Ján Markoš: O kráse Slovenska, kterou můžete spatřit nad ránem v bratislavském Ružinově

Když chceme hostům ukázat krásu Slovenska, vypravíme se s nimi do Tater, na Bojnický zámek nebo do Slovenského ráje. Já jsem však minulý týden spatřil krásu naší země na zcela nečekaném místě. A v nečekaném čase. 

Bylo to ve čtvrt na tři ráno na urgentním příjmu ružinovské nemocnice. Přišel jsem tam s nehezky pohmožděným prstem, provizorně zabaleným v papírových kapesnících. 

Ležel jsem v ambulanci a snažil se nedívat na svoji levou ruku. Nade mnou stáli tři lidé: doktorka, plastický chirurg, který přiběhl na konzultaci, a zdravotní bratr. Když jsem viděl, jakou pozornost a péči věnují mému prsteníčku, neztrácejíce přitom laskavost vůči zbytku mé existence, i když bylo po druhé v noci a já jsem v tu chvíli musel být aspoň dvacátým pacientem, bezděky se mi (přes veškerý osobní diskomfort) do mysli vkradla myšlenka, že jde o krásnou chvíli. 

Samozřejmě vím, v jakém stavu je slovenské zdravotnictví. A měl jsem dost času přečíst si v čekárně recenze na Nemocnici Ružinov, ve kterých se lidé dělili o nejrůznorodější zkušenosti. Pozitivní i negativní. To mi však nebrání napsat, že když jsem zažil práci tří zdravotníků, kteří měli právě v tu noc službu, byl jsem na Slovensko opravdu hrdý.