Ve znamení pštrosa
Vůdcové koalice při sepisování smlouvy strčili hlavu do písku před každým zásadním rozhodnutím, které čekají kabinet
Jakkoliv hradní rituál jmenování nové vlády proběhl bez zádrhelů, neměl by zakrýt zásadní věc. Ještě nikdy jsme nezažili dobrodružnější vznik kabinetu. Žádný premiér se nemusel potýkat s tak agresivním prezidentem, nebyl nucen pacifikovat vzpouru uvnitř strany pár hodin po volbách ani nevyjednával koalici se stejně silným partnerem.
Koneckonců fakt, že při ceremoniálu na Hradě se Miloš Zeman namísto důstojného projevu uchýlil k několika jedovatým poznámkám, když vyčetl premiérovi, že měl v s návrhem kandidátů šest chyb, nejlépe napovídá, jak těžce snáší vznik této vlády.


Prezident tím dal jasně najevo, že nevynechá jedinou příležitost, aby premiéra přitlačil ke zdi a nahlodal jeho autoritu. To nevypadá pro Bohuslava Sobotku nadějně. Na druhou stranu už sama skutečnost, že Sobotka ustál záludné peripetie na cestě ke vládě, dává premiérovi naději, že by mohl přežít víc než ten rok, na který je nejčastěji odhadována existence jeho kabinetu.
Grossův přízrak za Hulínským
Nová vláda ale bude poznamenána ještě jiným rozporem; možná osudovějším, než jsou spory s prezidentem. A to je střet Sobotky s Andrejem Babišem. Což také můžeme chápat jako spor stranického myšlení předsedy klasické partaje s méně politickým, ale o to více vůdcovským přístupem šéfa hnutí ANO.
Rozdílná východiska a limity obou předsedů se překvapivě projevily nikoliv ve sporu o jednotlivé ministry, ale o jejich náměstky. Sobotka, tísněný nutností vyvažovat síly ve straně, se vytasil s kovanými straníky včetně tak zprofanovaných figur jako Petr Hulínský nebo Karel Březina, až to připomnělo zlaté doby Stanislava Grosse.
Naproti tomu samovládný šéf hnutí ANO přichází s respektovanými nestranickými odborníky (Hana Marvanová, Aleš Michl, Lukáš Wagenknecht) a to v takové míře, jakou jsme v české politice ještě nezaznamenali.
Což ale nemusí znamenat nic více a nic méně, že v exekutivě nezkušený Babiš si dobře uvědomuje, že on ani další jeho ministři nemohou uspět bez pomoci skutečných expertů. Teď jde také o to, zda je bude respektovat v okamžicích, kdy budou navrhovat věci, které se nebudou Babišovi hodit do hry.
Pane, učiň trojitý zázrak
Přitom těch neznámých je až překvapivě mnoho - a nejen ve hře o ministra financí. Vůdcové koalice se při sepisování spojenecké smlouvy chovali jako pštrosi a přičinlivě strčili hlavu do písku před všemi skutečně zásadními rozhodnutími, která čekají kabinet. Kdo to kdy viděl, aby se spolu vydaly vládnout strany, jež nemají vyjasněný přístup k tak zásadní věci, jako je výše daní?
Můžeme se jen dohadovat, že v případě ekonomického růstu spíš zvítězí Babišovo moratorium na vyšší zdanění firem i zavedení sektorových daní, což byl klíčový bod ve volebním programu sociálních demokratů. Což může vyvolat napětí uvnitř ČSSD a nový útok na Sobotku, který se nebude moci opřít o jasné znění koaliční smlouvy.
Není také vůbec jasné, co hodlá vláda dělat s důchodovou reformou poté, co zruší Nečasův druhý pilíř. Nebo jak si poradí s finančním propadem ve zdravotnictví, se vzrůstajícím počtem ghett, v nichž bublá napětí a schyluje se k drsným rasovým konfliktům.
K tomu, aby vláda našla odvahu a sílu k řešení tak zásadních problémů, musí být splněno hned několik podmínek: Prezident musí dát kabinetu pokoj. Babiš se musí ukázat jako politik nezatížený temnou minulostí, jemuž skutečně jde o veřejný prospěch, nikoliv o pojištění další prosperity jeho průmyslového komplexu. A konečně – v ČSSD bude zažehnán sebevražedný střet mezi sobotkovci a haškovci.
Také se vám zdá, že zázraky se nedějí? Natož v trojím vydání?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].