Nechci kazit Vánoce ostatním, ale za sebe bych je vymazal z kalendáře

Z předloňského průzkumu agentury Median pro Český rozhlas nepříliš překvapivě vyplývá, že většina lidí stále vnímá jako symbol Vánoc ozdobený stromeček, hned potom Ježíška, koledy, dárky a kapra, ale také klasický film Tři oříšky pro Popelku. To všechno na druhou stranu často znamená i přeplněné obchody, shon a stres, který může převážit nad radostí z vánočních svátků. Někteří lidé se proto pokoušejí tradici pozměnit nebo volí alternativní cesty. Přinášíme tři nevšední pohledy na oslavu Štědrého večera. Jaké to je ozdobit si místo stromečku palmu, nevyměnit si s příbuznými žádný dárek, nebo dokonce „ujet“ Vánocům na dovolenou? Jaké to je slavit pravoslavné Vánoce v zemi ateistů? A jak české Vánoce u televize s cukrovím vypadají z odlišného kulturního pohledu?

Zůstalo nám jen to hezké

Bez stromečku, dárků, kapra a cukroví často tisíce kilometrů od rodinného domku stojícího nedaleko rybníka. Většinou v teplém podnebí, kde sváteční atmosféru evokuje jen nazdobené exotické rostlinstvo nebo výzdoba nejrůznějších podniků. Daleko od dohánění svátečních restů a přetopených nákupních center. Tak už po šesté (ne)slaví spolu s rodinou Vánoce dvaadvacetiletá Simona Chlupová. Letošní rok ovšem kvůli pandemii museli vybočit z nové tradice a spokojit se s domácími kulisami, nicméně atmosféru dovolené místo Vánoc evokuje aspoň ozdobená palma v obýváku.

„Snad po mě nebudete chtít ty klasické Vánoce,“ znělo prý rodinou, když už bylo jasné, že se letošní Štědrý den uskuteční doma. Simonina matka se totiž obávala, že se zbytek rodiny nechá strhnout vánočním mumrajem a poklidné společné období se zase promění v tradiční vyměňovaní dárků a večeři u slavnostní tabule. Nakonec se letos mantinely přece jen trochu zmírnily a došlo i na pečení cukroví. „Musím říct, že jsem za to letos ráda,“ poznamenává s povděkem Simona, ale zbytek vánočních tradic se jich pravděpodobně týkat nebude.

Fakt že doma neslaví jeden z nejméně přehlédnutelných svátků, už vnímá jako běžnou součást svého života, s níž obvykle konfrontuje překvapené přátele. „Většina lidí to úplně nechápe - asi si myslí, že se připravujeme o rodinnou atmosféru,“ popisuje Simona reakce okolí. Sama má ale pocit, že na dovolené a s ní spojenými výlety nakonec s blízkými stráví více času než v domácím prostředí, protože „si pak každý dělá svoje“.

Když maminka a starší sestra poprvé přistoupily k naplnění představy prožít vánoční svátky jinak a nanovo, bylo Simoně coby nejmladšímu členu rodiny šestnáct. Do popředí se prý pomalu začal vkrádat pocit, že ze Štědrého večera už dávno odplula kýžená atmosféra spojená s dychtivým očekáváním a dětskou radostí. „Nebylo ji pro koho udržovat, všichni jsme vyrostli a taky jsme už pořádně nevěděli, co si máme dávat,“ popisuje vývoj, díky němuž došlo na dlouholetý sen její matky a započala se nová rodinná tradice: v době svátků rodina odletěla na Kanárské ostrovy.

Z Vánoc si tak Chlupovi ponechali jen to „příjemné“ – což je pro ně období adventu nebo návštěvy vánočních trhů. Najednou se jich už netýkalo shánění dárků, namísto toho si společně nadělili jen jeden, zážitkový. „Bylo to poprvé trochu zvláštní, ale i na dovolené byla vánoční atmosféra, takže nám zůstalo to hezké a přišli jsme jen o šílení po nákupech,“ říká Simona. Sama si užívá spíše výběr narozeninových dárků, vánoční nakupování jí už v tomto směru připadá tak trochu „na sílu“.

Typický „Štědrý den“ prožitý třeba na jednom ze španělských ostrovů se obvykle nese v normálním duchu a ženy většinou vyrážejí na společný výlet. Pro Španěly navíc hlavní svátky začínají o den později, což pocitu „normálna“ hraje do karet. „Ani nevnímám, že je Štědrý den,“ doplňuje pobaveně Simona. Zřejmě jediné, co z části přece jen evokuje touhu po vánoční náladě, je sledování populární romantické komedie Láska nebeská.

Vzdát se dne, který většina Čechů slaví v rodinném kruhu, rozděluje si množství dárků a k tomu televize jako kulisu chrlí pohádky, bylo prý nakonec uvolňující. Jednak se smazaly starosti, navíc – jak zpětně říká - pro nevěřící domácnost neměl křesťanský svátek narození Ježíše Krista jiný než komerční význam. Což ostatně v ateistické zemi nepředstavuje výjimku.

České Vánoce se neberou tak vážně

7. leden je pro většinu lidí obyčejný pracovní den, ale pro česko-srbskou rodinu šestnáctileté Any Rudić ctící tradice pravoslavných Vánoc je to čas, kdy se na dvorku spaluje dříví nasbírané v nejbližším lese, a vrcholí tak druhý den oslav. Svátky pravoslavných věřících se řídí podle juliánského kalendáře a na rozdíl od většinové představy českých Vánoc se tu klade větší důraz na duchovní prožitek, takže dárky hrají až druhotnou roli.

"Jejich“ Vánoce začínají 6. ledna, což je pro Anu, nyní studentku gymnázia, zpravidla běžný školní den. Po příchodu domů se však musí převléct ke slavnostní tabuli, která tradičně bývá co do počtu chodů velmi bohatá, ale zároveň se jedná o postní, téměř vegetariánská jídla. Prim hrají ryby a luštěniny, jedinou sladkostí je kaše s medem a ořechy, která prý ale „nikomu moc nechutná“.

„Pouští se různé náboženské skladby, většinou se u stolu sedí hodně dlouho a rozmlouvá se o Ježíšovi,“ vykresluje Ana, ovšem sama sebe identifikuje jako ateistku. Byť se rodinné hodnoty snaží respektovat, s jejich vírou se už neztotožňuje. Otci, rodilému Srbovi, na dodržování pravoslavných tradic velmi záleží. Dětem se tak vždy snažil zdůrazňovat, že svátky nejsou o přijímání dárků, které si Ana a její dva sourozenci rozbalují ráno, den po slavnostní večeři.

Zároveň jim rodiče nezastírali, že věci pod stromkem mají děti od nich. V Srbsku s více než osmdesáti procenty věřících obyvatel jsou vánoční svátky mnohem méně komercionalizované a je zvykem nadělovat pouze dětem. „Slavím Vánoce v hluboce věřící domácnosti v zemi, která není vůbec věřící. České Vánoce jsou o tom, že se sejde rodina a dívá se na filmy,“ říká Ana, ale zároveň jako by jí tahle varianta byla příjemnější. Má pocit, že se české Vánoce neberou tak vážně; skutečně je vnímá jako rodinnou sešlost spojenou pojídáním bramborového salátu, vyměňováním dárků a - bůhví proč - s filmem Pretty Woman. Lidé nestíhají, hádají se a mají puštěnou televizi. „Ale pořád je to dobré, i když se něco pokazí. Když se něco pokazí o srbských Vánocích je to katastrofa,“ míní.

Pro Aninu rodinu je naopak takovým obyčejným dnem 24. prosinec, což jí bývalo jako mladší líto. Spolužáci oslavovali s rodinami, zatímco její rodiče na Štědrý večer většinou do noci pracovali nebo vládnul běžný provoz. „My jsme prostě seděli doma a nudili se, všechno bylo zavřené a ostatní slavili,“ přibližuje, proč den Vánoc vnímala jako pochmurný. Ve dvanácti si pak prosadila, že může jít trávit Štědrý večer k české babičce. Otec to ovšem nesl s nelibostí. Situaci vnímal tak, že jde slavit katolický svátek s ateisty. Přesto od té doby Vánoce s babičkou občas trávila.

Letos si však kvůli obavě o její zdraví pouze předali cukroví. Na letošní české Vánoce - z pohledu její rodiny „nepravé“ - má v plánu usmažit si doma rybu, udělat bramborový salát a podívat se na vánoční film. „Na Vánoce u babičky jsem si už docela zvykla, takže bych si je chtěla aspoň ve vlastní minimalistické verzi zopakovat.“

Nejradši bych je vymazal

Šestadvacetiletý Lukáš Lukeš Vánoce s příbuznými a kamarády slaví a v tomto směru se výrazně nevymyká běžnému standardu. Zároveň by je ale ve svém kalendáři nejraději úplně zrušil. „Pro mě by bylo ideální je vymazat, celkově si je nijak zvlášť neužívám a slavím je spíše z donucení, abych je nekazil ostatním,“ pojmenovává vlastní pocity. Jednak mu na vánočních svátcích vadí kýčovitost a povrchnost - a také vnímá, jak přípravy a nakupování dárků mají v jeho okolí vesměs stresující dopady.

Jako dítě přitom Štědrý večer miloval, což se ovšem v období puberty zásadně změnilo. „Přestal jsem si to užívat a začalo mě to spíš stresovat,“ doplňuje. Jednak se mu nelíbí hromady použitých živých stromků a coby vegetariánovi se mu příčí i v kádích plovoucí kapři. Zároveň cítí rozpaky, když mu příbuzní musí připravovat extra porci svátečního jídla. Při otázce, zda si dovede představit, že by zbytku rodiny řekl, že si svátky slavit nepřeje, ale váhá. Jednoduše by jim prý nerad kazil radost, a tak se zatím několikadenní sváteční kolečko nechystá přerušit.

O změnu se opakovaně snaží aspoň na poli shánění dárků, přesto se u něj v rodině i mezi přáteli již několik let opakuje stejný scénář. „Každý rok se snažím se všemi domluvit, že si už žádné dárky dávat nebudeme, ale málokdy to tak dopadne,“ říká - a ve většině případů to nevyšlo ani letos. Kdysi se snažil prosadit nápad, že by s přáteli místo vzájemného obdarovávání mohli přispět na charitu, ale ani tuhle dohodu stejně nikdo nedodržel a každý pro jistotu nakoupil dárky pro ostatní. Ostatně rozpolcen je i sám Lukáš: „Rád lidem dárky dávám - i když se domluvíme, že si je nedáme, raději je koupím.“

Letos už za dárky - a jsou mezi nimi i ty „pro jistotu“ - utratil více než sedmnáct tisíc, byť se jejich počet smrskl. S bratrem a s maminkou se dohodli na jednom a s různými skupinami přátel se třeba rozhodli vsadit na náhodu: los určí jednu osobu, které vymýšlejí a pořizují dárek. S jinými přáteli nadílku zrušili úplně a stejně se dohodl i s přítelkyní. Ovšem i pro ni má nakonec přichystané záložní dárky. Sám sebe vidí jako minimalistu, takže je pro něj obtížné dárky přijímat. „Spousta lidí Vánoce vnímá jako stresující záležitost, ale málokdo to promítne do svého chování,“ myslí si.