ODS umírá a ČSSD nudí

První tři české strany, které se dostaly do Evropského parlamentu, jsou demokratické a nexenofobní. To je vzhledem k vývoji v některých jiných zemích slušný úspěch. A z šesti stran, které byly celkově zvoleny do parlamentu, je jen jedna strana extremistická – KSČM -, což je také slušný úspěch.

Dělat nějaké velké závěry pro domácí politiku, je při tak malé účasti voličů poměrně těžké, nicméně letošní volby potvrzují některé trendy, které naznačily už loňské volby do sněmovny.

Kdo padl

Především je znát, že zlatá éra někdejších velkých stran, tedy ČSSD a ODS, je do budoucna poměrně nejistá. Jejich loajální jádra jsou slabá, což se neprojevuje jen na výsledku, ale právě i na nízké volební účasti. Strany se mohou vymlouvat na nepopularitu Evropy, je nicméně i na nich, aby dokázaly voliče aktivizovat.

Sázka na „ochranu koruny“ v době, kdy se o koruně nerozhoduje, prostě nezafungovala.

Zejména občanští demokraté zažili drtivou porážku. Zatímco v roce 2009 získali 740 tisíc hlasů, letos to bylo už jen 116 tisíc. Vzhledem k tomu, že se letos účastnilo voleb méně lidí, zažila pokles hlasů všechna uskupení, ale prohra ODS je nejvýraznější. Pokračuje tak umírání této strany a potvrdilo se, že sázka na „ochranu koruny“ v době, kdy se o koruně nerozhoduje, prostě nezafungovala. ODS nedokázala najít téma, které by její voliči vzali vážně.

Sociální demokraté skončili třetí, což také není žádná sláva. Tak jako netáhl Jan Zahradil na pravici, nerozbušil ani levicová srdce Jan Keller. Sociální demokraté si od něj slibovali přitom hodně, protože se domnívali, že přitáhne i mladší voliče, u kterých měl být populární. Zřejmě ne dostatečně, ale podařilo se mu získat slušný počet preferenčních hlasů. Podstatnější nicméně je, že bezradnost ČSSD a ideová vyprázdněnost, začíná být vidět víc, než je zdrávo.

Z parlamentních stran narazil na propad zájmu voličů i Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, když získal jen těsně nad tři procenta. Vzhledem k jeho populistické a xenofobní kampani je to dobrá zpráva, podobně jako propad České suverenity.

Kdo získal

Hlavními vítězi voleb jsou hnutí ANO a Koalice TOP 09 a STAN. Je to sice trochu virtuální úspěch, protože obě uskupení jen o něco předběhla sociální demokraty (ANO a ČSSD dělí pouze 28 701 hlasů), nicméně na čísla se brzy zapomene a bude se jen mluvit o vítězích a poražených. A ANO i topka se starosty prostě volby vyhrály.

U ANO Andreje Babiše se to tak trochu čekalo, protože toto hnutí se dlouhodobě drží na předních místech stranických preferencí, ale to byly jen výzkumy. Teď ANO uspělo už ve druhých volbách za sebou a to naznačuje, že s ním voliči počítají.

Úspěch Koalice TOP 09 a STAN (od vítězství ji dělilo jen 2754 hlasů) je asi největším překvapením. Voliči pravice si zřejmě našli svou „hlavní“ stranu. Proč, na to rovněž budou třeba další výzkumy, ale evidentně zafungovala kandidatura někdejšího viceguvernéra ČNB Luďka Niedermayera a Jiřího Pospíšila.

Úspěch Jaromíra Štětiny, který se do parlamentu dostal z pátého místa díky preferenčním hlasům, naznačuje, že vliv na hlasování mohly mít i události na Ukrajině.

Druhý jmenovaný dokonce získal ze všech politiků nejvíce preferenčních hlasů (tabulka preferenčních hlasů), což musí mrzet ODS, která jej nepřímo přiměla odejít ze strany. Dá se také odhadnout, že voliči TOP 09 jsou více proevropští, takže byli motivováni jít k volbám. Úspěch Jaromíra Štětiny, který se do parlamentu dostal z pátého místa díky preferenčním hlasům, naznačuje, že vliv na hlasování mohly mít i události na Ukrajině. Štětina je totiž častým a silným kritikem putinovského Ruska.

Do parlamentu se rovněž dostali zmínění komunisté (dalo se to čekat), lidovci (také bez překvapení) a Strana svobodných občanů. Ta těsně překročila pětiprocentní hranici a jde o nejskeptičtější uskupení, které žádá naše vystoupení z Unie.

Co to způsobí

Českou politikou volby do Evropského parlamentu zřejmě příliš nezatřesou. ANO se bude i nadále cítit jako nejsilnější strana na této planetě, sociální demokraté budou i nadále nemastní neslaní (pokud se tedy nechystá další pokus o puč), lidovci budou i nadále ta třetí strana ve vládě, na jejíž jméno si lidé nemohou vzpomenout.

ODS bude i nadále tvrdit, že nic zásadního se neděje. TOP 09 se bude i nadále cítit jako jediná pravicová strana v parlamentu. KSČM se bude i nadále tvářit jako revoluční síla, které ale jde momentálně hlavně o to mít peníze za poslance. Zelení se budou i nadále přít jestli vlevo, vpravo, s Liškou, Bursíkem anebo s kým vlastně.

Největší spor, který bude s volbami spojen, asi vyvolá otázka, koho by mělo Česko vyslat do Evropské komise. Volby jasnou odpověď nedaly, takže se bude vládní koalice přetahovat. Ale to už je jiný příběh.

Fakt, že se k volbám dostavilo jen 18 procent lidí (graf vývoje volební účasti), potvrzuje trend, že Češi se příliš necítí být součástí Evropské unie. Jejich pasivní vztah dobře koresponduje s pasivní politikou české reprezentace v Unii. Nicméně dobrou zprávou je, že se Češi nerozhodli to Evropě osladit a neposlali do parlamentu neonacisty či xenofoby.

Celá galerie