Podporu mají, ale skutečně vznikne koalice nespokojených?

Voliči pravice, hlavně ti, kteří kvůli „levicovosti“zlomili hůl nad Spolu, uhranutě sledují volební výsledek nejznámějšího českého majitele spalovacího motoru Filipa Turka a kladou si otázku, proč to tak snadno nejde u voleb pokaždé? Jeden z takových voličů si na síti X posteskl, že novopečený europoslanec Turek ukázal cestu - a pokud by u nás vznikla „úplně normální“ (rozuměj skutečná) pravicová strana s podobně charismatickým vůdcem, bylo by o správnou pravicovou politiku dlouhodobě postaráno.  

Problém je, že pojem „úplně normální“ a „správná“ je v politice pouhým přeludem. A ti, kteří chtějí politiku dělat a přicházejí do ní z krajních pozic, se obvykle neshodnou na tom, co pojem „úplně normální“ znamená, a končí v nesmiřitelných sporech.  

Doufejme, že tahle zkušenost nadále platí, protože pokud eurovolby nepotvrdily nástup pravicových radikálů v celé EU, tak v Česku trochu ano. Zatímco liberálové v dresech Pirátů a STAN získali 442 tisíc hlasů, konzervativci ze Spolu 661 tisíc a marketinkové, dlouhodobě dominantní ANO 776 tisíc, pak strany odmítající EU, pomoc Ukrajině a liberální demokracii jako takovou dostaly 874 tisíc hlasů. To je o 70 procent víc než SPD v posledních sněmovních volbách (kdy zhruba 600 tisíc voličů komunistů, Šlachty a Trikolory zůstalo bez zastoupení). 

Jednou z otázek těchto voleb tedy je, jestli se mohou hvězdy evropských voleb „úplně normálně“ spojit i do voleb 2025. Určitou nadějí, že to nevyjde, je zkušenost Tomia Okamury z těchto evropských voleb. Jeho dlouho zvažované spojení s Trikolorou skončilo jediným mandátem, tedy fiaskem. Okamurova pozice v českém parlamentu je dlouhodobě velmi pohodlná (žádná odpovědnost a všechny dostupné výhody), sám stále platí za výrazně těžší politickou váhu než chumel méně úspěšných populistů na pravici a je šance, že se nebude chtít s nikým dělit. Navíc matematika evropských voleb, kde je pouze jediná kandidátka a nízká volební účast, zdaleka nemusí pro sněmovní volby platit.