Vyhnání Francie z Afriky

Slovo „historické“ se v posledních letech používá častěji, než je zdrávo. Pro vichr změn, který právě proletěl západní Afrikou, však sedí dokonale.

Déle než šedesát let tam měla Francie podepsané obranné pakty s vládami svých bývalých kolonií. Ve vojenských základnách byly tisíce vojáků, kteří dokázali v případě potřeby zasáhnout: na ochranu spřátelených elit a francouzských „strategických zájmů“ či v posledních patnácti letech proti džihádistům. S tím vším je najednou konec.

Vojenský puč v Mali, kterým se před čtyřmi lety k moci vyšvihli proruští generálové, však vyvolal nebývalý spád událostí. Jedna další bývalá kolonie za druhou vypovídala vojenské dohody a francouzské vojáky a odchodem ze Senegalu teď v červenci opustila Francie svou poslední základnu v západní a střední Africe. Velká část Západoafričanů má pocit, že teprve teď dosáhli nezávislosti. 

Z revoluční změny se postupně stalo něco samozřejmého. Ilustrovala to slova senegalského prezidenta Bassiroua Diomaye Faye, který donedávna nepředstavitelný vývoj komentoval s věcným klidem: „My také nemáme vojenské základny v zahraničí. A tak je přece normální, že nechceme mít zahraniční základny na našem území.“