Překladatelé a tlumočníci jsou potřebnější než kdy jindy. Proč je teď „rušit“?

Vedení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK) 13. července oznámilo, že se bude rušit Ústav translatologie, jediné naše vysokoškolské pracoviště specializující se na překlad a tlumočení. Coby absolventka se nemohu ubránit obavám, že zrušení tohoto ústavu by mělo dalekosáhlejší důsledky, než jsme si vůbec schopni uvědomit.

Všudypřítomnost umělé inteligence může vést k dojmu, že překladatele a tlumočníky nepotřebujeme, ale opak je pravdou. Při překladu je umělá inteligence nepřesná a potřebuje lidskou kontrolu. Pro překlad uměleckých textů je dosud zcela nevyhovující, stejně jako pro tlumočení, kdy není schopna pracovat s tónem, intonací, ironií a jinými nuancemi, a rozhodně není schopna přetlumočit to, co bývá nejtěžší – vtip. 

Ústav se přesto má rušit, ačkoli se děkanka FF UK Eva Lehečková ve svém rozhovoru pro Radiožurnál dušuje, že nejde o zrušení, nýbrž „o změnu organizační struktury“. Ani ona, ani nikdo další ale není schopen popsat, jak taková změna bude vypadat. Plán „synergie“, tedy sloučení jednotlivých jazykových mutací pod jednotlivé filologie, nemá šanci obstát bez efektivního studijního plánu. Ten ale není připraven. 

Určitě se najdou předměty, které by prospěly studentům filologie i translatologie, ovšem nebere se v potaz, že oba obory vyžadují zcela jiný společný základ. Pro studenty translatologie jsou to například předměty typu dějiny překladu či úvod do tlumočnické notace, které by s nastávající „reorganizací“ s nejvyšší pravděpodobností zanikly, čímž by se budoucí překladatelé a tlumočníci připravili o důležité základy budoucí profese. Navíc filologie je zaměřená pouze na cizí jazyk a nezabývá se výukou češtiny, která je pro překlad a tlumočení klíčová. 

Garanti Ústavu translatologie okamžitě vypsali petici, kde se proti rozhodnutí vedení fakulty ohradily významné osobnosti, ale i široká veřejnost. Ozývají se i hlasy studujících, kterým bylo ze dne na den oznámeno, že budoucnost jejich oboru je nejistá – „reorganizace“ například nepočítá s vysoce specializovaným navazujícím studiem. Samotnou petici v průběhu dvou týdnů podepsalo téměř osm tisíc signatářů. 

Z úsporných důvodů se na fakultě plánují sloučit i Ústav asijských studií s Ústavem sinologie, katedra pedagogiky s katedrou andragogiky. „Reorganizace“ se dotkne i dalších menších oborů. Nelze si tím nevšimnout znepokojivého trendu potlačování humanitních věd a všeobecného despektu, který k nim veřejnost chová. V červnu loňského roku byly například na FF UK sloučeny tři ústavy historie do jednoho, téměř totožná situace se odehrála na ústavech lingvistických.

Veřejná diskuse se bohužel dosti neproduktivně zvrhla ve výzvy „zrušit zbytečné obory“, kde jsou nejhlasitější ti, kteří zrušení Ústavu translatologie považují za laskavost vůči studentům, kteří by kvůli rozmachu umělé inteligence nakonec zůstali bez práce. Hospodářské noviny dokonce označily Ústav translatologie za „první oběť AI na Univerzitě Karlově“. Umělá inteligence ale s rušením ústavu nesouvisí. Důvodem je křehká ekonomická situace fakulty a nedostatek trpělivosti hledat méně destruktivní řešení. 

Silný negativní ohlas nakonec zapříčinil, že k projednávání návrhu zrušení Ústavu translatologie v září na zasedání akademického senátu FF UK nedojde. Vedení FF UK týden po vypuknutí kauzy oznámilo, že vytvoří interní pracovní skupinu, která se zaměří na udržitelné řešení, které umožní pokračování vzdělávání a bádání v oboru translatologie na FF UK. Zřejmě nepočítalo s odporem veřejnosti, stejně jako s medializací celé kauzy. 

Pracovní skupina zní nadějeplně, ovšem působí spíše jako snaha vedení fakulty získat čas a počkat s rozhodnutím, až se současná situace uklidní. Stejnou skepsi vzbuzuje i plán nevypisovat v následujícím akademickém roce žádné přijímačky na translatologické obory. 

Překladatelé a tlumočníci jsou obzvlášť v dnešní zrychlené době plné dezinformací nepostradatelnější více než kdy jindy. Doufám, že si onu nepostradatelnost uvědomí v následujících kritických týdnech i vedení FF UK.

Sára Zeithammerová je spisovatelka a scénáristka.