Dotace jako bič na kulturu

„Pískání ve tmě a anonymní volání, já se přes to přenáším,“ okomentoval minulý týden Oto Klempíř mezinárodní ostudu, již si vysloužil během projevu při zahájení Frankfurtského knižního veletrhu, kdy ho vypískali přítomní zástupci české kultury. O pouhý týden později učinil kroky, které namísto proklamované schopnosti snášet kritiku svědčí o tom, že následující výhrůžnou větu nepronesl do větru: „Přece jenom by měli autoři a nakladatelé vědět, že na jejich podporu jsou vynakládány velké částky.“

Místo úklidu čistka

V pondělí ministerstvo kultury vyhlásilo dotační výzvy na příští rok. Alarmující zpoždění – už je polovina října – se úřad na svém Facebooku snažil obhájit tím, že nebude žadatelům krátit čas na podání žádostí a že si to místo nich „odpracuje“. To je však základní nepochopení, co podfinancovaný sektor trápí. Lidé nemají obavy, že nebudou mít čas na vyplnění žádostí, ale že do poslední chvíle nevědí, jestli se na jejich projekty příští rok z veřejných peněz najdou prostředky. Většinu peněz bude ministerstvo v třiačtyřiceti dotačních kategoriích rozdělovat na jaře, v případě podpory vydávání české literatury v překladu si dokonce vyhradilo limit vyplácení až na červen 2027. To ale není nejdůležitější zpráva z pondělního vyhlášení grantů.

„Současně začínáme uklízet i v samotném systému,“ oznámilo zároveň ministerstvo. Oním nepořádkem je podle něj střet zájmů členů dotačních komisí, kteří prý rozhodují i o projektech, s nimiž jsou spojeni. V prostředí malé české kultury se tomu občas skutečně nejde vyhnout, odborné komise jsou logicky složeny také z aktivních umělců či pořadatelů. Doposud to fungovalo tak, že pokud na stůl přistála žádost od subjektu spojeného s někým z komise, byl z hlasování vyloučen a připojil se až k dalšímu hlasování, kde už ve střetu zájmů nebyl. Klempíř se ale rozhodl pravidla radikálně zpřísnit a z komisí chce vyhodit všechny lidi navázané na projekty, které budou daný rok žádat o podporu.