Spielberg není se svým názorem osamocen. Podobný už léta zastává například režisér Christopher Nolan. A je pravděpodobné, že nebudou dvěma osamělými hlasy mezi zhruba šesti tisíci hlasujícími, kteří o Oscarech rozhodují.

Vůči Netflixu, který se po původní seriálové tvorbě pustil do produkování a/nebo skupování celovečerních filmů, panuje v Hollywoodu jisté podezření. Na jednu stranu se týká právě kin. Netflix, který svůj byznys model postavil na obsahu on-line, trvá na stejném termínu premiéry svých filmů v kinech i na síti. Jinými slovy, nechce dodržovat stávající model, kdy existuje prodleva mezi uvedením filmu v kinech a jeho následným obehráním v dalších tzv. oknech (DVD, televize, on-line). Postupné uvádění z pohledu kinařů zaručuje, že jim nebudou odtékat zisky na jiné platformy - a z pohledu producentů, že se film podaří co nejlépe systematicky zpeněžit napříč různými médii. Tím, že Netflix jde proti zavedené praxi, nepřispívá podle kritiků ke stabilitě filmového průmyslu, ale naopak se ji snaží narušit.

Jasně se proti Netflixu v tomto ohledu ohradil i festival v Cannes. Pod tlakem ze strany francouzských kinařů státem dotovaná přehlídka oznámila, že soutěžit budou moci jen filmy, které budou uvedené v široké distribuci. Proti tomu zaznívají hlasy, které pozici Hollywoodu (nebo Cannes) vnímají jako příliš konzervativní a jen pomalu reagující na nevyhnutelné změny v audiovizuálním průmyslu – nakonec všichni více či méně budou on-line. „I když stále vymýšlí formuli pro výrobu celovečerních filmů, Netflix je evidentně důležitou součástí budoucnosti filmu a chození do kina,“ poznamenal kritik Mike Fleming Jr. pro server Deadline.

Na sklonku minulého roku navíc debatou zamíchala studie, kterou si nechala vypracovat americká asociace kinařů. Podle výzkumu není jasné, zda streamování filmů zabíjí kiny. Právě naopak. Údajně ti, kdo více sledují filmy on-line, mají větší tendenci utrácet za ně i v kině. Hypotéza je taková, že diváci domácího kina jsou buď inspirováni nabídkou a vyrazí do kamenného sálu častěji, nebo sledování doma aspoň nijak negativně neovlivní jejich návštěvy kin. Přestože v minulosti nástup nového média jako televize znamenal odliv diváků, s internetem to má být údajně jinak.

Vyhladovět videotéku

Existuje ale ještě jeden důvod, proč studia mají vůči ambicióznímu a agresivnímu Netflixu výhrady. Od devadesátých let, kdy se už už zdálo, že se něco takového podaří New Line Cinema nebo Miramaxu, má Netflix nejblíže k tomu, aby se stal dalším samostatným studiem a prosadil se mezi úzkou skupinu společností, které už dekády dominují – a to i díky tomu, že čirou výší investic zabraňují dalším firmám, aby do jejich prostoru vstoupily. U Netflixu s jeho politikou zdánlivě bezedné pokladny, kterou je ochotný věnovat do rozvoje, výroby původní tvorby a získávání nových předplatitelů, taková bariéra zdánlivě padá.

S rozpočtem šestnáct miliard dolarů na následujících pět let Netflix plánuje uvést letos devadesát hraných, dokumentárních a animovaných filmů – ať už svých vlastních jako třeba The Irishman Martina Scorseseho (rozpočet 100 milionů dolarů) nebo již hotových, které jen převezme do distribuce například z festivalů. Mezi ty převzaté patří i Roma, do které Netflix neinvestoval jako producent. Navíc podle deníku Los Angeles Times zvažuje koupi vlastní sítě kin.

Favoritka • Autor: Profimedia, Film Stills
Favoritka • Autor: Profimedia, Film Stills

Obavy nejlépe shrnuje krok společnosti Disney, aktuálně nejsilnější mezi hollywoodskými studii. Disney v začátcích Netflixu poskytoval streamovací společnosti práva na svoje hity. Poté, co se ukázalo, že popularita Netflixu je větší, než se studia domnívala, Disney se rozhodl všechny filmy stáhnout z nabídky Netflixu ve Spojených státech – včetně superhrdinských filmů od Marvelu, Hvězdných válek nebo animovaných hitů jako Frozen (hodnota exkluzivní distribuční dohody byla zhruba 75 miliard dolarů).

Disney spouští vlastní streamovací službu s vidinou ovládnutí trhu s rodinou zábavou. Snaha takzvaně vyhladovět Netflix byla i pod pokusem Disney koupit společnost Fox, čímž by získala do svého portfolia franšízu X-Men nebo televizní Simpsonovy. Netflix kontroval nejen zvýšením výroby vlastního obsahu, ale třeba i koupí komiksového nakladatelství Millarwood (Kick-Ass a Kingsman). Obojí má snížit závislost Netflixu na jeho rivalech.

Krize kin

Přítomnost Netflixu zároveň vynáší do popředí jeden podstatný rys současného Hollywoodu – jeho spoléhání se na vysokorozpočtové blockbustery nejčastěji z komiksového ranku a jeho snižující se zájem o publika z kategorie 35+. V roce 2009 deset komerčně nejúspěšnějších filmů představovalo třicet procent tržeb, o devět let později se číslo zvedlo na 36 procent. Čísla znamenají, že jen velmi malý počet filmů přináší významné tržby. Navíc je top desítka žánrově poměrně uniformní – adaptace komiksů nebo animované filmy.

Někteří analytici filmového průmyslu se domnívají, že nízká míra rozmanitosti a spoléhání se na hrstku filmů můžou v budoucnosti vést ke krizi kin. Až skončí boom superhrdinských titulů, další filmy budou mít těžkou práci přitáhnout do kina dostatek diváků. Pozitivní protiváhu proti skepsi naopak nabízejí takzvané spící hity - tedy tituly, které navzdory očekávání u diváků zabodovaly, jako třeba předloňský sociální horor Uteč. Úspěch takových filmů pak vede k větší ochotě studií investovat do žánrově či rozpočtově podobných děl.

Na jednu stranu tak zaznívají obavy, že Netflix odvádí filmový talent do televize, protože je ochotna filmaře doslova zavalit penězi, ale do kinematografie nic zpět nepřináší, jen se snaží vytvořit vlastní televizní vesmír. Na stranu druhou by řada filmů – například dramat jako Mudbound – nedostala prostor, pokud by se jich neujal Netflix a nezařadil je do své videotéky.

Je otázka, do jaké míry vyhrocená soutěživost poznamená oscarové hlasování. Řada hlasujících se rekrutuje mimo Ameriku, mnozí otázku producenta/distributora neřeší. Častěji rozhoduje viditelnost filmu během předoscarové kampaně a schopnost píáristů vytvořit kolem snímku pocit, že mu hlasující musí svůj hlas takzvaně hodit. Samostatnou kapitolou je takzvané preferenční hlasování, které rozhoduje o držiteli Oscara v hlavní kategorii.

Zatímco v ostatních kategoriích hlasující vybírají jeden film, verdikt nad nejlepším filmem vzniká jinak. Hlasující přiřazují své hlasy pěti filmům, pokud jeden z nich získá první místo v 50 procentech, získává Oscara. Pokud ne, pak ze soutěže vypadávají filmy s nejméně prvními místy a hlasy pro ně jsou redistribuovány na druhé a další filmy v pořadí. Kolečko se opakuje do té doby, dokud některý z adeptů nezíská 50 procent prvních hlasů.

Co se týče Romy, situace se z pohledu statistik trochu zaplétá i tím, že je film nominovaný jak v kategorii nejlepší, tak nejlepší zahraniční film. Doposud se v historii Oscarů nestalo, že by nejlepší film vyhrál snímek, který už před tím bral trofej pro cizojazyčný film. Doposud se ale taky nestalo, aby byl jeden tvůrce v jednom roce za jeden film nominovaný za režii, kameru, scénář, jako producent za film a v kategorii nejlepší zahraniční snímek.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].