Hokejová záhada mezi 18. a 20. rokem

Chyběla jediná podařená střela a mladí čeští hokejisté vyhráli o víkendu Hlinka-Gretzky Cup. Pokud hokej nesledujete: jde o prestižní turnaj zvaný také „Světový pohár juniorů do 18 let“, kde se hlavně hráči z Evropy snaží zaujmout hledače talentů a zvýšit své šance na velkou kariéru v Severní Americe. 

Výkon českého týmu překvapil, přece jen na úspěch v mládežnických kategoriích nejsme zvyklí. Tentokrát to bylo jiné: Češi jasně přehráli silné USA  i Finsko a s Kanadou prohráli ve finále až v prodloužení. Neblýská se náhodou na lepší časy? ptali mnozí diskutéři na sociálních sítích. Odpověď zatím zní, že spíš ne. I po tomto turnaji se očekává, že za dva roky na světovém šampionátu hráčů do 20 let, který je nejsledovanější mládežnickou hokejovou událostí, bude víceméně tentýž český tým za nejlepšími jako obvykle zaostávat.

Jak je to možné? Nad odpovědí by si měli setsakramentsky lámat hlavu všichni, kteří mají v českém hokeji nějakou rozhodovací pravomoc. Jedním z důvodů je jistě skutečnost, že na turnaje osmnáctiletých hráčů nejezdí hlavně z Kanady a USA nejlepší možné výběry, zatímco na šampionát dvacetiletých už ano. Pro českou debatu by ale měly být důležitější domácí aspekty.

Pokud se člověk na příčiny výkonnostního propadu mezi 18 a 20 lety ptá mladých hráčů, kteří v Česku hokej závodně hrají nebo nedávno hráli, tak mluví o stylu, jakým se tady junioři vychovávají. Jde o to, že do věku 16-17 let bývají talentovaní hráči často taženi dopředu penězi svých rodičů. Ti svým dětem platí přídavné ledy s dovednostními trenéry, kde pilují bruslení, střelbu a tvorbu hry.