Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Komentáře, Politika

Pořád vyznáváme odkaz osmdesátých let

V prázdných slovech je dnešní vláda stejná jako ty minulé

Andrej Babiš • Autor: Milan Jaroš
Andrej Babiš • Autor: Milan Jaroš

Vláda Bohuslava Sobotky zadala loni tři tisíce veřejných zakázek dohromady za třicet miliard korun bez výběrového řízení. Říkají to reprezentanti TOP 09 a odvolávají se na čísla nevládní organizace Oživení. Tím tento kabinet překonal vládu Petra Nečase, kterou současná exekutiva kritizuje za neprůhledné a korupční zadávání veřejných zakázek. Říká dále TOP 09. Vláda křičí Chyťte zloděje, a přitom používá bez rozpaků jeho metody. Mohli bychom si myslet.

Premiér Bohuslav Sobotka a ministr financí Andrej Babiš říkají ne. Naopak, zadali jsme o třetinu více zakázek ve výběrovém řízení, než byl průměr vlády Petra Nečase. Šest tisíc dnes proti čtyřem tisícům tehdy. Sobotka tak sice nevyvrací kritiku opozice, ale uvádí číslo, z něhož se může jevit, že tahle vláda jedná odpovědněji.

Podobně Andrej Babiš. Netvrdí a ani nemůže, že opoziční topka nemá pravdu. Ale – bez konkrétních čísel – dodává, že řada dnešních zakázek je jen přesoutěžení těch špatných minulých. Jenže bez přesnějších informací je pouze na posluchači ministra financí, jak si jeho slova vyloží. Přesoutěžuje se proto, že ty minulé zakázky byly špatné, nebo proto, že si politici a úředníci této vlády chtějí prostřednictvím přesoutěžení urvat co nejvíc pro sebe?

Právo na informace

V tomto souboji nemá občan příliš mnoho šancí, aby se podle nějakých objektivních informací rozhodnul, kde je vlastně pravda. Takže vynese verdikt skrze své sympatie. Proč ne, na to má právo - ale měl by mít právo i na co největší vějíř informací o věci, na něž by si měl udělat názor. A tomu se politici vyhýbají jako čert kříži.

Ve sněmovně se už hodně dlouho debatuje o zákonu o veřejných zakázkách. Senát si ho se sněmovnou přehazují a dohadují se na jeho podobě. Možná by nebylo špatné, kdyby obě strany popsaly, proč a jak ten zákon jejich reprezentanti mění a upravují. Proč se debatuje o zvýšení limitu na tzv. vícepráce? Jen trochu zvídavý občan ví, že veřejné zakázky se dnes předražují hlavně tím, co se dělá nad rámec původní dohody. Všude v Evropské unii je dodatečné zvýšení cen za zakázky docela přísně omezeno. Naši poslanci a senátoři prosazují právo až padesátiprocentního zvýšení původní ceny. Ať už byla dána podmínkami soutěže nebo nadiktována bez výběrového řízení.

A teď inteligentnější zpracování. (Rypadlo na Dole ČSA) • Autor: Milan Jaroš
A teď inteligentnější zpracování. (Rypadlo na Dole ČSA) • Autor: Milan Jaroš

Tuzemští politici došli k názoru, že občan přijme vše, co řeknou. Když o něčem mluví, tak úplně nelžou. Jen ohýbají fakta, aby vypadali dobře. Pan Patizon říká, že je mu ale jedno, jestli politik vypadá nebo nevypadá dobře. Chce od něj co nejpřesnější debatu a informace. Nechce, aby politik vypouštěl opar ze slov, který má zakrýt skutečný úmysl.

Ignorace podstaty moci

Příklad. Třeba premiér Sobotka v debatě o prolomení limitů těžby uhlí říká, že je pro, ale že by se limity měly prolomit jen tam, kde se nebudou bourat lidská obydlí. Zní to fakt pěkně a lidumilně.

Jenže když pátráme, co ono prolomení limitů bez bourání domů opravdu znamená, zjistíme, že se to týká jednoho dolu společnosti ČEZ a že na tom vydělá jedna její elektrárna. Podporuje tedy premiér tuto variantu, protože ve složitém mocenském souboji s Andrejem Babišem chce mít na své straně vlivné manažery ČEZ?

Jinou logiku premiérova slova nemají, protože tento stát a jeho občané tu elektrárnu nepotřebují; elektřiny je dost, vyváží se a tento stav bude platit ještě dlouhá léta. V té samé věci prohlásil Andrej Babiš, že je proti prolomení limitů těžby uhlí. V Česku to zní od politika skoro vizionářsky. Jenže nebrání ministr financí rozvoji těžby uhlí, protože na tom vydělá biomasa, jejímž velkým producentem jsou jeho soukromé podniky?

Nechceme za každou cenu podezřívat politiky z postranních úmyslů a vyvolávat opět v Česku blbou náladu, která nás (bůhví proč) opouští. Ale oni to podezření vyvolávají sami. Tím, že svá slova nedokládají skutečnými fakty a zasvěceným komentářem, dělají ze sebe nedůvěryhodné šejdíře. A tohle je to podstatné, co současnou vládu nijak neodlišuje od předchozích. V prázdných slovech a líbivých frázích jsou dnešní představitelé vlády (tedy většina z nich) stejní, jako byly vlády Jiřího Paroubka, Stanislava Grosse, Mirka Topolánka nebo Petra Nečase.

Politici úplně ignorují podstatu své moci, se kterou budoval stát Tomáš Masaryk. Že by měli stavět stát spolu s občany tak, aby se vzájemně inspirovali a vzdělávali. Dnes pořád v tomto ohledu vyznáváme jiné dědictví. Odkaz osmdesátých let komunismu, kdy se politici (pokud tak můžeme vládnoucí komunisty nazvat) a drtivá většina občanů snažila navzájem přečůrat a podvést.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].