Kdepak, Polsko ještě zdaleka nezhynulo…

Jak už bylo mnohokrát řečeno, výsledek polských prezidentských voleb, ve kterých zvítězil opoziční kandidát Karol Nawrocki, určitě ovlivní evropskou politiku. Než ale začneme přemýšlet nad tím, čím tento výsledek je, je užitečné si říct, čím není: není to ohrožení polské demokracie, ačkoli strana Právo a spravedlnost (PiS), která Nawrockého dostala do politiky, v minulosti prokázala, že to s demokracií nemyslí vždycky dobře. A není to ani další důkaz toho, že Polsko a celá Evropa s ním se dál posouvá k populismu, ačkoli i ten PiS ve velkém provozuje.

Nawrockého vítězství je pro současnou vládu Donalda Tuska komplikace. Koalice počítala s tím, že zvítězí její kandidát Rafał Trzaskowski, po opozičním prezidentovi Andrzeji Dudovi obsadí úřad spřízněný politik, jehož jediným cílem ve funkci bude neblokovat důležité vládní kroky. To se nestalo a dva a půl roku pohodlného vládnutí se konat nebude. To je běžná politika. Volby byly férové a jednoho nepřátelského prezidenta střídá druhý.

Výsledek voleb není překvapivý. Ukazuje, že se Polsko nemění. Je pořád politicky rozdělené na dvě stejně silné části, které v různých volbách převažují podle aktuální situace. Teď, po roce a půl vlády a několika nesplněných předvolebních slibech (mimo jiné kvůli obstrukcím prezidenta Dudy), byly vládnoucí strany v nevýhodě, a jejich kandidát na to doplatil. Historicky malý rozdíl v počtech hlasů naopak dokládá, že Polsko se nemění vůbec.

Co ale platí: lidé, kteří chtějí silnou Unii stojící jednotně za podporou Ukrajiny, by měli být obezřetní.