Svůdná kariéra profesora Homoly. Akademií věd otřásl první vztahový skandál

Třetí březnový čtvrtek loňského roku skončila biofyzička Hana Lísalová svou přednášku v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd, kam ji pozvali její vědečtí kolegové v rámci každoroční akce Ženy ve vědě. Představila jeden ze svých vynálezů, kufřík na testování škodlivých látek v potravinách, který v terénu využívá třeba česká policie. A v duchu zadání promluvila také o tom, jak zvládá náročnou práci šéfky vědeckého týmu společně s výchovou tří dětí. „Buďte aktivní a nebuďte zticha, když vidíte, že se kolem vás děje něco, s čím nesouhlasíte,“ poradila úspěšná česká odbornice na biočipy svým kolegyním. „Postavte se nahlas proti nevhodným a stereotypním poznámkám a oceňujte samy sebe za to, co se vám povedlo.“

Tou dobou ještě Hana Lísalová netušila, jak brzy dostane příležitost svá doporučení realizovat. Krátce po konci přednášky jí v neformálním hovoru někdo z přítomných řekl, že v blížících se volbách nového předsedy Akademie věd se chystá kandidovat i její bývalý šéf, profesor Jiří Homola. Nebylo to vůbec překvapivé. Šedesátiletý fyzik patří mezi nejcitovanější české vědce. Autor světově žádaného patentu v oblasti biosenzorů, dlouholetý ředitel Ústavu fotoniky a elektroniky, schopný manažer a člen Akademické rady Akademie věd – dávalo by dokonalý smysl, kdyby končící šéfku Akademie věd Evu Zažímalovou nahradil právě on.

Hanu Lísalovou ale tahle novinka zaskočila tak silně, že na chvíli ztratila obvyklé akademické dekorum. „Cože? Ten prasák!?“ vypadlo z ní spontánně k údivu přítomných kolegů. A tím začal pád profesora Homoly. V prostředí Akademie věd, jež dosud nezažila skandál zneužívání moci k účelům sexuálního povyražení, začal vyplouvat na povrch neznámý příběh, který svědčí minimálně o tom, že ctihodná instituce v oblasti etiky mezilidských vztahů výrazně zaspala dobu. Pokusili jsme se jej zrekonstruovat.  

Složka

Jiří Homola se nakonec v roce 2024 předsedou Akademie věd nestal, z volby raději předem odstoupil. Před několika týdny – v březnu 2025 – neobhájil ani svoje místo v radě, výkonném orgánu akademie, do nějž znovu kandidoval. Mezitím přišel také o všechny funkce ve svém domovském ústavu, na více než půl roku přišel rovněž o vedení svého výzkumného týmu. V jistém smyslu se ve své kariéře vrátil o 25 let zpátky. „Předtím bych nevěřil, že politika v Akademii věd se může odehrávat i těmito prostředky, s pomocí složek, kde jsou různé lži, polopravdy, domněnky a emoce,“ komentuje nyní svůj profesní sestup roztrpčeně sám Homola.

Onou složkou myslí soubor výpovědí šesti bývalých pracovníků a svých podřízených z Ústavu fotoniky a elektroniky (ÚFE). Vědci v nich na 20 stránkách popisují své zkušenosti a vzpomínky z let 2003 až 2019 na intimní vztahy, které měl Jiří Homola udržovat s mladšími podřízenými pracovnicemi. Sepsání iniciovala a koordinovala právě Hana Lísalová, jež sama před 20 lety jako doktorandka udržovala zhruba rok s Jiřím Homolou poměr. „Teď už nejde o mě, i když mě to hodně poznamenalo,“ vysvětluje vědkyně své důvody. „Ale vím, že jsem nebyla sama. Nechtěla jsem, aby něčím podobným musely procházet další mladé ženy. Pokud by se takový člověk stal předsedou akademie, neznamenalo by to, že podobné chování považujeme za normální?“

Svědecký dokument, který vznikl s cílem zabránit Homolovu zvolení, má Respekt k dispozici a s jeho autory mluvil. Kvůli ochraně soukromí z něj budeme citovat jen omezeně: některé osoby jsou sice v textu označené zkratkou jako „K1“ nebo „Ž2“, znalci poměrů dotyčného ústavu by ale mohli snadno poznat, o koho jde.

Výpovědi se skládají v následující příběh. Na počátku tisíciletí, kam sahají nejstarší vzpomínky pamětníků, za sebou Jiří Homola ještě neměl mezinárodní patenty a citace v renomovaných časopisech, zdálo se však pravděpodobné, že jeho hvězda bude stoupat. Vedl výzkumný tým a u svých podřízených se těšil přirozené autoritě. Byl důsledný, někdy až přísný, extrémně pracovitý a schopný. Se svým týmem trávil hodně času, účastnil se i výletů a neformálních večírků, ale zároveň si vždy držel formální šéfovský odstup. Jeho podřízení mu vykali.

Navzdory této zdrženlivosti ovšem řada mladých kolegyň zažívala z jeho strany zájem, jejž nešlo přehlédnout. Některé Jiří Homola nápadně často chválil a na společných večírcích vyhledával jejich fyzickou přítomnost a blízkost. Jindy se nadstandardně zajímal o jejich soukromý život, věnoval se jim v laboratoři, případně je zval k pracovním konzultacím. Pokud ho dotyčná neodmítla, náklonnost postupně přecházela v intimní kontakt.