O budoucnosti země se nerozhoduje na Hradě

Rychlost, se kterou se sešlo téměř sto tisíc lidí, aby se postavili za prezidenta proti nátlaku Petra Macinky, je nebývalá. Ve Spojených státech trvalo téměř rok, než se ozvala větší část společnosti proti Donaldu Trumpovi. Andrej Babiš je u moci měsíc a půl. Co to říká o situaci v české společnosti? Může to něčemu pomoci, anebo naopak uškodit? Rozdělme si odpovědi do několika bodů.

Je demonstrace nerespektováním voleb?

Tahle poznámka se opakuje z tábora vládních stoupenců často. Platí to samé, co jsme konstatovali při demonstracích proti covidovým opatřením či proti vládě Spolu a STAN. Když lidé vášnivě spílali premiérovi Petru Fialovi, napsal jsem v Respektu mimo jiné: „Lidé mají právo být naštvaní, rozčilení, politici zastupují jejich zájmy, a když tak podle nich nečiní, proč by nevyužili občanského práva protestovat?“

Projevem nerespektování voleb to nebylo tehdy a není ani nyní. Drtivá většina občanů nebyla na kandidátkách, nemají proto jiné možnosti, jak se projevit. Politici musí snést veřejnou kritiku, někteří si z ní i něco vezmou. Mají právo ji také odmítnout, pokud jim přijde nesmyslná. Ale tady skutečně platí, že největším výdobytkem roku 1989 je svoboda projevu. Je zajímavé sledovat, jak jsou účastníci demonstrací proti Petru Fialovi pobouření demonstracemi proti Petru Macinkovi.