Drak je ve vás. Teenageři z pražské základky vyrazili na tři dny sami do hor

Když na Prokopské údolí padne tma, a neburácejí nad ním zrovna letadla mířící na nedaleké ruzyňské letiště, je v jeho roklích úplný klid. Najednou se ale odlehlým místem rozezní dramatická hudba z reproduktoru ukrytého ve skalách a ozvou se hlasy blížící se skupiny dětských cestovatelů. Je první červnová neděle dvě hodiny před půlnocí a v přírodní rezervaci na okraji Prahy právě vrcholí dobrodružná pouť dvacítky osmáků a deváťáků z pražské Bratrské školy.

Strávili tři dny v horách zcela sami bez rodičů a učitelů a teď si nočním lesem přišli pro zasloužený poklad. Stoupnou si kolem něj do kruhu, chytnou se za ruce a pokřikem vzdají hold drakovi, kterého symbolicky celou cestu pronásledovali. Z reproduktoru se ozývá vážný mužský hlas: „Vydali jste se do neznáma a vrátili se proměnění. Dnes už víte, že drak nečeká na konci cesty. Drak je ve vás.“ A různobarevné dračí figurky uschované ve velké červenomodré zašifrované schránce jsou také oním pokladem – trofejí, která má dětem zážitek proměny připomínat. 

Už to nejsou děti

Školáci rozdělení do tří skupin po sedmi až osmi členech vyrazili ve středu ráno autobusem do jižních Čech a pak pěšky do Novohradských hor, kde bez doprovodu dospělých nachodili po předem vybraných stezkách skoro padesát kilometrů, spali ve stanu či pod plachtou, vařili na plynovém vařiči, schovávali se před divočáky a kravami, prchali před včelami a řešili spoustu dalších adrenalinových okamžiků. Do Prahy se v pořádku vrátili v pátek večer a po odpočinkové sobotě vyrazili na závěrečnou etapu do Prokopského údolí.  

Připravit letos starším školákům výrazně dobrodružnější školní výlet, než je na českých základkách zvykem, napadlo ředitele církevní školy Rostislava Konopu zhruba před rokem a hned začal s přípravami. „Ve čtrnácti patnácti letech už to nejsou děti, i když je za ně často považujeme. Chtěl jsem to rodičům i učitelům dokázat,“ vysvětluje ředitel, který podle svých slov považuje jistou míru utrpení a frustrace ve vývoji dětské osobnosti za prospěšnou. „Neustále se bavíme o dnešních dětech jako o zhýčkaných a křehkých sněhových vločkách. Ale tady vidíme žáky, kteří strávili tři dny sami venku v obtížném terénu, vystaveni všemožným zátěžovým situacím, se kterými si dokázali poradit,“ říká.