Zadřel se motor vědeckého pokroku, nebo jen zažíváme ticho před bouří nových objevů?

Před sto lety, v červnu 1925, připlul na ostrůvek Helgoland v Severním moři třiadvacetiletý německý fyzik a matematik Werner Heisenberg. Na téměř pustém, vichry ošlehaném kousku země hledal úlevu od senné rýmy a zároveň chtěl v klidu řešit záhady světa atomů, jež vyplývaly z výpočtů o generaci staršího uznávaného dánského vědce Nielse Bohra. Tušil, že k vysvětlení je třeba zvolit radikální, od dosavadních představ zcela oproštěný přístup – tak, jako to nedlouho před ním udělal Albert Einstein, který například ukázal, že čas kvůli hmotě Země plyne pomaleji na podlaze místnosti než u jejího stropu nebo že pohybující se hodiny jdou pomaleji než stojící.

Po mnoha bezesných nocích a toulkách krajinou Heisenberga napadl nový matematický postup, který by záhadné chování subatomárních částic popsal. „Náhle jsem ztratil všechny pochyby o vnitřní konzistenci nové ‚kvantové mechaniky‘, kterou můj výpočet popisoval. Měl jsem pocit, že jsem nahlédl pod povrch věcí a začal pohlížet do podivně nádherného nitra,“ zaznamenal si.

Díky těmto výpočtům, jež právě Einstein později se sarkasmem i obdivem nazval „čirým čarodějnictvím“, se zrodila nová věda, která dokonale popsala chování subatomárních částic a vydláždila cestu vynálezům od atomové bomby přes počítače, lasery až k lékařským přístrojům a technologiím. Ačkoli tvůrci kvantové mechaniky byli odměněni řadou Nobelových cen, dodnes nikdo včetně fyziků nechápe matoucí výpověď o podstatě světa, kterou tato věda nabízí: co doopravdy znamená, že proslulá „Schrödingerova kočka“ může být „živá i mrtvá“ zároveň? A proč se příroda stará o to, jestli nějakou částici pozorujeme, nebo ne?

Věda v té době otřásala i dalšími vžitými představami. Americký astronom Edwin Hubble dramaticky rozšířil pozorovaný vesmír, když prokázal, že Mléčná dráha je jen jednou z mnoha galaxií. Jeho objevy kombinované mimo jiné s výpočty belgického matematika a kněze Georgese Lemaîtra pomohly roku 1931 přesvědčit Einsteina, že kosmos není neměnný v čase, ale že se rozpíná (nikoli v nějakém předem daném prostoru, rozpíná se sám časoprostor).