Na tchajwanských plážích by na Číňany čekaly miny, ježci a za nimi hory

Až na jednoho surfaře a jednoho rybáře je tu pusto. Písčitá pláž ve městě Jinsan hodinu cesty od hlavního města Tchaj-wanu je prázdná. Po mnoha týdnech slunce a sucha je obloha konečně zatažená; je vlhko a po dvoudenním vydatném dešti pořád trochu krápe. Kdo se chce dostat na pláž, musí z města odbočit k pobřeží. Hustý provoz po chvíli ustává, je tu chrám, několik restaurací a malé parkoviště. Z něj vede betonový mostek přímo k moři, ze kterého je vidět vlny i nedaleké zelenající se vysoké kopce.

Pláž má tvar půlměsíce, za ní je tráva, delší rovina a pak se krajina už začne prudce zdvihat. Do hlavního města Tchaj-peje odsud vede jediná klikatící se silnice. Z kopců je na pobřeží dobře vidět, opačně to neplatí: jsou porostlé bujnou vegetací. Místní pláž je jednou z těch, kde by se mohla během zvažované invaze vylodit Čína. Za nejčastější datum, kdy by k tomu mohla mít plné schopnosti, se označuje rok 2027; takový termín stanovil čínské armádě i prezident Si Ťin-Pching.

Peking by mohl útok provést ještě na necelých dvou desítkách dalších pláží, každopádně ve městě Jinsan nelze najít žádné známky toho, že se lidé připravují na nebezpečnou realitu. Restaurace jsou plné, talíře přetékají mořskými plody a rýží. Co deset minut z centra pendluje autobus do hlavního města, jsou tu vybavené obchody. Nic nenasvědčuje tomu, že by zde byl potenciálně na spadnutí vojenský konflikt. Rodiče vodí děti do školy, důchodci odpočívají na lavičkách, davy se tísní na trzích.