Andrej Babiš předává vládu do rukou lidu
Nový premiér možná nechtěně křísí sílu parlamentní demokracie
Jednobarevná, menšinová, právě ve středu jmenovaná vláda Andreje Babiše může makat od rána do noci, od pondělí do neděle, může denně navrhnout šest zákonů a desítky dalších opatření, ale většina z těch důležitých nebude platit, dokud je neschválí sněmovna (a samozřejmě později senát). Babiš bude mít možná ve vládě lidi, kteří ho budou poslouchat, ale je otázka, jak se mu podaří v parlamentu prosadit to, co chce udělat. Jeho hnutí nemá dost hlasů. Pokud získá tato vláda důvěru, což není vyloučeno, dostane se tedy hlavní moc v zemi do rukou dvoustovky poslanců. To může být skvělá i hrozná zpráva.
Premiér Babiš (čili ANO) může sice být dohodnutý s komunisty nebo Okamurovou SPD na tiché podpoře kabinetu, nicméně ani Babiš nemá takovou moc a takové schopnosti, aby tuhle tichou koalici udržel v nějaké shodě při hlasování o mnoha věcech, na nichž nemají zdaleka stejný názor. Dokonce nemá ani takovou moc, aby ovládl sněmovnu ve většině projednávaných bodů. Vláda se dostane do rukou zvolených zástupců lidu. Mohli bychom tak očekávat, že se v české politice začne odehrávat něco, co je základem demokracie - vášnivé parlamentní diskuse o tom, jak má fungovat stát.
Stačí ovšem jedna návštěva sněmovny a trocha studia písemných materiálů, aby člověk (přesně řečeno pan Patizon) z přicházejícího obrazu „vlády sněmovny“ poněkud znervózněl. Tak třeba: začíná schůze sněmovny, slovo si bere Tomio Okamura a chce změnu programu jednání. V pořádku, má na to právo. Chce, aby sněmovna právě teď probrala vize tuzemské uprchlické politiky, které by měly zavázat čerstvého premiéra Babiše k jasnému postoji na čtvrtečním a pátečním evropském summitu, na němž se bude věc probírat.
Téměř nikdo z poslanců přesně neví, o čem Okamura mluví; možná to neví ani on sám. Do kuloárů sněmovny vyběhne pár zkušených poslanců z Demokratického bloku, telefonují zasvěceným asistentům a úředníkům ministerstva zahraničí, o co jde. Okamurův požadavek okamžité debaty o uprchlících podpoří vzápětí ODS. Poslanci v kuloárech mezitím zjistí, že je možné Okamurův požadavek jednoduše zamítnout - šéf SPD chce reakci sněmovny na nastávající neoficiální večeři premiérů Evropské unie, a k tomu není sněmovna kompetentní. Nepřítomného premiéra Babiše tak zachránili zasvěcení poslanci Demokratického bloku, kteří uvedli věc na pravou míru; možná stačilo málo a Babiš jel na první oficiální zahraniční cestu ve funkci premiér jen jako tlumočník Okamurova názoru prosazeného ve zmatené sněmovně.
Něco podobného může premiéra čekat opakovaně. Ne, že bychom mu to nepřáli, třeba by konečně pochopil, že stát není firma a sněmovna není žvanírna. Možná by ale nastal problém s kvalifikací mnoha poslanců na premiéra něco delegovat. Přesněji řečeno v jejich schopnosti pochopit, jak funguje stát, sněmovna, vláda a k čemu jim náleží vyjádřit se. Autor těchto řádků píše léta o bezpečnosti všeho druhu, a tak se zkusil podívat, jak z tohoto úhlu vypadají kompetence poslanců a zároveň členů výborů pro bezpečnost a obranu. Tedy těch, kteří budou rozhodovat o zásadních bezpečnostních věcech této země - a pokud zůstane u moci menšinová vláda, tak skutečně rozhodovat budou.
Trochu samozřejmě vyděsí, když má nový člen výboru pro bezpečnost za to, že tři pilíře demokratické moci jsou sněmovna, Senát a prezident. Kontrola tuzemské bezpečnosti je svěřena do rukou mužů, u nichž se zřejmě jako kvalifikace bezpečnostního odborníka považuje, že jde o bývalého reprezentačního karatistu nebo mistra republiky v judu. V obou výborech je jediná žena – Jana Černochová z ODS. Všichni panem Patizonem oslovení bezpečnostní poslanci se shodnou, že stát by měl být připraven v případě potřeby hlídat hranice. Z oslovených ale jediný ví, kolik máme vojáků nebo policistů – Jana Černochová.
Jde jen o rychlé nastínění obrázku. Poslanci mohou být učenliví a budoucí vládě, ať bude jakákoli, mohou nakonec docela zatápět. Ale v současné chvíli si pan Patizon myslí, že nejlepším výhledem do budoucna není menšinová vláda muže se sklony k autoritářství ve spojení s poslanci, kteří za svou kvalifikaci považují „změnu“ a přesvědčení, že parlamentní politici doteď nevěděli, co si myslí normální občan.
Jak říkáme na začátku, možná přichází nový úsvit parlamentní demokracie.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
