0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Komentáře24. 5. 20163 minuty

Jestli chce Evropa mluvit do migrační krize, musí mít respekt ve světě

ČR, Polsko, Slovensko, Maďarsko. Ministři obrany řeší bezpečnostní situaci

Čtyři ministři obrany pod vedením toho českého Martina Stropnického se sejdou ve středu středočeských Liblicích, aby řešili „především možnosti spolupráce v kontextu migrační krize a současnou bezpečnostní situaci“. Řada čtenářů tedy bude číst tento blog v době, kdy se ministři na něčem shodnou a veřejně to řeknou. Upřímně řečeno, je to docela jedno - to, na čem se shodnou, by stejně tyhle řádky nijak neovlivnilo.

Střih. Česká armáda se už – docela překvapivou aktivitou - podílí na boji proti migrační krizi. Stačí nalistovat webové stránky ministerstva obrany Army.cz. V rámci mise European Union Naval Forces – což je instituce oficiálně deklarována jako „komplexní reakce EU na problém migrace z afrického kontinentu“ - slouží na operačním velitelství v Římě tři čeští důstojníci, kteří se „podílejí na plánování zdravotnické podpory a analýzách zdravotních rizik“. To je celý náš přímý mezinárodní vojenský podíl na „boji proti migraci“. Autor blogu i pan Patizon se shodli, že ti muži (možná ženy?) v Římě dělají bezesporu záslužnou práci. A teď přichází jednání ministrů V4, aby mise středoevropských zemí v kontextu migrační krize rozšířilo.

Reklama

Střih - ono to tak zlé není. Poláci a Maďaři mají dost starostí s hlídáním svých vnějších hranic Evropské unie, i Slováci mají vnější evropskou hranici; a všechny tři země se docela podílí na evropské spolupráci na obraně evropského území. A dělají to i Češi. Nebudeme se tady pouštět do velkých strategických úvah. Evropské hranice se samy o sobě uhlídat nedají, ta obrana spočívá v něčem jiném.

Třeba koncem tohoto týdne projede Českem a následně i Polskem další americký vojenský konvoj, který směřuje na velké cvičení Saber Strike do Pobaltí. V Česku probíhá souběžně několik dalších vojenských cvičení, to nejdůležitější ve vojenském prostoru na Doupově, kde česká, slovenská a litevská armáda mají společné manévry raketových jednotek včetně ostrých střeleb, což je věc docela nebývalá. A armády V4 se docela podílejí i na výstavbě bojového uskupení Evropské unie. Není to žádný zázrak, ale jsme tam. Děláme něco společně.

Tedy se dá očekávat, že na současném setkání ministrů obrany se nebudou vymýšlet nesmysly, jako jsou společné plány na „odchyt“ běženců na hranicích nebo na neprodyšné uzavření všech možných hranic, ale bude se mluvit o tom, co má smysl. Tedy o dalším posilování NATO, společné armády EU jednotkami Visegrádské čtyřky. Totiž migrační krize a další bezpečnostní rizika hrozící Evropě jsou propojeny a nedají se vyřešit manévry někde u Hodonína nebo u Szegedu.

O čem budou ministři debatovat, platí už od pádu železné opony. Jestli chce Evropa mluvit do dění ve světě – a tím děním je také udržení dnešních migrantů v jejich domovech – musí mít respekt v Moskvě, Pekingu i Washingtonu. A udrží si ho jedině tehdy, když „národní“ armády budou spolupracovat na celosvětových strategických plánech. Samozřejmě třeba český zájem se nemusí úplně překrývat s tím portugalským, ale to podstatné společné zjištění je, že ani česká, ani portugalská armáda nemají šanci samy o sobě uhájit svobodu svého území.

Takže o tom to setkání ministrů V4 ve středočeských Liblicích je. Měli bychom myslet na Portugalsko. Což Martin Stropnický bezpochyby bude -  a doufejme, že nejen proto, že to tam jako bývalý velvyslanec v Lisabonu dobře zná.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].